Ráno už tu nebudu / Calin

Silvestr

    S Calinem se válíme v posteli a domlouváme, co budeme dnes večer dělat. Přeci jen je Silvestr, to by chtělo nějak oslavit.

,,Kotě?"

,,Hm?"

,,Co podnikneme na Silvestra?"

,,Nevím. Myslela jsem, že ho chceš zapít s klukama."

,,No rád bych, ale tenhle rok to nepůjde. Většina nemůže, takže jsme žádný sraz nenaplánovali."

,,Aha... No nic, půjdu nám udělat něco k snídani," oznámím a začnu se zvedat.

,,Ještě nechoď," zatáhne mě zpět do postele a dá si mě pod sebe.

,,Ale já mám hlad," překřížím si ruce na prsou.

,,A hodně?" přesune své oči na moje rty a hned vím, na co myslí.

,,Zas tak moc ne."

    Vzápětí přitiskne jeho rty na mé. Jako by, celou dobu čekal na mé svolení. Nebráním se a polibky mu oplácím. Postupně se přesunul na můj krk a já ucítila, jak se mi tam snaží udělat pár malých flíčků.

,,Ty si nepamatuješ, jak to dopadlo minule? Ještě teď mám barevnej krk," řeknu zadýchaně.

,,Neboj, budu si dávat pozor."

    Tím bych si nebyla tak jistá. Známe své lidi, že jo. Chtěla jsem na to něco říct, ale umlčel mě polibkem. Nebránila jsem se, právě naopak jsem spolupracovala.

    Calin mi sundal tričko a odhodil ho někam za sebe. Za chvíli následovaly i další kousky oblečení. Calin se natáhl do šuplíku pro ochranu a vrátil se ke mně...
_ _ _

,,Máš už nějaký nápady, co podnikneme?" zeptala jsem se mezitím, co jsem se oblékala.

,,Na tímhle jsem zrovna nepřemýšlel, když jsem tě měl pod sebou," zazubí se.

    Pan vtipálek opět boduje.

,,A ty?"

,,Taky ne."

,,Šla bych ven. Třeba jenom na procházku," navrhla jsem.

,,A už jsi viděla svůj krk?" šibalsky se na mě podíval.

    To si snad ze mě dělá srandu, ne!? Já už nemůžu mít krk plný cucfleků, za chvíli začíná škola a já se tam nemůžu takhle ukázat.

    Z ložnice jsem okamžitě vystřelila do koupelny, abych se podívala, jak špatné to je. Stoupla si před zrcadlo a vlasy odhrnula tak, abych měla na svůj krk výhled.

    Nic? Jak jakože nic? Vždyť na něm nic nového není? Zběsile jsem se snažila krk zkontrolovat snad ze všech úhlů, co šlo, ale nic. Nic nepřibylo.

    Z ložnice se ozval hlasitý smích. Já ho zabiju.

,,Caline! Můžeš mi říct, co ti na tom přijde tak strašně vtipný?" překřížila jsem si ruce na prsou.

,,Ten tvůj výraz. Kdyby ses předtím viděla," začal se smát nanovo. Idiot.

,,Ha ha," protočila jsem očima a odešla do kuchyně si udělat snídani.
_ _ _

,,Kotě? Nechceš mi taky něco udělat? Já bych si mezitím dal rychlou sprchu," dá mi letmou pusu do vlasů. No to určitě.

,,Jasně."

,,Díky, kotě. Jseš nejlepší," zajásá a odběhne.

    Jakmile odešel, vyndala jsem talíř z poličky a vzala kečup, kterým jsem následně napsala na talíř 'něco'. Je to sice dětinský, ale alespoň nějak se mu musím pomstít.