Ráno už tu nebudu / Calin

Vánoce

*o dva měsíce později*
    A  máme tu Vánoce. Nejhektičtější období roku je opět tady. S Calinem je tento rok slavíme spolu. Akorát zdobím stromeček a čekám na něj až přijde ze studia.

    Před chvílí mi volal taťka, abychom se domluvili, kdy k němu přijedu na Vánoce. Domluvili jsme se na 27. prosince, protože to už nebudou svátky a vlaky budou normálně jezdit.

,,Ahoj, kotě," pozdravil Calin.

    Hned na to obtočil ruce kolem mého pasu a lehce mi zkousl kůži na krku. Pane Bože, já se snad rozteču.

,,No ahoj. Hele mám tady práci, jestli sis nevšiml."

,,Zdobení stromečku počká," odvětil mezi polibkama.

,,Nepočká, za pár hodin je Štědrý večer a nic není hotový. Jediný, co máme připraveno, je cukroví od mojí a tvojí mamky a to je všechno. Tohle dokončíme potom," odmítla jsem ho, i když jsem pod jeho dotyky měla co dělat, abych se udržela na nohou.

,,Fajn, beru tě za slovo. Pomůžu ti s tím, nahoru stejně nedosáhneš a navíc to budeme mít rychleji hotový. Alespoň nám zbyde dostatek času," zazubil se.

,,Ty jseš neskutečnej fakt," zasmála jsem se.

,,Beru to jako kompliment."
_ _ _

    Ležíme v posteli a rozdýcháváme to, co se právě odehrálo.

,,Víš, na co se těším?" prolomí ticho Calin mezitím, co si opět hraje s mými vlnkami ve vlasech.

,,Na co?"

,,Na to, až spolu strávíme svátky."

,,O tom jsem s tebou chtěla mluvit. Zítra jdu za mamkou a v pátek bych chtěla jet za taťkou do Prahy. Neviděli jsme se čtyři měsíce a na Vánoce ho chci navštívit, když je slaví sám. Nevadí?"

,,Jasně, že ne. Já chci taky navštívit rodiče se ségrou. Tak to můžem udělat tak, že zítra půjdem za tvojí mamkou, pozítří za mými rodiči a potom bychom jeli k tvému tátovi. Taky jsem ho dlouho neviděl. Nevadilo by to, kdybych jel s tebou?"

,,Ne ne. Alespoň se nemusím trmácet vlakem," pousmála jsem se.

,,Hele, můžu se na něco zeptat?"

,,A na co?"

,,Proč se vaši rozvedli? Oba dva o tom druhým mluví hezky, tak kvůli čemu už nejsou spolu?" zeptal se. Nečekala jsem, že se na tohle zeptá.

,,No, není to nějaký extra důvod. Jen se jejich cesty rozešly a oni se odcizili. Prostě už nežili spolu, ale jen vedle sebe, chápeš? A i přesto, že se snažili sebevíc jejich vztah spravit, tak akorát byli víc podrážděný a naštvaný, že to nejde. Jako kamarádi ale byli úžasný, takže si vždycky všechno vyříkali a nakonec se shodli na tom, že bude nejlepší se rozvést. Takže zůstali dobří přátelé a tím to tak končí. Jak jsem říkala, nic extra. Samozřejmě je mi to líto... Ale jsem ráda, že se nerozešli ve zlém a že tady pro toho druhého pořád jsou..." odmlčela jsem se.

,,To je mi líto, že to mezi nimi takhle dopadlo."

,,Nedá se nic dělat. Ale oba jsou šťastný a to je hlavní."

,,To jo," kývl hlavou.

    Ještě chvíli jsme leželi v posteli a já se potom vydala do koupelny.

,,Kam mi utíkáš?"

,,Do koupelny. Musím se vysprchovat a nějak upravit, vždyť už je skoro pět a takhle vypadat vážně nechci. Vždyť mám na hlavě vrabčí hnízdo," pousmála jsem se a odešla.