Ráno už tu nebudu / Calin

Společný sen

    Calin mi dal k narozeninám krásný náhrdelník s růžičkou a k tomu ještě bouquet bílých růží. Ani si nepamatuju, že jsem před ním někdy zmínila to, že mám ráda růže. Ale mohla jsem to někdy zmínit mezi řečí.

    Každopádně bylo od Calina moc hezké, že si vzpomněl. Škoda, že je pondělí a já musím domů se zaprvé učit a zadruhé oslavit ty narozeniny s mamkou. Nebo spíš obráceně. Nejdřív slavit potom se učit.

    Abyste si nemysleli, že jsem si sama nic k narozeninám nekoupila, tak jsem si udělala radost a to tím, že si jdu v pátek udělat tetování.

    Už dlouho jsem o tom uvažovala, ale pokaždé jsem to odložila. Teď už to ale odkládat nebudu. Ještě jsem přemýšlela nad tím, co si nechám vytetovat, ale určitě to bude něco drobného nebo jemného. Prostě něco, co nebije do očí.

    Moc by se mi líbily malé hvězdičky u klíční kosti nebo bych si chtěla nechat vytetovat souhvězdí mého znamení. Zní to trochu ezo, ale nebojte, ve svém volném čase nevěštím z karet.

    Tím samozřejmě nechci nikoho urazit. Ať si každý dělá, co chce a co ho baví. Jen já prostě na to moc nejsem.

    Teď odbočím úplně od tématu, ale přišlo mi, že Calin je teď o trochu šťastnější. Asi už vyřešili tu věc s Petrem a Davidem. Což je super, nerada ho vidím ve špatné náladě.

    Jakmile jsem vešla do bytu a zavřela dveře, mamka už proti mně šla s dortem a zapálenými svíčkami.

,,Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí, milá Elinko, hodně štěstí, zdraví," zazpívala mamka a já svíčky následně sfoukla.

,,Děkuju moc, mami," usmála jsem se.

    Mamka jen s úsměvem kývla a šla odnést dort do kuchyně na pult. Já se vydala za ní. Jakmile ho položila, odešla do ložnice a vrátila se s dárkovou taštičkou.

,,Mami, však jsem ti říkala, že mi kupovat nic nemusíš."

,,Nemusím, ale chci. Takže, moje nejmilejší El, začnu asi jako každý rodič. Přeju ti, ať se ti daří ve škole, ať máš ty nejlepší kamarády a hlavně ať ti to s Calinem vyjde. Mám tě moc ráda," dala mi pusu na tvář a objala mě.

    Po chvilce jsem slyšela, jak mamka popotáhla. Odtáhla jsem se od ní a setřela jí slzu, která jí stékala po tváři.

,,Mami, nebreč nebo se taky rozbrečím," řekla jsem a znova jí objala.

,,Vždyť víš, že mě tyhle chvilky dojímají," odvětila dojatě.

,,Jo a tady máš ode mě něco. Tak snad se ti to bude líbit," předala mi dárek.

    Převzala jsem ho a nakoukla dovnitř. Byla tam moje oblíbená čokoláda a obálka. Obálku jsem vyndala a pomalu ji otevřela. Já mám asi vidiny. Nebo se mamka úplně zbláznila. Dala mi dvě letenky do Nizozemska?!

,,To nemůžu přijmout, mami. To nejde. Muselo to být strašně drahý." podávala jsem jí zpět obálku i s letenkami.

,,Ale můžeš. Vezmi s sebou někoho, třeba Calina a udělejte si hezký týden," usmála se a vrátila mi obálku zpět do ruky.

,,To je pro mě a Calina?"

,,No není to úplně pro Calina. Prostě si vyber někoho, koho s sebou chceš mít. No a jako první mě napadl Calin," vysvětlila mi.

    Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Klidně bych vzala Calina a možná by mu to i prospělo, že by si vyčistil hlavu a já vlastně taky. Ale vím, že Nizozemsko byl můj a mamky společný sen. Když jsem byla malá, slíbily jsme si, že pojedeme do Nizozemska spolu.