Ráno už tu nebudu / Calin

V klubu

*o týden později*

    Bára mi napsala, jestli bych s ní nešla zítra do jednoho klubu tady ve městě. Nic jsem nenamítala, protože to tu moc ještě neznám a poznávání nových míst se vždycky hodí.

    Navíc se musím přiznat, že jsem ještě v klubu nebyla. Můj život puberťáka nebyl zrovna společenský. Většinu času jsem ležela mezi knížkami nebo seriály a filmy. Nevadilo mi to a klidně bych šla do klubu, jen jsem neměla moc s kým. Na střední mě většinou považovali za šprtku, od které opíšou úkoly. Ne, že by na mě byli ve škole nepříjemný a šikanovali mě, ale prostě jsme se nějak extra spolu nebavili.

   No nic, to už je stejně za mnou a já si ten večer chci užít, když už můžu s někým.

*v klubu*

,,Tak El, vítej v místním klubu, kam chodí občas i nějaké celebrity. Takžee se jdeme baviit!" zapiští Bára a já jí jen s úsměvem přikývnu.

    Když jsem se konečně přes ty davy lidí dostala k baru, objednala si Piña Coladu. No co? Musím začít s něčím lehčím.

    Asi po hodině jsem zahlédla Báru, která se přiopilá hýbala do rytmu hudby a přitom flirtovala s nějakým klukem.

    Nebo alespoň to vypadalo jako flirtování. V životě jsem s nikým neflirtovala natož chodila, takže jsem ty Bářiny signály nemohla moc rozpoznat.

    Objednala jsem si další Piña Coladu. Měli ji tu docela dobrou, tak proč si jí nedat podruhé. Pomalu jsem upíjela koktejl a pozorovala davy lidí kolem sebe.

    Všichni tančili do rytmů hudby a moc si to užívali. Já si to zatím užívala jen na baru. Měla jsem tady vše, co jsem potřebovala: pravidelný pitný režim, místo k sezení a míň lidí. Bára si toho při vší smůle všimla. Bez zeptání mě vtáhla doprostřed parketu.

     Tancovat mi moc nešlo. To byl taky jeden z hlavních důvodů, proč jsem celou dobu byla na baru. Tanec mi nikdy nešel a myslím, že ani nepůjde.

    Po chvilce do mě někdo narazí a já leknutím uskočím. Neudržím rovnováhu a padám dozadu. Někdo mě ale stačí chytit. Zmateně se ohlédnu na toho, kdo je můj zachránce před katastrofou.

    Byl to muž vyšší postavy, řekla bych, že mu bylo asi pod třicet.

,,Jsi - jste v pořádku?" zeptá se trochu nervózním tónem.

,,Jo- teda ano, jsem v pohodě, nebojte se, nic mi není," pokusím se o úsměv.

    Neznámý muž mi úsměv oplatí, kývne na rozloučenou a odejde.

    Za chvíli slyším jekot mé kamarádky za zády:

,,Děláš si srandu? Ty jsi právě mluvila s Calinem!" pištěla Bára úžasem.

,,Aha. A to je kdo?"

,,Neříkej mi, že neznáš Calina," překvapeně se na mě podívá.

,,No, neznám, proč? Je hodně známý?" zeptám se.

,,Jasně, že je známý, to bych tady tak nevyváděla, ne? Má docela známý písničky, například Hannah Montana. Tos určitě musela slyšet," dopoví a já na ni pořád koukám, protože stále nevím, o co nebo spíš o koho jde.

,,Aha, no o tom jsem slyšela, protože o tom v mém okolí pořád mluvili, ale stejně nevím. Nebo teď už alespoň vím, jak ten Calin vypadá," trochu jsem se usmála, ale vypadalo to spíš jako takový ten trapný úsměv.

,,Tak když nevíš, kdo to je nebo nevíš jaké jsou jeho songy, tak si je někdy pustíme, jo?"

,,To bude asi lepší než mi ho tady popisovat."

    Chvilku jsme ještě v klubu byli, ale asi po půl hodině jsme to zamířili domů.

*další den*

    Ráno mi napsala Bára, jestli bychom se nesešli na to poslouchání Calinových písniček.

    Odpoledne jsme si dali sraz u ní doma.

,,Docela dobrý, ne?" řekla Bára a přitom do rytmu kývala hlavou.

,,Jsou docela v pohodě. Co to je vůbec za písničku?" zeptám se, protože jsem se totálně ztratila mezi těmi písničkami.

,,Ježiiš, ty mě vůbec neposloucháš. Však jsem ti už říkala že je to Nad ránem, ne?" odpověděla docela otráveně.

,,Já nemůžu za to, že ty písničky slyším poprvé a nepamatuju si jejich název."

,,Jo však v pohodě, promiň. A líbí se ti to alespoň nebo to už nechceš poslouchat?" zeptala se s nadějí v očích.

,,Ale jo líbí, je to docela chytlavé." usmála jsem se na ni.

    Asi po hodině poslouchání jsme si řekli, že v popisování Calina budeme pokračovat jindy. Rozloučili jsme se a já šla domů.

    Když jsem seděla na gauči, napsala mi Bára, jestli nechci sledovat Calina, že by mě třeba začal sledovat nazpátek.

    To mě vážně pobavila, pochybuju, že mě pozná, když nemám ani na profilovce svojí fotku a neví jak se jmenuju.

    Navíc si ani nevšimne, že ho někdo nový začal sledovat, když má tolik sledujících. Vážně dobrý vtip Báro.

    Už bylo skoro dvě hodiny ráno. Radši jsem šla spát, jinak bych ráno vypadala jak zombie.