Ráno už tu nebudu / Calin

Palačinky, hádka a večeře

    Ráno jsem se vzbudil v posteli sám. Rozkoukal jsem se a šel do kuchyně, odkud vycházela vůně palačinek.

    U sporáku stála El a nalévala těsto na pánev. Mezitím si ještě pobrukovala nějakou písničku. Jak já tu holku zbožňuju.

    Když jsem přišel blíž, uviděl jsem, že si vzala moje vytahané tričko. Měla ho jako noční košili.

,,Dobré ráno," vtiskl jsem ji polibek do vlasů.

,,Ahoj. Chceš palačinky?" usmála se.

,,Že se ptáš," rovnou jsem sebral palačinku z talíře.

,,Heej, to na mě ani nepočkáš?" dala poslední palačinku na talíř a vypnula sporák.

,,Hmmm, ne," zazubil jsem se.

,,V tom případě, tu Nutellu budu muset sníst sama, když jsi bereš jenom samotný palačinky," pokrčila rameny a vydala se ke stolu.

,,No tak to ne," rozešel jsem se směrem k ní.

    Ona se hned na to rozeběhla kolem ostrůvku. Takhle jsme se tu honili, dokud jsem ji neobklíčil a nevysadil na linku. El stále svírala Nutellu se lžičkou v ruce a usmívala se od ucha k uchu.

,,Dej mi tu Nutellu," řekl jsem, ale ona si ji přitiskla k sobě ještě víc.

,,Ne. Nečekal jsi na mě s palačinkama," dělala uraženou.

,,Teď už na tebe počkám, ale musíš mi dát tu Nutellu."

,,Aghh, fajn. Tak na," nasadila otrávený výraz.

,,Díky," zazubil jsem se.

    Posadili jsme se a dali se do jídla. Mezitím jsme si povídali o tom, co budeme dělat o víkendu. Momentálně nemám žádné koncerty, takže se těším na to, až se budeme válet celé dva dny.

*pohled Ely*
,,Asi tě zklamu, ale budu se muset učit. Je toho teď nějak víc. A já si v prváku říkala, že víc učení snad ani nejde," pousmála jsem se a vzala si další palačinku.

,,Aha. A je toho nějak hodně?"

,,No jeden den mi to stopro zabere. Promiň."

,,To je v pohodě," povzdechl si.

,,Vážně mě to mrzí."

,,Nemusíš se omlouvat. Tak si to vynahradíme v neděli," mykl rameny a vstal od stolu.

,,Caline, taky mě to štve," pohladila jsem ho po zádech, ale ucukl. Co mu zase je?

,,Nech mě, Elo," řekl a vydal se směrem do ložnice.

,,Caline, co se děje?"

,,Nic, nech to bejt," zamumlal.

,,Jak to mám nechat bejt, když se ti ze vteřiny na vteřinu změnila nálada. Takže ještě jednou, co tě štve?" zvýšila jsem hlas.

,,Víš, co mě štve? To, že jsme spolu jen když nemáš nic do školy. Doprdele, Elo, bydlíme spolu a polovinu toho času trávíš v knížkách. Dáváš tomu větší pozornost než našemu vztahu," otočil se a přitom rozhodil rukama.

,,Caline, já za to nemůžu, pokud tu školu chci mít, co nejdřív za sebou, musím se učit. Byl jsi na vejšce, tak sakra víš, jak to chodí."

,,Právě, že byl a taky že jsem z ní odešel. Šel jsem si za svým snem a učení dal až na poslední místo... Svět se nezhroutí, když na vejšce nebudeš mít dobrý známky ani když nebudeš mít vejšku."