Ráno už tu nebudu / Calin

Jako kamarádka

*o tři týdny později*
    Září je za týden, takže se pomalu začínám připravovat do školy. Calin mi volal asi pětkrát, ale nevzala jsem mu to.

    Přeci jen, kdyby to bylo něco důležitého volal by víckrát nebo by přišel za mnou osobně domů. I když by asi nepřišel, protože si nejspíš myslí, že jsem řekla mamce o tom, co se mezi námi stalo.

    Neřekla jsem to, i přesto, že je to skoro měsíc od našeho rochodu. Třeba je teď s Nikolou, kvůli tomu malému. Vlastně ani nevím, jak ty výsledky dopadly. A asi to ani vědět nechci.

    Mohla bych se zeptat Petra, ale to je blbý nápad. Už tak nám dělal prostředníka dost.

    Nebo Davida... To ne, ještě by mi promlouval do duše a na to nemám náladu.

    Že bych zkusila Willyho? To nebudu riskovat. Willy je fajn, ale občas se prořekne a já nepotřebuji, aby se o tom Calin dozvěděl.

    Marek, podle mě, nic ani neví. Nebo alespoň nic nevěděl. Teď už to možná ví. Ale kdyby ne, mohla bych se před ním prokecnout zase já a on by vůbec nevěděl o čem je řeč. Potom bych to musela celé vysvětlovat a to se mi zrovna dvakrát nechce.

    Mezitím, co jsem si připravovala do školy a přemýšlela nad tím, komu zavolám nebo ne, se ozval zvonek. Nevěděla jsem, že někoho čekáme.

,,Já tam dojdu," oznámila mamka.

,,Okej."

    Potichu jsem se přesunula ke dveřím a nenápadně začala poslouchat, kdo by ta neznámá osoba mohla být. Marně. Jediné, co jsem poznala bylo to, že mamka měla veselou náladu a na něco se dané osoby ptala.

    Uslyšela jsem zavření dveří. Rychle jsem si sedla ke stolu, jako by nic. Ještě že jsem tak učinila, protože mamka otevřela dveře.

,,Eli, máš návštěvu," oznámila mi.

,,Koho? Já nikoho nečekám," zvedla jsem se od stolu a šla ke dveřím, abych zjistila, kdo za mnou přišel.

    Calin to rozhodně nebyl, protože by se mamka tvářila jinak. Tak kdo? Jediný člověk, kterého mamka zná, je Bára. A to by mi řekla, že je to ona.

    Nebyla to ani Bára, ani Calin a ani nikdo, koho bych předpokládala, že se zjeví u mě v předsíni. Byla to Val. Ano, ta Val. Calinova sestra. Co tady dělá? A jak zjistila mojí adresu?

,,Ahoj," pozdravila mě a gestem ruky decentně mávla na pozdrav.

,,Ahoj. Pojď dál," hlavou jsem naznačila, abychom šly ke mně do pokoje.

,,Nejdřív než se začneš ptát, co tady dělám a jak jsem našla tvůj byt, mě nech mluvit... Vím, co mezi tebou a Calinem stalo a-" zastavila se, protože jsem ji naznačila ať se trochu ztiší.

    Nechci, aby se to mamka dozvěděla takhle.

,,Jo-eh, promiň. No prostě mě to strašně moc mrzí a chápu, že o něm nechceš vůbec slyšet, ale on je na tom vážně špatně od doby, co jste se rozešli. Jde to s ním z kopce a to dost prudkýho. Teď byl teda na Zrće, takže to bylo docela v pohodě, ale jinak pořád pil a pije a jestli to takhle půjde dál, otráví se alkoholem nebo udělá strašnou blbost. Jsi jediná, která mě napadla a může ho z toho nějak dostat. Na tebe dá. Tím jsem si jistá. Proto jsem tady," vychrlila na mě.

,,A proč nejde za Nikolou nebo, jak se jmenovala... Jo, už vím, Lea. Proč nejde za nima?"

,,Ty to nevíš? On s ní nečeká dítě, takže Nikola je s tím svým. A Lea byla jen.. Ty víš co."