Ráno už tu nebudu / Calin

Zpět v Brně

    U taťky jsme zůstali ještě celou sobotu. Momentálně je deset hodin ráno a nás, respektivě Calina, čeká přibližně dvě a půl hodiny cesty. Už bych si mohla udělat ten řidičák, abych se pořád jen nevozila.

,,Rád jsem tě poznal," podal taťka Calinovi ruku.

,,Já tebe taky," přijal ji.

,,Tak se měj, tati," obejmula jsem ho na rozloučenou.

,,Ty taky a pozdravuj mamku. Jo a mládeži, chtěl jsem vám před odjezdem ještě něco říct. Bude to znít nejspíš fakt trapně, ale jestli se ve vašem vztahu stane něco vážného, tím myslím, že byste se vzali, rozešli nebo by tady El čekala dítě, tak mi to prosím řekněte a ne, že se jednou za čas ozvu a dozvím se od Ely, že už máte dávno po svatbě. Platí?" dopověděl svůj monolog s lehkým smíchem.

    Nechápu jak to dělá, že má pořád tak dobrou náladu.

,,Platí," řekli jsme oba sborově.

,,Ale myslím, že zasnoubení, rozchod, dítě nebo svatbu čekat zatím nemusíš," dodala jsem s úsměvem.

,,El, už budeme muset vyrazit, jestli chceme do Brna dorazit do jedné," řekl Calin s taškou v ruce.

,,Okej. No nic, tak se měj, tati," rozloučila jsem se s ním a ještě jednou ho rychle obejmula.

,,Ty taky a dávej na sebe pozor," zavolal na mě, když jsem scházela schody.
_ _ _

    Už půl hodiny stojíme v koloně na dálnici. Už teď je nám jasné, že se do Brna nedostaneme tak, jak jsme chtěli.

,,Do háje. To nevidíš, že už můžeš jet?" nadával Calin na člověka v autě před námi, který se ne a ne rozjet.

,,No konečně," zajásal a popojel stejně jako ten dotyčný, kterého ještě před pár vteřinami bombardoval nadávkami.

,,Hele, to nevadí, že přijedeme později do Brna," řekla jsem mu.

    Přeci jen to nebude takový problém, když přijedeme ve dvě a ne v jednu.

,,Mně to vadí. Chtěl jsem si tě ještě chvíli užít a k večeru jít do studia. Takhle se to nestihne, když už je skoro jedenáct a nejsme ani v půlce cesty," odvětil docela podrážděně.

,,Tak si to příští týden vynahradíme. Ten tvůj plán by stejně asi nevyšel, protože si potřebuju projít něco do školy," vysvětlím a pohladím mu hřbet ruky, kterou má položenou na mém stehně.

,,Notak, kotě, však se do tý školy připravuješ poctivě. Svět by se nezhroutil, kdyby ses na to jednou vykašlala," rozmlouval mi to.

,,To znám. Vykašlu se na to jednou, potom podruhé, potřetí a potom to nebudu stíhat. Fakt ne, Caline. Jak už jsem říkala, příští týden si to vynahradíme."

,,To si piš, že jo." podíval se na mě a na tváři mu hrál šibalský úsměv.
_ _ _

    Po třech hodinách jsme konečně dorazili do Brna. Calin mi zastavil před panelákem, rozloučili jsme se a já mu ještě zamávala, když odjížděl.

*další den*
    Nesnáším pondělky. Stojím si za názorem, že podělí je ten nejhorší den v týdnu.

    A mám pro to i své důvody. Ten první je, že je to den po víkendu, takže to se vám prostě nechce nic dělat.

    Vzhledem k tomu, že jste otrávení z toho, že musíte do práce nebo do školy, tak se vám nic nedaří nebo alespoň mně ne a to je ten druhý důvod.