Ráno už tu nebudu / Calin

Nějaká rada?

Další den na mě Bára zazvonila a čekala před bytem než jí dojdu otevřít.

,,Co se stalo tak akutního, že jsi mi včera psala asi sto zpráv než jsem ti odepsala?" zvědavě se zeptala.

,,Jde o Calina," vyhrkla jsem na ni mezi dveřmi.
,,Já myslela, že jste se od toho prosince neviděli," udiveně se na mě zadívala.

,,Ještě před novým rokem jsem narazila na jeho kamaráda a ten mi poradil, ať mu napíšu, že už na mě nemá ten kontakt, co jsem mu dala."

,,Jo to jsi říkala, Petr se jmenuje, ne?" zeptala se pro ujasnění.

,,Jo jo, přesně tak. A pojď už dovnitř, ať nestojíš mezi dveřmi," pozvala jsem ji dál.

Udělaly jsme si čaj a šly ke mně do pokoje. Bára si sedla do velkého křesla a já se uvelebila na posteli.

S sebou jsem ještě vzala čokoládové sušenky na nervy, protože co jí teď hodlám říct je vážně pecka. To se prostě neobejde bez něčeho sladkého.

,,No, jak začít... Prostě jsme se s Calinem domluvili, že se po novém roce sejdeme, aby mi nějak vysvětlil to s tou jeho 'holkou'..." začala jsem.

,,Jasně, chápu. A jak ti to teda vysvětlil?"

,,Řekl, že se s ní zná od začátku svojí kariéry, kdy začal být slavnější. Potom, že měli volný vztah a že nebyl postavený na lásce, ale vlastně na tom, že se spolu čas od času vyspali. Ale že už spolu nejsou kvůli tomu, že po něm začala chtít dítě, i když spolu nebyli a on jí na to odpověděl, že chce mít ještě pár let svobodu a chce si ještě užívat života. Tak se rozešli. Mimochodem, ten papírek mu vyhodila, když byli svým způsobem spolu, protože žárlila. Prý je to strašná hysterka."

,,Aha a to je všechno? To je to, kvůli čemu jsi mi včera psala?"

,,Ještě ne, zdaleka ne..."

,,Tak co se ještě stalo?"

,,No, když mi tohle všechno dořekl, zůstali jsme sedět na gauči asi pět minut v úplném tichu. Ještě podotýkám, že mě pozval do jeho nahrávacího studia-"

,,Tebe pozval do jeho studia?! Kde jste byli jen vy dva?!" vytřeštila na mě oči.

,,Jo sorry, už tě nebudu přerušovat."

,,A on se na mě asi po těch pěti minutách podíval a začal se ke mně přibližovat. Pohladil mě po tváři a když už byl u mě vážně blízko, malém mi dal pusu. Říkám málem, protože jsem rychle uhnula a šla pryč," dopověděla jsem.

,,A to jsi ho tam jako nechala?" zeptala se udiveně Bára.

,,Ještě se ptal, proč najednou musím odejít."

,,A co jsi mu řekla?" ptala se dál.

,,Řekla jsem mu, že nebudu žádná další Nikola, co byla jen na to jedno."

,,Tak to je něco. Předpokládám, že se tvářil docela zaraženě."

,,Předpokládáš správně," přikývla jsem.

,,Tak to je hustý, že jsi odmítla slavného zpěváka. Jiné holky by se s ním už dávno vyspaly, kdyby měly možnost."

,,A to se s ním mám vyspat jen proto, že je slavný!?"

,,Ne to ne, víš jak to myslím. Kdybys chtěla, mohla jsi se s ním vyspat a pak to všude vykládat. Víš jak to myslím, ne? Prostě aby na tebe žárlili ostatní holky."

,,Jasně no."

Jenže já s ním jen tak spát nechci. Už jen z toho důvodu, že jsem to v životě nedělala. Tohle mi za to vážně nestojí.

Chvilku jsme si ještě povídaly a rozebíraly to. Potom Bára musela si jít něco zařídit, takže jsme se rozloučily a já si sedla k učení...
_ _ _

Asi za hodinu a půl mi někdo volal. Měla jsem vypnuté zvonění takže jsem se na mobil koukla až později.

Byl to Calin. Co ten chce? Zase mi něco vysvětlovat? Ne díky, na to vážně nemám náladu. Podle mě akorát chce vyžehlit ten včerejšek, to by tu jinak od něj nebyl sedmkrát zmeškaný hovor a asi čtyři zprávy o tom, že se moc omlouvá.

Asi po dvaceti minutách mi napsal Petr, jestli bych s ním nedala sraz, že slyšel co se stalo a že mu Calin o tom nic moc neřekl. Řekl to prý jen hodně zkráceně, ale že by to chtěl slyšet i ode mě jako z druhé strany...
_ _ _

S Petrem jsme se sešli v kavárně. Seděl v rohu, abychom měli klid.

,,Ahoj," pozdravil mě.

,,Ahoj," pozdravila jsem nazpátek a sedla si k němu.

,,Tak co si dáš? Zvu tě," pousmál se.

,,Ne, to je v pohodě. Ale děkuju," úsměv mu oplatím a čekám, kdy se začne ptát na to, co se stalo včera.

,,Tak s tím nesouhlasím. Co si objednáš je na mě. Musím nějak vyžehlit ten Calinův průser. On je prostě neschopnej, co se týče vyžehlování průšvihů. Je to prostě vůl," omluví se za něj.

,,Dneska dopoledne mi volal asi sedmkrát nebo osmkrát a přišly mi od něho asi čtyři zprávy. Takže asi tak neschopnej není."

Panebože já ho snad ještě budu bránit.

,,A zvedla jsi mu to nebo mu odepsala?"

,,Ne, jsem na něj naštvaná."

,,Tak vidíš. Nemá ani šanci si to vyžehlit, když mu to nezvedáš. Předpokládám, že ani neví kde bydlíš. Jinak už bys ho už dávno měla nastoupeného před barákem s velkou kytkou."

,,Neví, kde bydlím a myslím, že je to i dobře. Stejně bych mu neotevřela," odsekla jsem.

,,Nebydlíš náhodou s tvojí mámou? Ta by mu mohla otevřít," v klidu odpověděl.

Ten má vážně odpověď na všechno.

,,Bydlím no... A i kdyby věděl, kde bydlím, řekla bych mamce, ať mu neotvírá," snažila jsem se to trochu argumentovat.

,,Já bych mu zavolal, protože po mně posílá zprávu. Prosí tě, ať mu zavoláš, protože prý to byla nešťastná shoda náhod. Prostě se to všechno sešlo omylem. A chce ti to, co se stalo tam ve studiu, vysvětlit. Což mě vede k hlavnímu důvodu, proč jsem tady. Co se tam vlastně přesně stalo?" zeptá se mě.

,,No, vysvětloval mi, kdo je Nikola a jak dlouho se s ní zná a proč mi nezavolal a tak..." odmlčela jsem se.

,,To asi není všechno, co?" podezíravě se na mě podíval.

,,Ne to ne. Potom, co to dopověděl, bylo mezi námi nějakou dobu ticho. On se po té době ke mně naklonil a chtěl mi dát pusu. Nedali jsme si ji, protože jsem ucukla nebo spíš prostě prudce vstala a řekla mu, že nechci být další Nikolou. Potom jsem odešla," potichu jsem dořekla zážitek ze včera.

,,Sice to ten vůl řekl vážně hodně zkráceně, ale řekl pravdu. Svým způsobem. Ty jsi odešla, protože sis myslela, že když není s Nikolou, takže chce náhradu jako tebe a spát s tebou, že jo?" zeptá se, i když už pravdu dávno zná.

Přikývla jsem.

,,Hele, myslím si, že si máte co říct, takže být tebou bych se mu ozval. Pokud nechceš zase nějakou takovouhle situaci zažít, sejděte se někde na veřejnosti," řekne mi svůj názor na věc.

,,Hmm, asi máš pravdu. Napíšu mu, ale dneska ho ještě nechám podusit," řeknu mu.

Zvednu se a začnu si oblíkat bundu a nandavat šálu a čepici.

,,Tak dobře... Ty sis vážně nic neobjednala." zasměje se Petr.

,,Jsme se asi do toho všeho trochu víc zabrali." dodá potom a začne se taky zvedat.

Zaplatí a odejdeme společně z kavárny. Už je docela pozdě a tak mě doprovodí před panelák a rozloučí se.

Dojdu domů a rovnou zamířím k sobě do postele. Rychle se převléknu a jdu si rovnou lehnout. Chvíli váhám, jsetli Calinovi napsat teď a nebo vážně až zítra. Po těžkém rozhodování jsem se rozhodla, že to nechám na zítřek.