Ráno už tu nebudu / Calin

Praha

Půlka vánočních prázdnin je za mnou, tak se chystám za taťkou do Prahy. Moje prázdniny už jsou spíš jako volno, které výplní učení, ale pořád si užívám, že nemusím nikam chodit.

Už uběhl skoro měsíc od toho, co jsem dala Calinovi číslo a on mi ani nenapsal, ani nezavolal. Zajímalo by mě, proč tak moc chtěl moje číslo, když se mi ani neozve.

Ne, že bych se z toho nějak hroutila, ale když člověk chce od někoho číslo, předpokládá se, že s ním chce být v kontaktu... Třeba jen nemá čas, přeci jen jsou teď Vánoce. To nemá čas nikdo. Třeba si to prostě beru až moc osobně.

,,Tak ahoj Eli, měj se hezky a pozdravuj ode mě tátu," rozloučí se se mnou mamka.

,,Jasně mami, vyřídím mu to," odpovím a namířím si to ke vlakovému nádraží.

Doufám, že ten vlak přijede na čas. V životě jsem snad nejela vlakem, který neměl zpoždění.

Na nádraží skoro nikdo nebyl. Kdo by taky jezdil o svátcích někam vlakem.

Sednu si a kouknu se na příjezdy vlaků. Můj mi jede za půl hodiny, to je fajn.

Abych si zkrátila čekání, vytáhnu si desky s učením. Jak jsem do toho učení byla zabraná, někdo si ke mně přisedl.

Dočtu řádek a zvednu hlavu, abych se podívala, kdo to je. Byl to nějaký kluk, ani nevím kolik by mu tak mohlo být. Odhad na věk ostatních lidí mám dost mizerný. Ale tipla bych, že mu je tak kolem dvaceti pěti let.

,,Čau," pozdraví.

,,Ty mě asi neznáš, co?"

Zaprvé, proč mi všichni týkají hned, jak mě uvidí. To vypadám tak mladě nebo co? A za druhé, kdo to sakra je?

,,Ahoj?" tázavě si ho prohlížím.

,,Promiň, ale opravdu tě nejspíš neznám."

,,Jsem Petr." představí se.

,,Ela," představím se taky čekám co z něho dalšího vypadne. Vypadá, že mi chce něco důležitého říct.

,,Taky jedeš do Prahy?" zeptá se.

Pořád mi připadá, že očekává, že ho rozeznám.

,,Jo jo, jedu," předpokládám, že on taky.

,,Tak to nejspíš pojedem spolu," nadšeně se usměje.

Bezva, pojedu s cizím člověkem, o kterém vím maximálně to, že se jmenuje Petr.
_ _ _

Po nástupu do vlaku jsem si sedla do prázdného kupé, abych měla klid na učení.

Dám si sluchátka a pustím si svůj studentský mix písniček. S hudbou jde hned všechno líp, to říkám pořád.

Asi po půl hodině ležení v knížkách mi někdo zaklepe na rameno a sedne si na proti mně. Byl to ten Petr z nádraží.

,,Myslel jsem, že jsi jela jiným vlakem, protože jsem tě nemohl najít," nervózně usměje se.

,,Aha... Hele proč jsi přišel za mnou s tím, že bych tě měla od někud znát?" na rovinu jsem se zeptala, protože on nejspíš neměl v plánu mi říct, odkud bych ho měla znát.

,,Takže ty si mě vážně nepamatuješ. No nevadí, já ti něco o sobě řeknu, abys sis na mě vzpomněla. Třeba to, že moje umělecké jméno je Stein27," uvelebil se na sedačce.

,,Počkat, ty jseš ten, jak zpíval s Calinem Růži, že jo?"

Teď mi to došlo. To je fakt on. Asi by mě to ani nenapadlo, kdyby se mi nepředstavil takhle.

,,Jo, to jsem já," přikývne. Na jeho tváři je vidět radost z toho, že jsem ho poznala.

,,Jak jsi mě poznal?"

Nejspíš z toho Calinovo příspěvku. Asi by mě to ani nepřekvapilo, kdyby to tak bylo.

,,Zahlédl jsem tě na tom koncertě. Vy dva s Calinem jste ze sebe nespustili oči celou tu písničku. To by viděl i slepý člověk. Mně bylo divný, kam pořád tak pokukuje a potom jsem tě uviděl v tom chumlu. Asi ses mu fakt líbila... Po vystoupení se celou dobu culil jak měsíček na hnoji. Když potom projížděl fotky z toho koncertu a uviděl tam tu tvojí, tak na ni civěl minimálně 20 minut," usměje se.

,,To kecáš, že jo?"

To není možné. Jak se tohle stane prostě.

,,Nekecám. Chudák byl z toho pak docela smutnej, že tě už nejspíš neuvidí. Pak se z toho docela oklepal. Ale zmiňoval se, že tě potkal začátkem prosince. Byl z toho docela happy. Hlavně z toho, že si vzal na tebe kontakt."

,,Tak to v tom případě nechápu. Proč mi nenapíše nebo nezavolá, když byl z toho tak happy," protočím očima.

,,On to má trochu složitější. Dřív chodil s jednou holkou, potom se s ní nějak rozešel, ale teď se dali zase dohromady nebo tak něco. V tom jejich vztahu se upřímně moc nevyznám. Říkal, že ti chtěl napsat, ale tenkontakt mu Nikola našla a vyhodila. Nikola je ta jeho holka/neholka. Je to strašná žárlivka a strašně všechno vyhrotí. Ani moc nechápu proč se dávali dohromady, když se v tom "vztahu" oba akorát dusí. Takže se ti za něj nějak omlouvám. V tomhle ohledu mu to moc prostě nemyslï," vysvětlil.

,,No tak proč teda chtěl to číslo, když měl holku?" zaraženě jsem se zeptala.

To mě chtěl jen jako holku jen na to jedno?

,,On s ní v tu dobu nebyl. Oni se pak někde na akci znova potkali a řekli si, že by to mohli zase zkusit," pokrčí rameny.

,,Tak to jo no. Ale stejně nechápu, proč se s ni dával dohromady, když je jim v tom vztahu nepříjemně."

,,Hele to se budeš muset zeptat jeho. Já tomu taky nerozumím."

Zbytek cesty mě Petr nechal se učit. Sám něco dělal na počítači. Když jsme dorazili do Prahy, Rozloučili jsme se a dali si na sebe instagram. Já pak mířila za taťkou. Docela jsem se na něj těšila. Přeci jen jsem ho dlouho neviděla.

Když jsem odemykala zámek, uslyšela jsem nějaké štěkání a kňučení. Že by měl psa? Taťka už mi šel naproti a najednou po mně skákala malá kulička.

,,Ahoj, tati," objala jsem ho a snažila se tu hyperaktivní kuličku nesrazit nebo nekopnout.

,,Ahoj, tak rád tě zase vidím," objetí mi oplatil.

,,Co je tohle za mrňouse?" zeptala jsem se a sehla se k tomu malému stvoření.

,,Tohle je Barry, můj parťák," ukázal na štěně staforda.

,,Ahoj, Barry," promluvím na něj a on začne vrtět ocáskem.

Chvilku jsme si s taťkou povídali, ale už byl večer, tak jsme to zabalili a já šla spát.

Mezitím mi Petr napsal jestli jsem dorazila v pořádku. Odepsala jsem mu, že jo. Chvíli jsme si ještě psali a posílali si vtipné videa. Bylo to celkem fajn. Asi po třičtvrtě hodině jsem mu napsala, že další roztomilé videa si necháme na jindy, že už jsem dost unavená. Položila jsem mobil na stůl vedle postele a hned usnula.