Ráno už tu nebudu / Calin

Nečekaný host

    Byla jsem v šoku. Všechno jsem si v hlavě přehrávala několikrát dokola a snažila se pochopit, co se stalo. Měla jsem v hlavě zmatek, nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet.

    Nedokázala jsem najít vysvětlení pro to, jak se cítím. Cítila jsem se špatně vůči Adamovi, který na mě celou tu dobu čekal. Proč se cítím tak provinile, i když se vlastně vůbec nic nestalo?

    Chvíli mi trvalo než jsem našla Báru mezi davem lidí. Ve chvíli, kdy jsem ji našla, zmateně se na mě podívala.

,,Kde jsi tak dlouho byla?"

,,Už jsem unavená, povím ti to po cestě," vyhýbavě jsem jí odpověděla.

,,Dobře, tak se ještě rozloučíme s Adamem.. Stalo se něco?" starostlivě se na mě podívala.

,,Potom."
_ _ _

    Když jsme s Bárou vyšli z klubu, tázavě se podívala.

,,Stalo se něco s Adamem?"

,,Ne tak docela. Adam je fajn," vysoukala jsem ze sebe pomalu a bedlivě jsem si promýšlela každé následující slovo, které řeknu.

,,Tak co se stalo? Vidím, že je něco špatně,"

    Zamyslela jsem se a pak jsem rychle odpověděla. Přeci jí neřeknu o té věci s Calinem.

,,Jeden kluk měl blbý kecy."

,,No jo no, to tak v klubech bývá. Ale tak Adam dobrý, ne?"

,,Asi jo. Je hodný, milý, zábavný."

,,Takže se ti líbí," spokojeně se usmála.

    Pokusila jsem se jí úsměv oplatit. Měla jsem výčitky z toho, že jsem Báře lhala, ale nebyla jsem připravená o tom mluvit. Ne teď.
_ _ _

    Doma jsem se unaveně svalila na postel a zavřela oči. Po této náročné noci jsem chtěla mít chvilku klidu.

    Bohužel ve chvíli, kdy jsem zavřela oči, se ozvalo nepříjemné zvonění mobilu. Vzala jsem do ruky mobil a koukla se, který kretén mi v tuhle dobu volá. Byl to Pert. Proč mi sakra teď volá? Ještě ke všemu ve tři ráno?

    Chvilku jsem měla nutkání mu to položit, ale nakonec jsem mu to zvedla.

,,Proč mi voláš? Víš vůbec, kolik je hodin?"

,,Musím se tě na něco důležitého zeptat... Dlouho jsme se neviděli a tak jsem si říkal, jestli se nechceš sejít?"

    Myslela jsem, že ho zabiju. To vážně nemohlo počkat do rána? Klid, Elo. Jen klid.

,,Tak fajn, jestli chceš."

,,Kámoš dneska večer pořádá mejdan. Tak tě v devět večer vyzvednu."

,,Děláš si srandu? To musí být zrovna dneska? Já jsem zrovna z jednoho přišla."

    Do telefonu se pobaveně ušklíbl.

,,Já vim."

,,A to zase víš jak?"

,,Mám své zdroje. Takže jsme domluveni, vyzvednu tě v devět. Jo a můžeš s sebou vzít tu tvojí střelenou kamarádku."

    S těmito slovy hovor ukončil. Neměla jsem energii ani náladu na to, to nějak do hloubky promýšlet. Znova jsem si lehla na postel a v tu chvíli jsem usnula...
_ _ _

    Po probuzení jsem napsala Báře, jestli by se mnou nešla na ten mejdan, o kterém říkal Petr. S překvapením souhlasila.

    Zbytek dne jsem se soustředila na učení a snažila se nemyslet na včerejší noc. Nechtěla jsem na ni myslet, ale z nějakého důvodu mi tím směrem ulétávaly myšlenky.
_ _ _

    V devět hodin jsem s Bárou čekala připravená před domem. Tentokrát jsem si zvolila oblečení ze své skříně a to konkrétně džíny a krátké černé triko.

    S tím outfitem jsem byla docela spokojená, i když Bára celkem prskala. Docela jsem se na dnešní večer těšila. Rozhodla jsem se se ke včerejšku nevracet.

    Asi za dvě minuty přijel Petr. Nasedly jsme s Bárou do auta a mohli všichni společně vyrazit.

    Ve chvíli, kdy jsme nasedly dovnitř, Bára zjistila, že s náma jede jeden z jejích oblíbených zpěváků. Úplně jsem zapomněla, že myslím tohohle Petra. Po tom, kdy se Petr představil, Bára mu své jméno sotva vykoktala. Co si budem, vypadalo to docela legračně.

    Cesta trvala přibližně dvacet minut. Přičemž každý nervózně seděl a nevěděl co říct. Když jsme dojeli na místo, vyšla jsem z auta a rozhlédla jsem se po ulici.

    Čtvrť, ve které jsme zaparkovali, vypadala celkem luxusně. Petr nám naznačil, abychom ho následovali do jednoho z paneláků.

    Poté jsme vešli do výtahu, protože v tomhle paneláku přece nemůžeš chodit po schodech. Jeli jsme až do posledního patra.

   Byla jsem hodně natěšená, protože jsem na žádném domacím mejdanu nikdy nebyla.

   Jakmile se výtah zastavil, otevřely se dveře a my vstoupili do prostorného bytu. Kdo má sakra výtah v bytě?

,,Čau, tak ty jsi nakonec přece jenom dorazil," ozve se něčí známý hlas.

,,Nakonec jsem si udělal čas. A přivedl jsem hosty," odpovídal s úsměvem někomu do davu. Následně se skupina lidí trochu rozestoupila, aby uvolnila neznáme osobě místo. S otevřenýma rukama ho daná osoba přivítá.

,,Tak to bych je rád poznal."

    Najednou jsem pochopila, odkud je mi ten hlas povědomý. Patřil Calinovi. To by mě zajímalo, jak mi to Petr vysvětlí. Do mého zaražení se ozval Petrův hlas.

,,Tak tady jsou."

    Nejdřív ukázala na Báru a potom na mě. Calin se s úsměvem se představí. Bára se pokusí o představení, ale moc jí to nejde. Pak se Calin otočí mým směrem a úsměv mu hned zvadne. Chvíli mlčky kouká a pak se otočí na Petra.

,,Můžeš na moment?"

    Ani nečeká na odpověď a odtáhne Petra do jiné místnosti.

    Mezitím jsem se rozhodla jít napít a nemyslela na to, co se právě stalo. Chtěla jsem jít na vzduch a tak jsem vyšla na balkón. Chvíli jsem se kochala výhledem a najednou jsem slyšela zvýšené hlasy.

    Vycházely z druhých dveří, které vedly na balkón. Potichu jsem se šla podívat, kdo se tam tak hádá. Nečekaně to byl Petr s Calinem.

    Vím, že bych neměla poslouchat cizí rozhovory, ale předpokládám, že hlavním tématem této hádky jsem já, takže vlastně můžu.

,,Pořád nechápu, proč jsi jí sem vzal?"

,,Už jsem ti to říkal."

,,To ale nebyly dostatečné důvody na to, aby jsi jí sem tahal!"

,,Takže mi chceš říct, že usmířit vás není dostatečnej důvod?"

    Calin se na chvíli odmlčí.

,,Tohle vážně nemá cenu,"  řekne Petr do ticha.

    Odejde a naštvaně za sebou třískne dvěmi. Calin si sedne na postel a povzdechne si.

    Chvilku jsem váhala, jestli mám odejít nebo si to s ním jít vyříkat. Nakonec jsem si řekla, že si to půjdu zcela ujasnit a tak jsem vešla dovnitř...