Ráno už tu nebudu / Calin

Koncert

    A je to tu. Nadešel Den D. Jdeme na koncert, kde bude i Calin. Vzhledem k předešlému náhodnému shledání s ním je tady jistá šance, že mě pozná. A jestli si spojí i ten moment v tom klubu, tak na mě bude stejně uražený, kvůli tomu, že jsem mu lhala o tom, že se neznáme.

    Ale jednu výhodu to má. Třeba už se potkávat nebudem. Nebo alespoň budeme dělat, že se neznáme.

    Koncert byl od osmi, takže jsem měla spoustu času se na to připravit. Alespoň po psychické stránce. Člověk by řekl, že se na koncert mají lidi těšit. Ale já z toho mám spíš nervy na pochodu.

    Šla jsem s Bárou na chvilku vyvenčit Casanovu a potom jsme zašly na oběd.

    Domů jsem se vrátila jsem kolem druhé hodiny, takže mi zbývala ještě spusta času. Šla jsem si nejdřív umýt vlasy a potom připravit oblečení na večer. Vzala jsem si černý top a džíny. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, protože mě nenapadlo nic, co bych s nima mohla udělat. Když jsem tohle všechno měla hotové, pořád jsem měla tři hodiny času. Vlastně dvě, protože tam ještě musíme dojít a já ani nevím kam a jak daleko půjdeme.

    Pustila jsem si Pravou blondýnku. Byl to první film, co mi vyjel na Netflixu a navíc to už znám, takže když to budu muset vypnout, vadit mi to nebude. Nemám totiž ráda, když vypnu film uprostřed děje. To samé mám i se seriály.

    V poslední čtvrthodině filmu na mě zazvonila Bára. Film jsem vypla a otevřela dveře.

,,Musíš mi pomoct. Nevím co na sebe a už to řeším hodinu a navíc za třičtvrtě hodiny vyrážíme, takže nemám moc času!" spustí na mě mezi dveřmi.

,,Jasně, že ti pomůžu, stejně už jsem nachystaná a nemám co dělat," odpovím, zatím co mě táhne dolů po schodech. Mám pocit, že za chvíli zakopnu a rozbiju si hlavu o schody, díky tomu Bářině spěchu.

,,Mám si vzít tenhle bílý top s těmahle džínama nebo tenhle vínový top s těmahle džínama?" střídavě mi ukazovala oblečení na ramínkách.

,,Hele to nevím, jako obojí ti sluší," odpovím jí.

,,No to jsem vážně slyšet nechtěla. A co by sis z toho vzala ty?" nerozhodně se na mě podívá. Přitom stále v rokou drží obě varianty jejích outfitů.

,,No já bych si vzala asi ten bílý, ale protože jsem nešika a jsem schopná se někde na zemi natáhnout nebo do někoho s pitím strčit a ušpinit se, tak bych asi zvolila ten vínový," odpovím a čekám co z ní vypadne. Přeci jen ona je víc opatrná na sebe.

,,Oukej, tak já si vezmu ten vínový," rychle se oblíkne a běží si udělat make-up.

    Máme už 10 minut do odchodu a ona už vychází z koupelny. Dobrý, už jsem si myslela, že z ní vyleze až zítra.

,,Co jsi vůbec dělala celé odpoledne potom, co jsme přišli z procházky?" tázavě se na ni podívám a čekám co odpoví.

    Pochybuju, že celé odpoledne se rozhodovala mezi dvěma outfity. I když u ní je to možné.

,,No víš, dneska jsem měla rande a trochu zapomněla na čas, takže proto jsem nestíhala," zaculila se.

,,Ty jsi měla rande?! A s kým? Znám ho?"

,,Ne ne, neznáš. Jmenuje se Marek a pracuje se mnou v kavárně. Tam jsme se poznali vlastně. On tam byl nový a já jsem ho tam měla zaučit. A vyšlo z toho randění... Už se scházíme déle, to jsem tě v té době ještě neznala," odpoví a já na ni pořád překvapeně koukám.