Ráno už tu nebudu / Calin

Máme problém

    Celou noc jsem se převaloval a nemohl spát. Usnout se mi podařilo až kolem páté hodiny ráno a to mi stejně nepomohlo protože teď je půl sedmé. Nejspíš už neusnu.

    Rozhodl jsem se trochu projít, protože bych dříve nebo později vzbudil El.
_ _ _

    Chodil jsem po Plzni skoro hodinu a už asi potřetí jsem pokládal Davidovi telefon. Nechtěl jsem s nikým mluvit, alespoň na nějakou dobu.

    Když mi přišla zpráva, myslel jsem, že toho Davida přerazím. Ten člověk mi nedá pokoj. Jednou jedinkrát se chci projít a s nikým nebýt v kontaktu a on mi musí nejmíň tisíckrát volat. Když mu to nezvedám, tak s ním pravděpodobně nechci mluvit. To je to tak těžký pochopit?

    Naštvaně jsem vyndal mobil z kapsy a podíval se, co chce. Tentokrát to nebyl David. Byla to Nikol. Pozorně jsem se podíval na zprávu, jestli vidím dobře. Ale i potom tam bylo stále stejné jméno. Rozklikl jsem to, abych si přečetl, co píše.

Nikol
Máme problém. Dost velkej. Až budeš mít čas, zavolej mi, kdy se můžeme potkat. Tohle totiž nejde probrat po telefonu.
                                   
    Hned, jak jsem zprávu dočetl, jsem vytočil její číslo. Co si budem, tohle by vyděsilo každýho.

,,Jakej problém? O co jde? Ela se to dozvěděla?"

,,Nedozvěděla se nic, neboj. Jen se to asi bude muset brzy dozvědět. Kdy máš čas? Potřebuju to vyřešit co nejdřív, protože tohle nepočká."

,,No, mám čas asi zítra."

,,Super, tak zítra třeba v deset ráno?"

,,Okej, takže zase tam kde minule?"

,,Klidně. Tak zatím."

,,Čau čau."

    Podle tónu hlasu zněla dost naléhavě. To zas bude něco ve stylu 'našla jsem u sebe další tvoje věci'.

    Z mého přemýšlení mě vyrušilo další vyzvánění. Tentokrát už to byl David.

,,Co potřebuješ?" zeptal jsem se.

,,Já co potřebuju? Děláš si srandu? Máme za dvacet minut odjíždět a ty tu nejsi. Teď jsi byl nedostupnej a předtím jsi mi nezvedal mobil. Můžeš mi říct, proč si odešel a nikomu jsi nic neřekl?"

,,Chtěl jsem se projít a nechtěl jsem nikoho budit. Sorry."

,,To je od tebe sice hezký, že na nás takhle myslíš, ale už se vrať, prosím tě. Měli jsme o tebe starost."

,,Jo, už jdu," odpověděl jsem a položil to.
_ _ _

,,Caline," rozeběhla se ke mně El, když mě uviděla.

    Než jsem stačil něco říct, objala mě. Objetí jsem jí oplatil a na kluky jsem se podíval omluvným výrazem.

    Všichni kromě Petra nad tím mávli rukou, ten mě probodával pohledem. A měl k tomu pádný důvod.

,,Ani nevíš, jak moc jsem se o tebe bála," řekla mi a dala mi pusu.

,,Však už jsem tady. A vidíš? Nic se mi nestalo," utěšil jsem ji.

,,Tohle už mi nedělej," usmála se.

    Hned potom jsme nastoupili do auta a vyjeli. Cesta byla dlouhá nekonečná. Ela spala celou dobu a Willy to samé.
_ _ _

,,Tak teď si dáme malou přestávku, chci si koupit kafe," oznámí David a odbočí k benzínce. 

,,Potřebuju s vámi mluvit," řeknu Petrovi a Davidovi.