Ráno už tu nebudu / Calin

Následující ráno

    Oba dva jsem spali jako zabití. Probudily nás až paprsky vycházejícího slunce, které se čím dál více dostávaly do ložnice.

    Vzhledem k tomu, že měl Calin ložnici sladěnou do asi snad 50 odstínů bílé, tak si dokážete představit, jak moc se paprsky v místnost rozprostíraly.

    Díky tomu, se mi už nechtělo spát, tak jsem se opatrně snažila dostat z Calinovo objetí. Naštěstí úspěšně. Calin jen ve spánku něco zamumlal a přetočil se na bok zády k oknu a spal dál. Klasika.
   
    Já se mezitím přesunula na balkón a opřela se o zábradlí. Tyhle víkendová rána zbožňuji. Teda pokud je hezké počasí, například jako dneska.

    Bylo trochu chladno, ale mně to nějak nevadilo. Prostě jsem si užívala krásný výhled a pocit toho, že se blíží to příjemné jaro a už nebude to ošklivé počasí v podobě dešťů a sněhových přeháňek.

    Přeci jen už je březen, to už by se mohlo počasí pomalu ale jistě zlepšit na slunečné dny bez mráčku. Ale buďme alespoň trochu realisti, žijeme přece v České republice, tady normální počasí už dávno nenajdeme.
   
    Z mých myšlenek mě vytrhly dvě ruce, které kolem mě obmotávali velkou chundelatou deku.

,,Takhle mi zmrzneš a bude z tebe rampouch. I když rozehřívat tě, by mi nevadilo," řekne mi Calin za zády mezitím, co já se zachumlávám do deky, kterou mi přinesl.

,,Taky ti přeju dobré ráno," otočím se na něj.

,,Dobrý," odpoví ve zkratce.

    Já se znovu opřu o zábradlí a on udělá to samé. Chvíli tam tak stojíme opření v tichu. Ale v příjemném tichu, ani ho nemusíme nějak vyplňovat.

*pohled Calina*
    Ráno jsem se vzbudil v posteli sám, dveře na balkón byli pootevřené, tak mě hned napadlo, že El je nejspíš tam.

    Když jsem se konečně dostal z postele s myšlenkou na to, že půjdu za ní na balkón, zarazil jsem se. To nemyslí vážně. Však je venku kolem nuly a ona je tam jenom v těch svých šatičkách a svetříku. Došel jsem do obýváku vzít tomu bláznovi nějakou deku.
   
    Když jsem vyšel na balkón, ani si mě nevšimla. Byla ponořená ve svých myšlenkách a nevnímala okolí.

    Její vlnité, momentálně rozcuchané, vlasy po ramena, jí vlály do jemného větříku a sluneční paprsky jí tancovali mezi jednotlivými pramínky vlasů.

    Vypadala jako víla. No, momentálně jako divoženka, ale hezká divoženka.

    Takhle bych na ní mohl koukat celý den. Jenže kdybych to udělal, byl by z ní rampouch. Okamžitě jsem se z toho transu probral a rozešel se směrem k ní. Trochu se mě lekla, když jsem jí začal balit do deky.

,,Takhle mi zmrzneš a bude z tebe rampouch. I když rozehřívat tě, by mi nevadilo," promluvil jsem hned, jak zaregistrovala mojí přítomnost.

,,Taky ti přeju dobré ráno," otočí se na mě a usměje se.

,,Dobrý."

    Náš rozhovor jsme dál nějak už nerozváděli a opřeli jsme se o zábradlí balkónu. A jen si užívali naší společnou chvíli při východu slunce.

    Sám od sebe bych tu asi nestál, vždycky mi připadalo, že kochat se výhledem nebo přírodou a užívat si rána jako jsou tahle, je děsná nuda, ale s ní si to docela užívám.

*pohled Ely*
    Po mém kochání se výhledem, jsem se rozhodla, že bych se konečně mohla převlíknout, abych tu nestála v těch šatech pořád.