Ráno už tu nebudu / Calin

Vysvětlení?

    Ráno jsem vstala docela brzy a zavolala Calinovi. Nevím, jestli je pro něj sedm ráno brzy, ale pro mě už moc ne. Většinou vstávám dřív, abych všechno v ten den stihla. I přesto že se mi občas nechce, snažím se to dodržovat.

,,Snad tě nebudím," řekla jsem ve chvíli, kdy zvedl telefon.

,,Jako budíš. Co potřebuješ?" odpověděl ospalým hlasem.

,,Já nic, ale ty jsi se chtěl sejít a omluvit se za to, co se stalo v tom studiu."

,,Počkej, já jsem tě v to telefonu nepoznal. Sorry," vzpamatoval se.

,,V pohodě, tak kdy se sejdem?" snažila jsem se mluvit klidným a sebejistým hlasem. Ale zněla jsem spíš hodně naléhavě nebo nedočkavě.

,,Já nevím, celý tenhle týden nemůžu, jenom dneska mám čas, takže je to na tobě. Buď dneska nebo to přeložíme na dobu neurčitou. Jak chceš ty. Mně je to asi jedno," odpoví naprosto bez zájmu.

    Jsem jediná, komu připadá, že je mu to úplně jedno? Doslova to i tak řekl.

,,Já nevím, ty jsi se chtěl sejít."

,,Tak se sejdeme ve dvě před kavárnou?"

,,Já bych se sešla rovnou v kavárně, jestli to nevadí."

,,A nechceš jít znova do studia? Že bychom tam měli klid."

,,Myslíš takový klid jako jsme měli předtím? Spíš ne, já bych šla prostě někam do kavárny nebo tak," trvám si na svém.

    Nechci se dostat do stejné situace jako minule.

,,Tak dobře," odpoví zklamaně.

    To ho jako mrzí, že se mu nehrnu někam do studia?

,,Tak zatím čau," rozloučí se.

    Ani mu nestačím odpovědět nazpátek a típne mi to. Asi chtěl ještě spát. Nebo ho trochu naštvalo, že nejdem tam, kde jsme minule skončili. Mám takový pocit, že mě chce vážně jen na to. Jinak by s tou kavárnou problém neměl, ne?
_ _ _

    Za deset minut dvě jsem vyšla z domu. Do kavárny jsem přišla jen tak akorát na čas. On už tam seděl v rohu a něco ťukal do telefonu. Cestou k němu vůbec nezvedl hlavu od displeje. Vůbec mě nezaregistroval.

,,Ehm... Ahoj?"

,,Čau, dáš si něco?"

,,Zatím asi ne, díky," odpovím a sednu si naproti němu.

    Vypne mobil a beze slova se na mě podívá. Teď mě celkem děsí.

,,K tomu, co se stalo minule..." pomalu začne.

,,Neměl jsem to dělat. Byla to chyba, ani nevím, co to do mě vjelo. Takže asi sorry..eh.. teda promiň." domluví a čeká na mojí odpověď.

    Jako vážně? On si myslí že to spraví jedno jediný sorry? To si snad ze mě dělá srandu ne?

    Dobře, nic tak strašného se nestalo, ale mě to mrzí, protože jsem si myslela, že se mu líbím nebo něco v tom smyslu a ne, že chce se mnou jen spát.

,,Vážně jenom sorry? Však sis ze mě chtěl udělat náhradu za Nikolu a ty řekneš jen sorry a promiň?!" podívám se na něj nevěřícným pohledem.

,,No úplně jsem si z tebe náhradu udělat nechtěl," lehkovážně odpoví.

,,A co sis jako myslel? Že se s tebou rovnou v tom studiu vyspím?!" pomalu se ve mně začíná vařit krev.