Ráno už tu nebudu / Calin

Takový normální den

    Ráno jsem se vzbudila očividně později, protože už bylo světlo. Ještěže dneska žádné přednášky nemám. Rozespale se otočím na bok, kde leží Calin a podívám se na něj. Ten si prohlíží něco v mobilu. Závislák.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem a protáhla se.

,,Dobré ráno, ospalče," pozdravil a odložil mobil na noční stolek.

,,Ha ha," protočila jsem očima.

,,Jak ses vyspala?" dal mi ruku kolem ramen.

,,Dobře. Co ty?" stručně jsem odvětila a přitulila se k němu.

,,Nejlíp za posledních pár týdnů," začne mě hladit po zádech.

,,Tak to je super."

    Ještě jsem se o tom nezmínila, ale stále musím myslet na to, co mi řekl včera. Prostě mě to zaskočilo. Od něj jsem taková slova nečekala.

,,Hele, nemohla bys mi poslat tu naši společnou fotku, co máš támhle na zdi?"

,,Jasně."

,,Proč jsi ji tam pořád měla? Já vím, že jsem se ptal, ale jak na ní můžeš prostě zapomenout," zasměje se.

,,Pokaždý jsem ji prostě zapomněla sundat. Ale teď už ji sundavat nemusím," řekla jsem.

,,Asi si půjdu udělat něco k snídani, chceš taky něco?" vstanu a začnu hledat svůj župan.

,,Že váháš, za chvilku jsem u tebe."

    Když jsem našla župan, odešla jsem do kuchyně nám připravit něco k snědku. Za pár minut se mi kolem pasu objevily něčí ruce. Kdo to tak asi bude? 

    Calin si mě přitáhl k sobě mezitím, co jsem si dělala čaj. Když jsem se otočila směrem k němu, zjistila jsem, že tu stojí bez trička. Nestěžuji si, pohled je to vážně super, ale co když přijde mamka. To by bylo vážně blbé. No, spíš trapné.

,,To sis vážně nemohl vzít i to tričko?"

,,Nevypadáš, že by ti to nějak vadilo," ušklíbne se.

,,Taky že nevadí, ale mohla by přijít mamka," zašeptám, aby mě pro jistotu neslyšela.

,,Tak si zavře oči," pokrčí rameny.

,,Prostě si vezmi to tričko. I když bych tě nechala klidně takhle," dám mu rychlou pusu a vydám se zpátky do pokoje s úmyslem, že mu to tričko prostě vnutím.

,,Ale až za chvíli," chytí mě za zápěstí a přivine zpět k sobě.

    Ruce položí na můj pas a začne mě hladit po bocích. Po chvilce mi začal dávat malé polibky na krk. Nejspíš bychom neskončili jen u toho, kdyby nás nevyrušily otevírající se dveře.

    Rychle jsme od sebe odstoupili, i když to bylo celkem nápadné, že se tu před chvílí něco odehrálo.

    Z ložnice vyšla mamka a hned za ní nějaký muž. Oba v županu. To jsme se tu vážně skvěle sešli. Já v županu, oni v županu a Calin bez trička. Vážně skvělé. Lepší ráno jsem si nemohla přát.

    Jako první do kuchyně vešla mamka a hned za ní onen muž, o kterém jsem se již zmiňovala. Trochu se lekli, když nás uviděli. Nejspíš čekali, že ještě budeme spát. To jsme se tu fakt hezky sešli.

,,Ehm-dobré ráno," pozdravila, ještě pořád v šoku, mamka.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem a svůj pohled přesunula na toho může za ní.