Ráno už tu nebudu / Calin

Seznámení

Po nekonečných dvou týdnech, tu je konečně pátek. To znamená, že se konečně seznámím s Laurou. Já se tak těším. Celé dva týdny nemluvím o ničem jiném. Možná to trochu přehráním, ale jenom trošičku.

Za hodinu se máme sejít u Petra doma. Tou nedočkavostí se nemůžu ani soustředit na čtení učebnic. Čtu prázdné řádky pořád dokola a i po pátém přečtení stále nevím, o co v tom odstavci jde. Kašlu na to. Přečtu si to později.
_ _ _

Už stojíme před bytovkou a čekáme až nás Petr pustí dovnitř. Za pár vteřin zabzučely dveře a my vešli do bytovky.

,,Jaká, myslíš, že asi bude?" zeptala jsem se Calina mezitím, co jsme stoupali do schodů.

,,Myslím, že bude v pohodě. Neboj, za chvíli ji poznáš a uvidíš, jaká bude," odpověděl Calin.

,,Já vím a už se nemůžu dočkat."

,,Jo, to vidím," usmál se Calin.

Došli jsme před Petrův byt a vzápětí otevřel dveře.

,,Ahoj," pozdravili jsme sborově.

,,Čau čau, pojďte dál," pozdraví.

,,Jste tady na čas."

,,Ela se nemohla dočkat, takže jsme vyšli už dvacet minut předem," odvětil Calin.

,,Lar taky ne. Nedočkavě tady chodila po celém bytě."

Rychle jsem se zula a vydala za Petrem. Calin šel hned za námi, jen byl trošku pomalejší.

Jakmile jsme se ocitli v obýváku, můj pohled se zastavil na menší brunetce. Její modrošedá očka se hned rozsvítila, když nás uviděla. Hned se s úsměvem rozešla směrem k nám.

,,Ahoj, ty budeš Ela, že?" nesměle se zeptala.

,,Jo jo a ty Laura. Ráda tě poznávám," objala jsem ji.

,,Já tebe taky."

,,A ty jsi... Calin. Úplně mi to jméno vypadlo. Promiň."

,,V pohodě. Není moc obvyklý, takže chápu," usmál se Calin a také ji objal.

,,Tak jsme se všichni představili a můžem se jít najíst."

,,Ty na nic jinýho nemyslíš, jak tak koukám," protočila očima Laura.

,,Myslím i na jiný věci, ne jen na jídlo." protestoval Petr a dal jí letmou pusu na spánek.

Její tváře okamžitě začínaly nabírat červený odstín. Oni si k sobě tak hodily. Vypadali jako pár z nějakého filmu. Trochu neobvyklého, ale i tak by to byl krásný film a já bych si ho nejspíš pouštěla pořád dokola.

Petr a Calinem odešli do kuchyně pro jídlo a já s Laurou zůstala v obýváku.

,,Hele neviděly jsme se někdy?"

,,Nevím, ale taky mi někoho připomínáš."

,,Tak alespoň si to nemyslím jen já," usmála jsem se.

,,A nebyla jsi náhodou na jedný párty u Calina? Myslím, že to bylo někdy na začátku roku, ale nevím přesně," zeptala se.

,,Jo jo, byla. Počkej, ty jsi byla na tom balkoně, ne? Já tam viděla holku, která ti je mega podobná."

,,To by na mě sedělo. Většinou párty strávím na balkónech nebo někde mimo centrum dění," vysvětlila s lehkým úsměvem.

,,No já tam šla na chvíli na vzduch a potom jsem zalezla zase zpátky, ale do jiné místnosti. Oni se tam totiž pohádali Petr a Calinem ohledně mě, takže jsem si šla potom s Calinem promluvit."