Ráno už tu nebudu / Calin

Netradiční rande

    Domů jsem dorazila někdy před půl druhou. S Bárou jsem jen tak tak vylezla schody našeho paneláku.

    Byla jsem na tom o trochu líp, protože jsem měla na sobě tenisky na rozdíl od Báry... A vypila jsem toho o trochu míň než ona.

    Mamka měla noční, takže nebyla doma. Díky bohu. Kdyby mě viděla takhle, tak by asi nadšená úplně nebyla. Hlavně když za chvíli budu mít zkoušky.

    Celé odpoledne jsem seděla u učení. Zkoušky jsou za rohem a co si budem, moc pozornosti jsem tomu učení zrovna nedávala.
_ _ _

    Večer mi přišla zpráva. Byla od Calina. Jakmile jsem přečetla jeho jméno na rozsvíceném displeji, začala jsem se uculovat jako kdybych byla nějaká třináctka, na kterou se její crush podíval na chodbě.

Calin: Co děláš?

Me: Po celém odpoledne ležení v knížkách a učení se na zkoušky se jdu konečně najíst. Proč se ptáš?

Calin: Vyzvednu tě za deset minut.

Me: Nevíš, kde bydlím.

Calin: Vím

    Zaraženě jsem na tu zprávu koukala, ale už nic neodpověděla. Věděla jsem, že to bude zbytečné se teď vyptávat, když ho uvidím za deset minut.

    Beztak mu to řekl Petr. Jako ale mohl mi dát více času se připravit. Neříkám nic, ale deset minut je pro holku docela málo.

    Rychle jsem si vzala tepláky a mikinu. K tomu jsem si ještě vzala teplou bundu. Přece jenom je pořád půlka února.

    Chvíli jsem na něj čekala, než potom přijel. Vyšel ven a otevřel mi dveře od auta. S úsměvem jsem šla naproti němu. Zastavil mě před tím, než jsem si sedla do auta. Něžným dotykem naše rty spojil.

,,Ahoj," zašeptal s úsměvem.

,,Ahoj."

    Po nastoupení do auta mi zavřel dveře a šel si sednout na stranu řidiče.

,,Kam jedeme?"

,,To je překvapení," odpověděl Calin a já viděla, jak mu při odpovědi oči zazářily nadšením.

    Cestou jsme toho moc nenamluvili. Já se z něj snažila dostat, kam jedeme a on to úspěšně tajil. Po nějaké době jsem to vzdala a on se na to jen vítězně usmál.

,,Od koho víš, kde bydlím?" zeptám se po chvilce ticha.

,,Mám vlastní zdroje," klidně odpověděl.

,,Takže ti to řekl Petr, že?" naléhala jsem.

,,A jak si můžeš být tak jistá, že můj zdroj je Petr," provokativně se ušklíbl.

,,To je jen teorie," okamžitě jsem odvětila.

,,Když myslíš."

    Na to už jsem nic neřekla a koukala se na zasněženou krajinu. Na to, že je únor a jsme v České republice napadlo docela dost sněhu. A to celkem kvalitního.

    Calin zastavil na parkovišti na kopci. Odtud je krásný výhled na město. Co mě ale víc zaujalo, byla krásná vyhlídka. Byl to menší altánek s drobnými světýlky.

,,Tam taky půjdeme," řekl mezitím, co otevíral kufr auta.

    Vyndal z toho jedny boby a hned za nimi další. Jedny mi podal a druhé si vzal sám.