Ráno už tu nebudu / Calin

Večeře

,,Co si mám na tu večeři oblíknout?" naléhavě se zeptá Calin na videohovoru.

,,Já nevim, co se na seznamovací večeři nosí. To budeš muset vědět sám. Absolvoval jsi to už někdy předtím, že jo?" odpovím mu a mezitím si rovnám věci na stole.

    Občas si takhle zavoláme. Já u toho většinou uklízím a on mi vypráví zážitky z jeho koncertů.

    Dneska ale nevyprávěl, místo toho rozházel půlku skříně kvůli zítřku. Asi ho ta nervozita přece jen dohnala.

,,No, oni ty vztahy, co se týče seznamování s rodiči, nebyly zas až tak vážný. Ale myslím, že o mojí vztahové minulosti, máš jasno, takže předpokládám, že to rozvést asi nechceš," odpověděl mezitím, co v rukou držel za ramínka dvě košile a rozhodoval se, která se hodí víc na večeři.

,,Ne díky, opravdu to rozvést nepotřebuju," odvětila jsem a u toho utírala prach.

,,Tak kterou? Bílou nebo černou? Ta bílá je taková klasika, ale kdybych si vzal černou, tak v ní budu vypadat jako mafián," zoufale kmital očima z jedné košile na druhou.

,,Máš pravdu, ta bílá je klasika, ale ta černá je taky fajn. Ono je to v celku jedno, když ta večeře je spíš jako policejní výslech. Akorát s jídlem," dodala jsem.

,,Fajn, tak já si vezmu radši tu bílou, aby si o mně tvoje máma nemyslela, bůh ví co," řekl a tu černou pověsil za ramínko zpátky do skříně.

,,Jo a ještě, co má tvoje mamka ráda? Já vím, že jsem se už ptal, ale tys mi neodpověděla. Jaký má třeba ráda kytky? Nebo něco prostě?"

,,Má ráda hortenzie a taky slunečnice, ale nejvíc hortenzie." 

,,A barvu těch hortněco?" zeptal se mezitím, co začal skládat oblečení zpátky do skříně.

,,Modrou nebo pastelově fialovou. A jsou to HORTENZIE."

,,Jo a ještě, ta večeře je od sedmi, jo? Tak jen abys s tím počítal."

,,Okej, hele já už budu muset jít. To víš no, musím se na to psychicky připravit, když to má být,podle tebe, výslech. Tak ahoj, uvidíme se zítra," rozloučil se a ukončil hovor.

    Já už douklidila svůj pokoj a měla jsem to namířeno do sprchy. Mamka v kuchyni psala seznam na nákup potravin na zítřejší večeři.

    Na zítra si vzala v práci volno, aby mohla zítra celý den vařit a uklízet.

    Prý je seznamovací večeře důležitá, zvlášť když je to naše první seznamovací večeře. To tvrdí ona. Já bych z toho radši nic velkolepého nedělala.

    Radši bych si sedla někde v kavárně a jen si povídala. No, povídání radši ne. Moje mamka, co se týče urputnosti ve vyslýchání, je machr a člověka udolá jen třemi otázkami. Já to mám bohužel po ní.

,,Co ten tvůj má rád za jídlo?" ozvalo se z kuchyně.

    Asi mamka chtěla vyjít vstříc Calinovi ohledně jídla, aby si ho lépe podmanila.

    Nad slovním spojením "ten tvůj" jsem se ale musela zastavit. Není můj. Jako trávíme spolu čas, ale nějak nevím, jak našemu vztahu říkat.

    Nevím, co mezi námi je. Nechodíme spolu, ale zároveň nejsme jen kamarádi. Co tedy jsme?

    Asi se ho na to zeptám, protože zvát ho na večeři, kvůli seznámení s mamkou, je docela divný, když spolu jsme a nejsme. Ale na druhou stranu se vůbec nechtěl z té večeře vykroutit. Třeba to bere vážně. Možná. Asi. Nebo ne? Nebýt mamky a její otázky o jídle, asi bych nad naším vztahem nepřemýšlela.