Ráno už tu nebudu / Calin

J&T café

*pohled Ely*
    Calin byl celou sobotu skleslý. Chodil jako tělo bez duše. Nemyslím, si že by ho ten beat vzal až tak moc.

    Mluvila jsem s ním o tom, ale nic moc mi neřekl. Dostala jsem z něj jen to, že ten beat byl pro něj a Petra docela důležitý a že ho teď z nějakého důvodu nemůžou použít a kvůli tomu se musí s Petrem a Davidem sejít.

    Jinak už jsem dávno doma. Momentálně se chystám za Bárou, kterou už jsem neviděla nějaký ten pátek.

    Naštěstí jsme se domluvily, že budeme u ní, takže stačilo jen seběhnout schody o patro níž. Rychle jsem si dala vlasy do drdolu, vzala mobil a vyšla z bytu...
_ _ _
*pohled Calina*
    Za hodinu se mám sejít s Nikolou. Musím uznat, že jsem celkem nervózní. Opravdu by mě zajímalo, co po mně chce.

    Ele jsem o tom neřekl. Zatím. Ale nejspíš jí došlo, že nejde o beat. Moc mi to nevěřila, ale nic neříkala.

    Už zbývalo do našeho srazu jen 30 minut. Z bytu jsem vyrazil dřív, abych se prošel a vyvětral si hlavu předtím, než se setkám s osobou, o které jsem si myslel, že už jí neuvidím.

    Do J&T café jsem dorazil 5 minut před druhou. Sedl jsem si dál od skupiny lidí, abychom na to měli alespoň klid.

    Rovnou ke mně přišel číšník. Bez váhání jsem si objednal rum, protože jsem věděl, že to střízlivý rozhodně nedám.

    Než mi mojí objednávku stihl číšník přinést, uviděl jsem přicházet Nikolu. Měla vyčesané vlasy do culíku a na sobě černé šaty, které jí tvarovaly postavu. Klasika. Vůbec se nezměnila.

    Posadila se naproti mně a když mi číšník přinesl nesl sklenku rumu, poprosila ho o latté. Ten jen přikývl a odešel.

,,Rum už ve dvě, jo? Zase jsi se vrátil k pití?" zeptala se a změřila si mě pohledem.

,,Kvůli tomu tady nejsi, předpokládám," odsekl jsem.

,,To máš pravdu... Slyšela jsem, že už máš jinou," začala.

,,Jako vážně? Kvůli tomu jsi se chtěla sejít?" překvapeně jsem se na ní podíval.

,,Taky jsem slyšela, že váš vztah teď není úplně zalitý sluncem," pokračovala, aniž by mi odpověděla na otázku.

,,A ty už máš někoho s kým chceš zakládat rodinu?"

,,Možná," stručně odvětila.

,,A co teda ta tvoje?"

,,Co by s ní? Náš vztah je úplně v pohodě a kdyby nebyl, tak tobě se rozhodně svěřovat nebudu."

,,No a ví o tom, že jseš tady se mnou?" povytáhla obočí.

    Neodpověděl jsem. Vzal jsem skleničku, se kterou jsem si celou dobu pohrával a vypil ji až do dna. Hned na to jsem poprosil číšníka ještě o jednu.

,,Takže neví," pousmála se tím stylem, že jí to vůbec nepřekvapilo.

,,Tak už mi řekneš, proč jsi se chtěla sejít?" zeptal jsem se a kopl do sebe další skleničku rumu.

,,Nedávno jsem se stěhovala a našla nějaký tvoje věci, tak ti je chci vrátit," řekla rovnou.

    To vážně volala jen kvůli tomuhle?

,,Klidně je vyhoď," řekl jsem s nezájmem.

,,Jenže to by se mohlo stát, že zrovna něco z toho budeš potřebovat nebo chtít a bude to na mně, protože ti jsem to vyhodila," napila se kafe.

,,A kolik toho je?" zeptal jsem se.

,,Asi dvě nebo tři krabice. Ale malý úplně nejsou."

,,Okej, tak já si to někdy vyzvednu," řeknu a opět mávnu na číšníka ať mi přinese další rum.

    Ten se naběhá, chudák.

,,Můžeš klidně dneska. Mám čas." usmála se.

,,Nemůžu, nemám tu auto a i kdybych měl, tak jsem pil, takže to nejde."

,,Můžeme vzít moje auto a já budu řídit."

,,Fajn," podrážděně jí odpovím a do dna vypiju i třetí sklenku.

    Za nedlouho jsme zaplatili a vyrazili k ní. Šli jsme necelou čtvrt hodinu. Než jsem se nadál, stáli jsme ve vchodových dveřích jejího bytu.

,,Tak se posaď, já přinesu ty krabice," oznámila mi a s úsměvem odešla.

,,Já ty krabice vezmu, říkala jsi, že jsou větší, ne?" vydal jsem se za ní.

,,Tak vezmi tuhle a já vezmu támhle tu. Ještě je tu jedna, tak se pro ni pak vrátíme," ukázala na ně.

    Já jen přikývl a šli jsme k Nikoly autu odnést je tam. Celou dobu jsme nepromluvili ani slovo. Možná je to tak dobře.

    Když jsem naložil poslední krabici, Nikola rovnou nastartovala, abychom mohli vyjet. Za dvacet minut jsme dojeli na místo.

    Pomohla mi je odnést až před vchod mého bytu. Řekl jsem jí, že už si to dovnitř odnosím, ale ona byla tak neodbytná, že jsem jí nakonec nechal vejít s jednou krabicí v náručí.

,,Máš to tu hezký. Kam ti to mám položit?" zeptala se.

,,Klidně vedle gauče, dík."

    Nakonec Nikol došla i pro tu třetí krabici a položila ji na stejné místo, kde byly ty ostatní.

,,Taak a je to," s úsměvem se na mě otočila.

,,Hmm, tak můžeš už jít. Díky za odvoz," poděkoval jsem a nenápadně jsem ji vystrkoval z bytu.

,,Můžem se zase někdy sejít. Ráda tě uvidím," usmála se mezitím, co vycházela z předsíně.

,,Hm, no tak se měj," řekl jsem jí s nezájmem.

,,Tak ahoj, Calinku. Zase někdy," rozloučila se a dala mi pusu na tvář.

    Tak a mám to za sebou. Bál jsem se, že to bude něco horšího. Napsal jsem Petrovi, že se nic nestalo a že akorát našla moje věci u ní v bytě a chtěla mi je vrátit. Ten mi jen odepsal, že je rád, že to setkání dopadlo bez nějakých následků...

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _    
    Tak jsem zpět s další kapitolkou. Mám napsanou už i další, jenom jí ještě musím poupravit. A zase upozorňuju, můžou se vyskytovat pravopisné chyby.