Ráno už tu nebudu / Calin

Zase to studio

Zítra je pátek, to znamená, že si musím zabalit věci ke Calinovi. Mamce jsem to už řekla. Nevypadala úplně nadšeně, i když je to jen na víkendy. Ale ujistila mě, že kdybychom se nakonec rozhodli bydlet spolu a náhodou to nevyšlo, tak se k ní mužů kdykoliv vrátit.

Zakázat mi to stejně nemůže, může mi to maximálně tak rozmlouvat. Navíc myslím, že zatím víkendy stačí. Pořád jsme na začátku vztahu a co si budem, od té doby, co se známe, to nebylo vždycky úplně procházka růžovým sadem.

Nechci to uspěchat. Bojím se, že by to mohlo skončit tak, že si začneme vzájemně vadit a budeme se akorát tak hádat a lézt si na nervy. A to rozhodně nechci.

Přijde mi, že Calina to i trochu zamrzelo, že jsem na to hned nekývla. Ale na druhou stranu musí pochopit to, že se neznáme tak moc dobře, abychom spolu hned bydleli. Protože by to opravdu nemuselo skončit dobře. Ježíš, už mám zase ty svoje pesimistické řeči.

V pátek jsem měla naštěstí jen jednu přednášku. Takže jsem měla zbytek dne volnější.

Calin psal, že pro mě přijede ve čtyři, protože si prý musí ještě něco zařizovat ve městě. Tím pádem mám ještě spoustu času.

,,Ahoj, promiň za to menší zpoždění," pozdravil mě a dal mi rychlou pusu.

Potom mi vzal tašku s věcmi a dal jí do kufru.

Já si mezitím sedla na sedadlo spolujezdce.

Když jsme vyjeli, začal mi vibrovat mobil. Na obrazovce displeje tučně zvýrazněnými písmeny stálo Táta.

Už je to dlouho, co jsme si nevolali nebo se viděli.

,,Ahoj, tati," promluvila jsem do telefonu.

,,Ahoj, Eli. Jen jsem se chtěl zeptat, jak se máš? Dlouho jsme spolu nemluvili, tak mě zajimalo, jak jde život, co škola a tak," ozvalo se ze druhé strany telefonu.

,,No mám se dobře, ve škole zatím všechno v pohodě a co se týče mýho života, tak ten taky docela ujde."

,,Jenom ujde?" zvedl Calin obočí a dál se věnoval řízení.

,,Já tě asi ruším, viď?" zeptal se taťka.

,,Ne ne, nerušíš. Já jen sedím v autě momentálně, takže opravdu nerušíš." ujistila jsem ho.

,,Ale vždyť ještě nemáš řidičák. Nebo už jo?"

,,Ještě ne, ale hodlám si ho udělat."

,,Tak to jo. A kam jedeš?" vyptával se dál.

,,No-eh-no ke svýmu klukovi." odvětila jsem popravdě.

,,Ty máš kluka!? A jak dlouho?" zeptal se překvapeně.

,,No už asi měsíc a kousek."

,,A kdys mi ho chtěla představit, hmm? To mi ho budeš muset někdy ukázat. Nechtěli byste přijet? Abys mi ho představila," navrhl.

,,Někdy přijet můžem, jen nevím kdy. Tak já ti kdyžtak napíšu nebo zavolám."

,,Dobře, beru tě za slovo."

,,Okej, tak si teda napíšem jo?"

,,Jojo, tak se měj. Ahoj."

,,Ahoj," rozloučím se a ukončím hovor.

,,Podle rozhovoru to vypadá, že si uděláme výlet do Prahy, nemám pravdu?" zeptá se aniž bych něco řekla.

,,Odposlouchávání cizích hovorů ti jde dobře," zasmála jsem se.