Ztracená minulost

Kapitola 2

Ráno se vzbudil na štěbetání ptáčků, pod svým oknem. Byl k smrti unavený. Otec ho přinutil jít na schůzku alf z celé země s tím, že se musí pomalu zaučovat na svou příští pozici Alfy. Vůbec ho to nebavilo. Raději by běhal po lesích, nebo byl ve škole.

Pomalu se skutálel z postele, aby mohl navštívit sprchu, na kterou už po příchodu neměl sílu. Po tom, co se vrátily asi v jednu ráno, stihl zapadnout akorát tak do postele. Když vylezl z koupelny, oblékl se a pomalu se táhnul po schodech dolů, do kuchyně. Doma už nikdo nebyl, tak se nasnídal a s ne moc velkou chutí, si to razil do školy. Po cestě autem si uvědomil, že dnes má ještě trénink, na kterém určitě chcípne, poněvadž je začátek školního roku a trenér jim to určitě dá sežrat. O několik málo minut zaparkoval před školou a pomalu se belhal do schodů.

Alex Black budoucí alfa stávající smečky. Má černé vlasy a sytě zelené oči, které by dokázali uhranout kdejakou dívku. Je kapitánem fotbalového týmu a díky tomu má i vypracovanou mohutnou postavu. Chodí do třetího ročníku, zdejší Univerzity.

Po namáhavém stoupání do schodů, se ocitl konečně ve škole. Díval se kolem sebe a vůbec to nechápal. Zdálo se mu, jakoby to bylo včera, co oslavovali konec školního roku a dnes už zase stojí tady. Připadalo mu, jakoby vůbec neodešel. Rozhlédl se po chodbě a viděl, jak jeho kámoši postávají u skříněk a mávají na něho. Pomalým krokem se za nimi rozešel. Vedle nich postávali i holky, které občas využil na zkrácení dlouhých večerů. Když už byl jen pár kroků od nich, tak kluci začali mluvit jeden přes druhého, až je nakonec musel zastavit. Byli moc hluční a on opravdu nestíhal poslouchat všechny najednou.

V tu chvíli přišel Ryan a chlapsky se objali. Byl to jeho nejlepší kámoš. Měl hnědé vlasy, nakrátko ostříhané a modré oči. Vyrůstali spolu. Jejich rodiny totižto žijí nedaleko od sebe. Ryan mu hned začal zvěstovat, co všechno za ten týden zameškal. Nejdřív mluvil o prvňácích, který ho, ale vůbec nezajímali.

Zaujala ho, ale informace o nové holce, která k nim přestoupila do druhého ročníku. Prý se jmenuje Jessie Rains a je moc hezká, ale zatím se s nikým nebaví. Řekl si, že když se líbí Ryanovi, tak musí být hezká. Byl moc zvědavý na ten materiál, protože to, co bylo ve škole, už měl okoukané a něco i vyzkoušené.

Chvíli po tom, co se k nim připojil Chris a začal ze sebe chrlit jeden vtip za druhým, se něco stalo. Zničehonic se mu zostřily smysly. Vůbec netušil, co se to s ním děje, poněvadž takový pocit, jakživ nezažil. Srdce mu začalo bušit neuvěřitelnou rychlostí a pak to ucítil. Byla to vůně tak vzrušující a podmanivá. Ta vůně, jakoby ovládala všechny jeho smysly a jediné, co v tu chvíli chtěl, bylo najít osobu, které patří.

Nebyl pro něj problém spojit ty dvě věci. Ta vůně, která ho přitahovala patřila dívce, která právě stála u skříněk. Když ji po dlouhém rozhlížení se spatřil, v tu chvíli měl pocit, jakoby se mu zastavil celý svět a byli tam jen oni dva. Dívka, ze které nemohl spustit svůj zrak, byla nádherná. Měla světle hnědé vlasy, hezky kudrnaté, krásné modré oči, sexy postavu a vysoká byla tak akorát. Byla překrásná a hlavně, hlavně byla jeho. Na nic nečekal a v tu ránu se za ní rozešel.

Ryan se nechápavě koukal na odcházejícího kamaráda. Nevěděl, co mu přelítlo přes nos, vždyť se dobře bavili. „Alexi!" Křikl na něj, ale on nereagoval. Tak se pomalu vydal za ním, aby zjistil kam se to tak zbrkle rozešel. Byl pár kroků od něj, když si u skříněk všiml tu novou dívku. Připadalo mu, jakoby pohledem hypnotizovala Alexe a on zase nedokázal spustit oči z ní. Zastavil se kousek od nich a čekal, co se bude dít dál.

Alex jen matně slyšel, jak na něj někdo volá. V tu chvíli nebyl schopný, pořádně vnímat. Jakoby si jeho tělo i mysl dělali co chtěli. Připadal si, jako ve snu. V ten moment chtěl jen jedno a to byla ona. Jeho spřízněná duše, jeho družka, jeho Luna.