Ztracená minulost

Kapitola 15

Dnes se nemohl na nic soustředit. Od té chvíle, co mu jeho Květinka řekla, že bude ráda, jeho přítelkyní, byl jako ve snu. Trenér byl z něho nešťastný, protože na tréninku, byl mimo. Ryan, si z něj dělal legraci, že pokud to takhle půjde dál, svrhne ho z postu kapitána týmu. A on? On stále myslel na svou Květinku. Dnes si hodně povídali. Už bylo pozdě a Jessie byla unavená, tak ji doprovodil domů. Byl nervózní, protože ji chtěl políbit, ale nechtěl na ní spěchat. Nechápal, co se to s ním děje. Nikdy nebyl nervózní a už vůbec ne, z obyčejné pusy. Hleděli si do očí a on v těch jejich zahlédl, jiskřičky vzrušení. Najednou se mu zrychlil dech, potili se mu ruce, srdce mu bilo, jako při maratonu a pak se to stalo. Prsty jí pohladil po tváři, nahnul se k ní a lehce spojil, jejich rty v jednoduchém polibku. Byl to pro něj úžasný pocit. Nic podobného z žádnou holkou, dosud nezažil. Bylo to tak intenzivní, že ještě teď, když už ležel doma v posteli, na nic jiného nemyslel. Ani si pořádně nevzpomínal na to, jak se dostal domů, ale ležel tady s úžasným pocitem, který poznal poprvé v životě. Byl to jen jednoduchý polibek. Obyčejná pusa, ale ten pocit, co mu po ní zůstal, byl boží.

Už bylo po půlnoci a on ještě stále nespal. Normálně po tréninku odpadne, hned jak dorazí domů, ale dnes, nic. Stále mu to v hlavě šrotovalo. Nechápal, jak mohl zapomenout, vzít si od Květinky její číslo. Bylo divné, že ho to vůbec nenapadlo. Teď ji nemohl popřát, ani dobrou noc. Řekl si, že ráno to napraví. Hned, jak ji uvidí řekne si o její číslo.

Ráno vstal celý rozlámaný. Usnul, až po půlnoci, kolem druhé. Neustále koukal na hodiny, až nakonec zabral i když jen na chvíli. Vzpomněl si, že dnes je úterý a on má ještě trénink. Uvědomil si, že se musí dát do kupy. Jinak by ho už trenér, mohl zabít. Rychle spáchal ranní hygienu a šel pomalu dolů do kuchyně. Rodiče už večer nezastihl. Tak doufal, že někoho snad doma najde. Jak šel dolů ucítil kafé, co znamenalo, že jeho mamka, byla určitě ještě doma.

„Dobré ráno maminečko, jak si se vyspinkala?" Zeptal se jí a ona na něj hleděla, jak na zjevení.

„Dobré ráno, broučku. Copak to s tebou, dneska je? Si nějaký vyměněný?" Byla pravda, že takhle se obvykle nechoval. No ten úžasný pocit z předešlého dne, se v něm stále držel, tak co.

„Mami, Jessie přes víkend přijde. V pátek ji vezmu sebou, rovnou ze školy. Tak mi ji hned nevyděste. Už tak má nervy z toho, že se s vámi má seznámit." Mamka na něj koukala, jak na přízrak. Všimla si, že ta dívka, jeho družka ho pomalu mění. Nutno dodat, že k lepšímu.

„Kdo jste? A kde mám svého syna?" Řekla z legrace a široce se na něj usmála. „Nikdy si neměl, takovou starost o nějaké děvče. No je pravda, že žádnou si nám ještě nepředstavil." Mamka, se na něm dobře bavila. Musela si to užít, dokud to šlo. Ještě se nestalo, že by se její syn, doopravdy zamiloval.

„Ha ha ha moc vtipné, mami. Tak?" Čekal na ujištění, že ho prvně slyšela a brala to na vědomí.

„Jo broučku, nemusíš se bát. Slibuji za nás za oba, že se budeme snažit. Spokojený?" To mu neznělo moc přesvědčivě, ale rozhodl se, že ji bude věřit. Nic jiného mu totiž nezbývalo.

„Jo, táta už něco zjistil? A kde vlastně je?" Mamka se na něj jen mile usmála a pak odložila šálek, od kafé do dřezu.

„Táta je už v práci a ano už něco zjišťoval. Neboj do víkendu všechno zařídíme. Nedělej si starosti, jo?" Řekla mu máma s úsměvem a sbírala se taky do práce.

„Děkuji vám oběma, mám vás rád." Objal mámu a taky se s ní rozloučil. Ona na něj nevěřícně koukala a přemýšlela, kdo ji vyměnil syna.