Ztracená minulost

Kapitola 8

Ráno se vzbudila zase unavená. Je středa a ona poprvé v životě vážně přemýšlí, že vynechá školu. Škola byla vždy jejím útočištěm před světem, teda hlavně před spolubydlícími v dětském domově. Byli to hodně zlé holky a jen proto, že bere nějaké prášky kvůli své psychice, se ji neustále snažily ubližovat. Sice ne fyzicky, ale psychicky a to ji bolelo daleko víc. Byla moc ráda, že dostala stipendium, o které tolik usilovala. Konečně odtamtud mohla vypadnout. V dětském domově mohla zůstat, dokud by studovala. No díky stipendiu, na kterém tvrdě pracovala, se ji otevřela nová cesta a hlavně nový život. Jen doufala, že bude o něco šťastnější, než ten předešlý. Dnes se cítila strašně unavená, jako kdyby celou noc někde trajdala. Při dlouhém uvažování, co s dneškem ji vyrušila smska. Její první smska a ještě od její kámošky, to ji nabilo novou energií a tak pomalu slezla z postele. Ještě ji odepsala, že se taky moc těší na zmrzku po škole a šla si udělat svojí ranní rutinu. Než odešla z domu, ještě rychle zbaštila rohlík s pomazánkou a už musela pospíchat, protože její ranní rozjímání ji stálo moc času, takže nestíhala.

Když přicházela ke škole, tak viděla jak se Rina baví s Ryanem. Byl to hezký pohled, co si budeme povídat. Hodily by se k sobě. Ryan měl hnědé vlasy, modré oči a postavu měl podobnou jako Alex. Spolu vypadaly hezky. Praštěný jsou oba, to mají společné. I když Rina nebyla tak odvážná jako Ryan.

„Dobré ráno přeji lidi. Vidím, že se dobře bavíte i beze mě." Řekla se smíchem a Rina zrudla jak rajčátko. Oba dva na ní zůstaly vyplašeně koukat, jako by mluvili o státním tajemství.

„Ahoj!" Vykřikli sborově, co ji ještě víc rozesmálo a utvrdilo v tom, že je asi vyrušila při něčem důležitém.

„No nesměj se tolik, to tobě to trvalo celou věčnost se sem dostat. My jenom využili příležitosti a trochu se pobavily." Řekla zaskočeně Rina. Byla celá nesvá a připadala si, jako by ji někdo načapal, při něčem nevhodným.

Jessie si všimla, že její kámoška, byla snad ještě víc rudá, než před chvíli. Na ní byla ta zamilovanost hodně vidět. Vypadala roztomile a zdálo se, že si toho všiml i Ryan, podle toho, jak se na její kámošku díval.

„Já se vám strašně omlouvám, má paní. Už se to nikdy nebude opakovat." S úsměvem na tváři se jí ještě zdvořile uklonila. Chtěla ještě něco říct na jejich adresu, no už to nestihla.

„Ahoj všichni!!! Komu se to omlouváš a za co?" Polekal ji Alex. Ona si totiž nevšimla, že ji stál za zády. Jessie vyskočila a narazila do jeho hrudi. Pane jo ten má, ale hrudník. Pomyslela si. Sakra, na co to zase myslí! Napomenula se. Všichni se začali smát a ona se zase, jako naoko mračila. A v koutku duše doufala, že si Alex nevšiml jak zrudla.

Alexovi se líbila, ta blízkost jeho Květinky a to jak zčervenala po tom co do něj narazila. Byl to pro něj příjemný pocit vědět, že ji dokáže takhle dostat do rozpaků. Přemýšlel, že to bude opakovat častěji, její reakce se mu moc líbí.

„No lidi nechci rušit tuto naší krásnou schůzku, ale musíme to rozpustit nebo nestihneme přednášky." Konstatoval smutně Ryan a čekal, kdo co poví. On sám, chtěl být ještě z Rinou. Nestačila mu ta chvíle co s ní mluvil. Zjistil, že Rina je moc hodná holka. Dost se mu líbí a to ne jen vzhledově. Byl nasraný sám na sebe, že ty drby o ní vůbec poslouchal. Tolik času co ztratil. Kdyby nebyl vůl, už dávno mohl být s ní.

„Tak jo, je mi to líto, ale tenhle moula má pravdu. Tak se uvidíme na obědě, jste nás pozvali nezapomněli jste, že ne?" Promluvil Alex a usmíval se. Moc se těšil, že bude zase ze svou Květinkou. Chyběla mu, dokonce se mu o ní v noci i zdálo. Nepamatoval si přesně, co to bylo za sen, ale věděl, že v něm byla. Ještě nikdy se mu nestalo, že by se mu zdálo o nějaké dívce, ne takhle. Někdy měl sice erotické sny z holkami, ale to bylo něco zcela jiného.

„Ne, na to se nedá zapomenout. Tak o přestávce u starého dubu, budeme se na vás moc těšit." Promluvila na ně Jessie a úsměv jim oplatila. Začínalo to být pravidlo, že spolu všichni tráví obědovou přestávku a jí se to moc líbilo. Jen v koutku duše doufala, že to kluky nepřestane bavit.

Pak už se opravdu museli rozloučit, protože jinak by nestíhali přednášky.