Ztracená minulost

Kapitola 35

Ryan nechápavě zíral na svou utíkající přítelkyni a netušil, co se to tam vlastně děje. Když ji Jessie volala, nic mu neřekla. Jen to, že jsou to dívčí věci. Pak s otázkou v očích pohlédl na svého přítele, který se tvářil tajemně.

„Nečum tak." Zasmál se Alex. „Jen dostala své dny. A ne, že ji řekneš, že jsem ti to řekl." Pověděl důrazně. Podíval se na svého přítele a věděl, že pochopil. Asi po deseti minutách se děvčata vracely ke skříňkám, kde je už kluci čekali.

Společně a bez otázek se pak rozešli směrem ke svým učebnám. V polovině cesty se zastavili a domluvili se na společný oběd. Pak už šel každý svou cestou, jinak by nestihli začátek svých přednášek.

Dny plynuly a čas Jessiiny první proměny se kvapem blížil. Všichni vlkodlaci cítili, jak se čas úplňku nezadržitelně blíží a taky byli nedočkavý, až se poznají se svou příští Lunou.

V ten týden se toho moc nestalo. Vlastně nic kromě toho, že je oba dva vyslýchali jejich přátelé, ohledně jejich prvního milování, jak se dozvěděl od své družky. Myslel si, že byl zvědavý jen Ryan. No zjistil, že Rina nebyla moc pozadu.

Znovu byl pátek a síla úplňku, už byla znatelná. V domě bylo rušno, protože se připravovala velká oslava na přivítání nového člena smečky. A hlavně to bude přivítání příští Luny, na kterou je každý ze smečky zvědavý.

Cítil ze své Květinky značnou nervozitu a proto se rozhodl ji vzít na mítinku, kde se prvně setkala s Nerem. Ještě ji musel říct o vzájemném označení. Ten rozhovor odkládal, jak jen mohl. No déle, už to odkládat nešlo. Snad se nelekne, až ji poví, co se bude tu noc ještě dít, běhalo mu hlavou.

Byli na procházce, na kterou jí vytáhl její Vlček. Ruku v ruce, šli společně směrem k místu, které se jí moc líbilo. Teplo zrovna nebylo, ale zima ještě taky ne. Jen doufala, že následující noc nezamrzne, když se bude muset kvůli své proměně svléct.

Společně dorazili na místo, kde si obkročmo sedli na pařez, který byl na břehu malé říčky. Alex si sedl naproti Jessie. Jemně ji chytil za ruce a hluboce se jí zadíval, do jejích modrých očí, které jsou krásné, jako obloha za slunečního dne.

Nevěděl, jak začít s rozhovorem o označení. Byl z toho nervózní, ale říct jí to musel. Nakonec se odhodlal, zhluboka se nadechl a začal mluvit.

„Květinko, něco jsem ti o spřízněných duších, ještě neřekl." Pověděl nejistě a ona zpozorněla. „Víš všechno o tom, jak bude probíhat tvá proměna. No pokud si vlčice najde svou spřízněnou duši a naopak, tak se k tomu pojí ještě jedna důležitá věc. Tedy spíš rituál, kterým po uvítání do smečky, společně musejí podstoupit." Jen co to dopověděl, vyděšeně na něj pohlédla. V tu chvíli jí jemně pohladil po tváři a starostlivě se na ni podíval. „Není to nic špatného neboj. Všechno ti vysvětlím." Zeširoka se na ni usmál a snažil se jí uklidnit. Slyšel její divoce bijící srdíčko, které se jí asi snažilo probourat hrudním košem.

Jakmile její Vlček začal povídat o označení, ona pozorně poslouchala. V první chvíli se vyděsila, ale pak, když si uvědomila, že na všechno budou mít soukromí, oddechla si.

Řekl jí přesně, jak označení probíhá. Podle toho, co pochopila, tak jakmile se promění ve vlkodlačici, tedy do své vlčí podoby, přijde Jared a oficiálně ji přijme do své smečky. O čem už dávno věděla.

Pak půjdou společně na oslavu, už v lidské podobě, kde ji stávající Alfa všem najedou představí. A následně ji Alex vezme sebou do posvátné jeskyně, která už bude připravena k rituálu označení spřízněných duší, aby se kruh jejich rozbouřených a nestálých emocí mohl uzavřít.