Ztracená minulost

Kapitola 5

Po cestě na přednášky, mu jeho myšlenky stále bloudily k Jessie. Byla tak roztomilá, když se ho lekla a taky si všiml, že si konečně našla kámošku. Rina nebyla sice oblíbená, ale byla neškodná. Snad budou spolu dobře vycházet. Pomyslel si. Už byl blízko učebny, když mu nějaký blbec skočil na záda.

„Ryane! Já tě zabiju, skoro to se mnou seklo!!! Blbče!!!" Křikl na něj a snažil se ho ze sebe shodit.

„Dobré ráno Alexi, už si vzhůru?" Nevěřil, že se ho tak blbě ptal. Vůl jeden, řekl si pro sebe nasraně a otočil se na něj.

„Ne blbe ještě spím, nevidíš!!!" Křikl na něj znova a sám sebe se ptal, kde on k němu vlastně přišel.

„Tak já na tebe skočím znovu, to tě už probere, ne?" Zeptal se ho Ryan a křenil se od ucha k uchu.

„Ty debile, zkus to a domů se už nedostaneš!!!" Zařval na něj a pak se řehtali, jako dva blázni, ani nevěděli pořádně na čem.

„Teď vážně, ta tvá Jessie, copak s ní je? Něco se děje, viď?" Zeptal se Ryan zvědavě. Zdálo se mu, že je s ní něco špatně. Protože nereaguje na Alexe tak, jako by měla.

Alex musel uznat, že někdy byl jeho kámoš i všímavý, když na to přišlo. Co se zrovna moc často nestávalo.

„Jo, něco není v pořádku. Čekám na tátu až se vrátí, potřebuju s ním mluvit. Nero říká, že její vlčice je nějaká slabá, tak doufám, že bude všechno v poho. Zatím ji budu na blízku." Ryan se tvářil soucitně, co k němu moc nesedělo. Řekl, že mu pomůže, jak bude moct. Prý to bude jejich budoucí Luna přece.

Alex byl překvapený, nečekal od něj takovou reakci. Obvykle se o takové věci nezajímal. Že by dospěl? Zeptal se sám sebe, ale dál už nad tím nepřemýšlel. Nakonec oba museli na přednášky běžet. Protože přitom jak kecali, zapomněli na čas a nechtěli mít průser za pozdní příchod. Naštěstí Alex doběhl včas a než přišel učitel, stihl si ještě sednout na své místo.

Přednášky uběhli celkem rychle. Nastala obědová přestávka a oba dva už byli na cestě do jídelny. Hned jak tam vstoupili Alex nezahálel, koupil si jídlo a netrpělivě čekal na Ryana až konečně zaplatí. Pak se společně rozešli směrem ke starému dubu za holkami. Ryana vzal sebou proto, aby zabavil Rinu a on mohl být aspoň na chvíli s Jessie. Už se na ní moc těšil. Chyběla mu a to ji neviděl jen pár hodin.

„Víš, že mě využíváš Alexi, viď?" Zeptal se ho Ryan s tak vážným obličejem, že Alex málem vyprskl smíchy.

„Jo, jsem si toho plně vědom." Řekl mu s úsměvem. „A tobě to, jako vadí, nebo co?" Čekal co z něj vypadne.

„Jistě, že ne. To bych s tebou nešel. Já jen jestli to víš?" Dořekl to a začal se tak nahlas smát, že Alexovo nenápadné plížení vzalo za své.

„Příště ti zalepím pusu, abys věděl." Řekl mu Alex naoko nasraně. Bože proč zrovna on, měl to štěstí mít za kámoše idiota. Pomyslel si a šel dál.

„To by bylo týrání ohroženého druhu, to nevíš?" No teď se už řehtali oba. Přišli ke starému dubu, jako huroni. Holkám skoro vypadli oči, když je viděli.

„Jessie, Rino přišli jsme se k vám naobědvat." Oznámil jim vysmátý Alex a už si sedal k Jessie.

„Snad vám to nevadí holky? Jo abych nezapomněl. Jessie, tohle je Ryan, můj nejlepší kámoš a Ryane tohle je Jessie, tvá budoucí Luna. Ryane s Rinou se už znáte, že jo?" Řekl bez přemýšlení a až pak si uvědomil, že Jessie představil jako Lunu. No pozdě, aby to zakecal.