Ztracená minulost

Kapitola 44

Rafael pohlédl na svou královnu a v tu chvíli pochopil, z jejího výrazu ve tváři i chování, že to ona byla ta, co ho odtrhla od jeho dítěte. Že to ona byla ta, co mu lhala přímo do očí. Pohlédl na své královské stráže a vzápětí na ně promluvil.

„Doprovoďte svou královnu do jejich komnat a hlídejte ji. Dokud za ní nepřijdu osobně, nesmí opustit svou ložnici." Rozkázal svým strážím a ty okamžitě udělali, co po nich chtěl. Potřeboval zjistit, co jí k tomu vedlo. Co chtěla docílit tím, že mu vzala to jediné, co mu zbylo po jeho spřízněné duši.

Jakmile královna opustila místnost, kde se všichni nacházeli, král nabídl rámě své dceři a ona ho nejistě přijala. Pravou rukou byla zavěšená do otcovi ruky a se svým Vlčkem, měla propletené prsty, své levé ruky. Společně pomalu vyšli na pódium, které se v sálu nacházelo a ostatní je následovali.

Po pravé straně krále, stál jeho nejstarší syn Ian. Po jeho levé straně, byla Jessie s Alexem a pár členy jejich smečky. Nikdo z nich netušil, co má v plánu král oznámit. No taky věděli, že jim nezbývá nic jiného, než si počkat, co bude. Jakmile se král postavil k mikrofonu, vzápětí začal mluvit ke svým lidem, který z nadšením čekali, co jim řekne.

„Jsem moc rád, že jsme se tady sešli v takovém počtu. A jsem nadšený, že vás zase všechny po roce vidím." Promluvil do sálu klidem a stočil svůj pohled, ke své dceři. „Tímto vám chci taky představit, korunní princeznu Jessie, která se po dvaceti letech, konečně vrátila domů." Jen, co to dopověděl v sálu se rozezněl šum. Mnoho lidí nechápalo, kde se vzala, ale když jim to řekl jejich král a viděli na něm, jak šťastně se tváří, byli spokojeni. Věděli, že pokud on říká, že je to jeho dcera, tak to tak i musí být. Protože volání krve, nelze obelstít.

Po proslovu krále, se znovu rozproudila zábava. Rafael požádal svou dceru o tanec a ona přijala. Předtím, než odešli tančit ji Alex, ještě něžně políbil na tvář. Pak se spolu rozešli doprostřed parketu a začali tančit, na dost pomalou písničku. Rafael si užíval, každou vteřinu se svou dcerou.

Byl tak šťastný, že se mu vrátilo to, co si myslel, že už navždy ztratil. Byl moc rád, že přijala, jak ona, tak i její druh a smečka, že zůstanou u něj, v jeho sídle, alespoň pár dní. Chce ji poznat a taky s ní potřebuje probrat, její přednostní nárok na to, být královnou vlkodlaků.

Celý jejich tanec se nesl v příjemném tichu. Když dotančily, přešli zpět k Alexovi a ostatním. Tam už čekali na svého otce, jeho další dva synové, který taky chtěli poznat svou ztracenou sestru.

Alex se díval na svou Květinku, jak tančí se svým otcem. To, co se dozvěděl, před ani ne půl hodinou, ho značně vyvedlo z míry. No všiml si na svých rodičích, že vůbec nevypadaly překvapeně. Rozhodl se, že když budou v klidu někde v pokoji, ve kterém by je měli ubytovat, tak si přes smečkové spojení promluví se svými rodiči i se svou Květinkou. Potřebuje si ujasnit dost věcí a věří tomu, že jeho Květinka taky.

Zná ji a ví, že má ve své hlavince určitě zmatek. Bude si potřebovat promluvit s někým, komu věří. Dozvědět se během pár chvil, že má otce, tři bratry a že je královské krve, je na jeden den, trochu moc. Písnička skončila a král s Jessie se vraceli zpět k nim. Mezitím se k nim připojili i princové Liam a Nick.

Jessie byla šťastná, když byla znovu v náručí svého druha. Z dnešního večera, byla dost zmatená a ve Vlčkově náručí, se vždy cítí v bezpečí a klidná. Jakmile si ji Vlček přivinul k sobě, její otec ji představil, ještě jeho dva mladší syny, který se jí zdáli být moc milý.

Ian, Liam i Nick, si byli vzhledově dost podobní. Všichni měli po otci tmavě hnědé vlasy i modré oči, jako měla Jessie. Postavou byli taky stejný, akorát, že ve tváři a vystupování se lišily. Chvíli si všichni spolu povídali a dokonce se i zasmáli. Seděli spolu u jednoho stolu a dobře se bavily.