Ztracená minulost

Kapitola 16

Jel v autě se svou Květinkou a byl by raději, kdyby to bylo za jiných okolností. Nevěděl, co se to děje, ale byl si jistý tím, že to trvá od té doby, co ho poznala. Aspoň tak mu to říkala i když jen z legrace. Cesta domů, se mu nikdy nezdála, tak šíleně dlouhá. Nero mu pořád něco říkal a on měl co dělat, aby udržel oči na silnici. V životě se tolik o nikoho nebál, jako právě teď. Když mu Jessie zkolabovala v náručí a on nevěděl, co má dělat. Ten šílený strach co cítil, tu úzkost a bezmoc, že v tu chvíli pro ni nemohl nic udělat. Bylo to v jeho životě poprvé, co zažil takový příšerný pocit. Konečně zaparkoval před jejich domem. S úlevou si vydechl, byl moc rád, že konečně dorazil domů. Už jen kvůli Jessie, která byla stále v bezvědomí. Máma ho už čekala u dveří. Pomalu vytáhl Květinku z auta a opatrně ji nesl do domu.

Máma mu beze slova, otevřela všechny dveře. Viděla na něm, že byl vyděšený a nechtěla se ho hned vyptávat. Řekla si, že na to bude mít dost času, až se její syn o Jessie postará. No, co si stihla všimnout, dívka to byla moc hezká.

Po chvíli, se Alex konečně ocitl v pokoji, kde ji s úlevou uložil do své postele. Do postele, kde ještě dnes ráno ležel a cítil se nesmírně šťastný.

„Alexi broučku, co se stalo?" To byla, tak jednoduchá otázka a on na ní neznal odpověď.

„Mami, já to netuším. Už dlouho je jí špatně. Asi od té doby, co mě poznala. Stále se cítila unavená. A dnes ráno, po incidentu s Norou, byla na tom ještě hůř. Kdy přijde táta a lékař?" Zeptal se a netrpělivě čekal, až jeho máma odpoví. Mezi tím si sedl na postel ke své Květince a jemně ji hladil po ruce.

„Už jsou na cestě. Táta volal Jeffovi do nemocnice, měli by přijít nastejno. Proč zůstávala ve škole, když byla v takovém stavu?" Zeptala se ho máma, protože nechápala, proč nešla domů.

Protože tvůj syn je vůl, co jí nedokázal přesvědčit, aby šla domů. Pomyslel si. Byl nasraný sám na sebe, že to nechal zajít, tak daleko. Bohužel měla vlastní hlavu a stůj, co stůj chtěla zůstat ve škole.

„Prostě nechtěla, asi si myslela, že to zvládne. Přišla na oběd a zkolabovala." Mamce pověděl úplně všechno i to s Norou. Všechno od začátku, až do té chvíle, kdy ji položil do své postele. Mluvily spolu celkem dlouho a on se mezi tím trochu uklidnil. Táta s Jeffem, přišli asi třicet minut potom, co dorazil s Květinkou domů. Jeff je pak všechny vyhnal z pokoje na chodbu, aby mohl prohlédnout Jessie. Nebyl tam moc dlouho, ale jemu to připadalo, jakoby uběhlo několik hodin. Všichni čekali na chodbě a nikdo z nich nepromluvil. Když vyšel, nevypadal moc nadšeně. Alex z toho usoudil, že dobrý to rozhodně nebude. Společně se šli posadit do obýváku a on netrpělivě čekal, co zjistil.

„Tak, prohlédl jsem Jessie a není to dobré, ale není to ani nic, co bychom nezvládli. Četl jsem její zdravotní kartu. Podle toho, to někdo pořádně posral, při genetických testech. Konkrétně tyto testy se dělají u dětí, u kterých jsou biologičtí rodiče neznámý. Jessie vyhodnotili, jako člověka a podle toho s ní zacházeli. Takže, když se jí v deseti letech, začala tvořit vlčí část, psycholog ji špatně diagnostikoval schizofrenii. A podle toho ji dal léky. Určitě si ještě pamatuješ Alexi, jak si na začátku s Nerem mluvil nahlas. Než jsi si zvykl, že s ním můžeš mluvit i v myšlenkách. No a právě v té době, Jessie začali dávat léky. A tím ji znemožnily, přirozeně se spojit s její vlčicí." Ksakru!!! Zařval si pro sebe. Nechápal, proč mu říká to, co už věděl i bez něj. Byl vytočený a netrpělivý. Nakonec se rozhodl, že se ho zeptá sám na to, co chtěl znát. Měl pocit, že jinak by se to nemusel dozvědět.

„Na to už jsme, tak nějak přišli i sami, ale co teď? Proč zkolabovala? Proč ji začalo být zle, když mě poznala?" Sypal ze sebe otázku jednu za druhou. To bylo to, co chtěl opravdu vědět. Ne to, co už věděl. Chtěl hlavně odpověď na to, jestli za to, co se děje, mohl on.

„Když poznala tebe, tak ta vlčí část se začala bouřit a snažila se přebrat kontrolu. Hlavně v noci, když Jessie spala. Jenže kvůli tomu, že nejsou spojené, tak jak by měli být, tak to Jessie vyčerpává a kvůli tomu zeslábla. Vlčice stále bojuje, chce se dostat ke svému druhovi. No a Jessiino tělo, se tomu přirozeně brání. Bere to, jako útok vetřelce v imunitním systému, i když to tak není." No do prdele a co teď bude dál? Ptal se sám sebe.

„Dobře a co teď? Jak spojíme Jessie s její vlčicí? Tak, aby byli obě v pořádku." Zeptal se naléhavě i když i Nero měl našpicované uši. Jednalo se taky o jeho družku o jeho vlčici.

„Nejdřív musí vysadit léky, to její vlčici brzdí. Je to něco podobného, jako kdyby byla v kleci. Potom, když se její organismus vyčistí od chemie, bude to jen na nich, aby se spojily. Budete jí muset vysvětlit, co se s ní děje a všechno to, co se s ní ještě bude dít. Nebylo by dobré, kdyby Jessie odmítala spojení. Ublížilo by to, jim oběma." No to bude ještě průser, pomyslel si. A on byl uprostřed. Miluje ji, ale bojí se už jen toho, jak ji vysvětlí to, že je u něj doma, v jeho posteli a ne v nemocnici. Jak ji měl pro Boha ještě vysvětlovat, proč nemůže brát prášky, na které byla zvyklá už přes deset let?

Ještě před tím než, Jeff odešel, řekl jim, že mají nechat Jessie pořádně vyspat. Pak jim doporučil, ať přestane brát ty prášky. Prý zbytek, by měl proběhnout přirozeně, ale jenom, když přijme kým je. Když už byl na odchodu, ještě Alexe chytil za rameno a podíval se mu do očí. Řekl mu, že všechno bude v pořádku. Jessie je prý silná a zvládne to. Alex jen pokýval hlavou. Trochu ho jeho slova uklidnili, i když nebude úplně klidný do té doby, než se jeho Květinka probere. Rodiče se s Jeffem rozloučily a poděkovali mu, že tak narychlo přišel. Alex se ještě zeptal svého otce, jestli zavolá do školy, že nepřijdou do konce týdne a on souhlasil. 

Nejdřív si musí Jessie projít psychickým spojením s její vlčici. A až pak bude moct mezi lidi. Co bude trvat nanejvýš pár dní, než se jí z těla dostanou ty prášky. Pak ji ještě čekala, fyzická proměna, ale ta nastane, až o úplňku. Ten je moc důležitý, při první fyzické proměně. Za úplňku to jde mnohem snáz, mělo to něco společného s působením měsíce.

Alex s rodiči ještě probíral, jak jí to všechno říct, aby to pochopila a nevyděsila se. Nakonec padlo rozhodnutí, že nejlepší by bylo, kdyby jí to pověděl, jen on sám. Když domluvili, bylo už odpoledne a on šel za svou Květinkou, aby byl u ní když se probere. Nebylo by pro ní příjemný, kdyby se vzbudila v cizí místnosti, v cizí posteli a neviděla známou tvář. Určitě by z toho byla vyděšená. Proto bude čekat u ní, dokud se nevzbudí, aby jí to mohl hned, pokud možno v klidu vysvětlit. A hlavně, Jessie je jeho Luna a on nemá v úmyslu se od ní vzdálit, ani na krok. Když jeho Květinka otevře oči, tak On chce být to první, co uvidí.