Ztracená minulost

Kapitola 40

Jen, co ho pohladila, spatřila jeho krásné zelené oči, jak si ji prohlíží. Byl tak dokonalý a patřil jen a jen ji. Byl to její druh, její spřízněná duše, její Alfa a její láska. A ta značka, která se vyjímala na levé straně jeho krku, toho byla důkazem.

„Květinko, nebolí tě něco? Jsi v pořádku?" Zeptal se jí s obavou v hlase, protože dlouhou dobu nic neříkala. Včera si zažila tolik tělesné lásky, že by se ani nedivil, kdyby jí bolelo celé tělo a nemohla se hýbat.

„Ne, mě je skvěle Vlčku, ale něco mě trápí." Řekla sklesle a přemýšlela, jestli se ho má na to vůbec zeptat. No když ji naznačil, že čeká, co se dozví, tak se rozpovídala. „Já vím, že se teď budu muset odstěhovat domů, jen nevím jestli to bez tebe zvládnu." Řekla smutně a snažila se zadržet slzy, které se jí tlačily do očí. Věděla, že se tomu nevyhne a nejraději by to udělala, co nejdříve, aby se nemusela zbytečně trápit, jak ona, tak i on.

„Není důvod, aby ses vracela do svého bytečku. Leda tak pro věci a vypovědět smlouvu majiteli. Protože tě od sebe nehodlám pustit ani na krok, ne to ještě bez tebe v noci spát." Řekl majetnicky. S rodiči, už probírali nastalou situaci a ti se vyjádřili, že jim vůbec nebude vadit, když Jessie u nich zůstane žít nastálo. Mají ji moc rádi a máma je ráda, že má v domě kromě sebe, další ženu.

„Ale vždyť to nemůžu. Nemůžu u vás bydlet napořád. To nejde." Ví, že to bude těžký, ale nějak to snad zvládne. Nechce jim být na obtíž víc, než je nutné. Už teď by řekla, že svou přítomností u nich doma, překročila hranici únosnosti. Bydlí tady úplně zadarmo a to se jí nelíbí.

„Ale můžeš a budeš." Dodal se smíchem a přetočil ji pod sebe. „Rodiče o všem vědí a těší se, že tady budeš." Dodal ještě. Pak ji vysvětlil, že to všechno, už dávno řešil s rodiči, protože věděl, že o ní nemůže přijít. Nakonec neochotně, ale souhlasila. No jen pod podmínkou, že bude přispívat na stravu i bydlení. Co jí bohužel nevymluvil, ale pokud se tam bude cítit líp, tak to klidně s rodiči nějak normálně domluví, i když na něj asi budou koukat, jak na přízrak, když s tím za nimi přijde.

Počas toho, jak si spolu povídali, se přesunuli do koupelny, kde si dali horkou koupel, která jim oběma padla vhod, po včerejší noci. Pak se už jen přesunuli do kuchyně k obědu, protože bylo už půl jedné, než stihli vylézt z vany.

Při obědě si pak promluvili s rodiči, kde se Jessie ujistila, že jim opravdu nebude v jejich domě překážet. A domluvili se i na symbolické sumě za nájem, za co byla Jessie moc ráda. Aspoň se nebude cítit, jako příživník, pomyslela si.

Pak už si jen společně užívali společnou neděli. Tedy aspoň si myslela, že to budou dělat, ale Kara měla jiné plány. Chtěla si s ní o samotě promluvit a tak ji zavolala, zase do pokoje pro hosty, kde byli spolu i naposledy.

Alex znova zůstal sám se svým otcem a pozoroval, jak jeho spřízněná duše odchází s jeho matkou na tajný pokec. Musel se usmát nad slovem tajný, protože, kdykoliv ho bude jeho Květinka potřebovat, může si mu v myšlenkách říct o pomoc.

„Tak co synku? Koukám, že hrdě nosíš značku, kterou ti udělala tvá družka." Pronesl hrdě Jared ke svému synovi. Je nadšený, jak se ke všemu postavil, v tak mladém věku. A hlavně, jak se dokázal, až doteď udržet na uzdě, aby si ji nevzal a neoznačil hned. Nevěděl, jestli by to on sám dokázal, kdyby byl v té samé situaci. A proto je na něj o to víc hrdý.

„To víš táto. Teď jsem jen její a ona je jen má. Ať to každý vidí. Jsem na tu značku od Květinky, sakra hrdý." Pronesl vítězoslavně a napil se ze své sklenice. Hrdě bude nosit značku své družky. Ať každá vlkodlačice v okolí ví, že už je zadaný.