Ztracená minulost

Kapitola 25

Zavčas rána, ho vzbudili sluneční paprsky, které dopadali přímo, na jeho oční víčka. Musel se trochu natočit, aby mohl otevřít oči a podívat se, na tu krásu, co ležela celou noc, na jeho hrudi. Jen, co se rozkoukal, nemohl uvěřit vlastním očím. Cítil, že vedle něj, leží jeho Květinka, ale barvu těch vlasů, vůbec nepoznával.

Pokud jsi dobře pamatoval, co viděl, než usnul a slepý, ještě určitě není, tak večer měla světle hnědé vlasy. No teď, na jeho hrudi, ležela stejná dívka, ale s vlasy o dost světlejšími. Napadlo ho, že buď se v noci obarvila, co by si asi všiml, nebo se stal zázrak. No byl moc zvědavý, na její reakci, když se ráno vzbudí, podívá se do zrcadla a uvidí, na sobě tu změnu.

Spát se mu už nechtělo, no z postele jít nemohl. Nechtěl vzbudit Květinku dřív, než bude chtít, ona sama, otevřít svá očka. Pozoroval ji dlouhou chvíli a nemohl uvěřit, jaké má štěstí. Jeho družka, spinká v jeho náručí. Spokojeně, si pochrupuje na jeho hrudi a on se cítí, jako ten nejšťastnější člověk, pod sluncem. Ve chvíli, kdy se rozplýval, nad svou spřízněnou duší, si všiml, že se mu pomalu začíná probouzet.

Něžné doteky, které cítila na svých zádech, ji pomalinku vzbudily. Cítila, jak jí Vlček hladí a slyšela, jeho rychle bijící srdíčko. Opatrně otevřela své oči, aby si přivykla, na ostré světlo z venku. Jakmile, se jí povedlo rozkoukat, zahleděla se do jeho zelených oček, ve kterých se pokaždé, začala ztrácet. Měla pocit, že pokud se mu do nich, bude dívat moc dlouho, utopí se v nich.

„Dobré ráno, Vlčku. Jak dlouho jsi už vzhůru?" Rozespale, se na něj podívala a něžně ho pohladila po tváři. Nechápala jak, ale vždy po ránu, ji připadal tak roztomilý s tím rozcuchem, co měl na hlavě. Po chvilce si všimla, že se na ni nějak zvláštně dívá a nechápala proč.

„Dobré ránko i tobě Květinko. Vzhůru, jsem již delší dobu a za ten čas, jsem si na tobě všiml, jedné změny. Konkrétně, na tvé hlavince." Řekl napůl pobaveně a napůl tajemně. Přitom si namotával, pramen jejich vlasů, na svůj prst. Když viděl, že pořád nechápe o čem mluví, zkusil ji ještě napovědět. „Víš, když se teď, postavíš a půjdeš do koupelny, nezapomeň se podívat do zrcadla." S úsměvem se jí zadíval do očí a v rychlosti ji políbil na nos. Nic jiného totiž nestihl, protože z postele vyletěla, jak balistická střela, která směřovala přímo, do koupelny. Alex nečekal a hned se rozběhl za ní. Právě vcházel do té samé místnosti, jako ona, když zaslechl výkřik.

„Pane bože, co to je? Alexi, co se to děje? Ty si mě obarvil?" Zeptala se zhrozeně. Nechápala to. Večer, měla ještě svou barvu vlasů a teď je má skoro, jako nějaká barbína. Byli asi o pár odstínů světlejší. Něco, jako špinavý blond. Nevypadalo to zle, jen na to nebyla zvyklá.

„Ne, co tě to napadlo. Možná je to tím, že se probouzí tvá vlčice, ale pro jistotu se zeptáme rodičů. Jo?" Navrhl se smíchem. Napadlo ji to samé, co jeho. Jen opačně. Vypadala úžasně s tou barvou vlasů. I když i předtím, jí to moc slušelo. Teď je měla, jen víc výrazné.

Když, už byli společně v koupelně, tak spáchali ranní hygienu a pak se rozešli po schodech dolů, do kuchyně. Když se blížili k oné místnosti, do které se chtěli jít najíst, zaslechli, jak se baví Vlčkovi rodiče. Nebylo to nic tajného, jen probírali situaci smečky a každoroční královský ples, který se měl konat v prosinci, před Vánoci.

„Dobré ráno." Pozdravili sborově. Na stole, už byla nachystaná snídaně a vypadala moc lahodně. Jessie nechápala, o jakém královském plese to mluvili, ale rozhodla se na to zeptat, až po jídle.

„Dobré ráno, děti." Pozdravila je Kara s úsměvem a pak se lehce zamračila. „Jessie, co se ti stalo z vlasy?" Zeptala se nechápavě. Nevěděla, že by měla v úmyslu, změnit si barvu vlasů.

Mezitím, co Kara pokládala Jessie otázky, tak se jim Jared, taky pozdravil. Když jeho žena upozornila na Jessiine vlasy, zpozorněl. Nakonec se slova chytil Alex.

„No, to taky nevíme. Večer jsme šli spát a vlasy měla normální. A ráno jsem se vzbudil a vlasy Květinky, už hráli jinou barvou." Odpověděl a čekal, jestli se k tomu rodiče, nějak vyjádří. Viděl na nich, že byli zamyšlení. Podle jeho názoru spolu mluvili, no asi nechtěli mluvit před nimi.

Než Jared s Karou, mezi sebou domluvili, Alex s Jessie si sedli ke stolu a začali snídat. Jessie, byla dost nervózní, z celé situace a její Vlček si to všiml. Nechápala, co se to děje a z toho se cítila nesvá. Připadala si, jako přítěž, pro tuhle rodinu a začínala uvažovat nad tím, že odejde do svého bytečku. Z jejího přemýšlení, ji vytrhl Jared, když promluvil.

„Jessie, v klidu. Jo? Občas se stane, že se změní barva vlasů, když vlčice sílí. Tak neměj obavy. Nic se neděje. Nebývá to sice časté, ale stává se to." Dořekl to a snažil se znít přesvědčivě. Probírali to s Karou a oba dva došli, k tomu samému závěru, přihlížejíc, na její neznámí původ. Osobně, to u nikoho, z jeho smečky, ještě nezažil.

Co věděl, stává se to velmi zřídka, ale převážně, jen v přímé královské linii. Ne u neurozených vlkodlaků, i kdyby se jednalo o samotné Alfy. Něco mu říká, že až u Jessie proběhne první proměna, až tehdy se všechno vyjasní. Zatím budou muset čekat a hlídat ji.

Alex sice nechápal, co se děje a o čem spolu jeho rodiče, tak dlouho diskutovali, ale s jistou věděl, že jim něco tají, jen nevěděl, co.

„A o jaký královský ples se jedná? Vy znáte, královskou rodinu v Londýně?" Zeptala se nevěřícně. Zesnulá královna Alžběta, byla jediná, kterou kdy znala a i to jen z článku v novinách.

Jared se ze srdce zasmál a jeho žena se synem, taky nezaostávali. Všiml si na Jessie, že vůbec nechápe o čem mluvili a tak se rozhodl, že ji to vysvětlí. Postupně ji musí i tak vysvětlit jejich historii a hierarchii, jak ve smečce, tak i v postavení smeček obecně.

„Ne Jessie, v Londýně jsme nikdy nebyli a královskou rodinu v Británii, vůbec neznáme." Řekl s úsměvem a všiml si, že pohled, kterým ho obdařila, vypadal dost ztraceně. „Neměj strach, jako tvůj budoucí Alfa, ti všechno vysvětlím." Jak Jared začal mluvit, tak Jessie pozorně poslouchala. Cítila, jak jí Vlček držel za ruku a to jí uklidňovalo. Jared, jí vyprávěl sice o královské rodině, ale o vlkodlačí.

Ten den se dozvěděla, že jejich smečka, je v hierarchii vlkodlačích smeček, dost vysoko. Byli druhá nejdůležitější smečka, po té královské.

První, byla samozřejmě královská smečka a pak následovala, smečka Jareda Blacka. Nebylo to tak, že by měli nějaký zámek, nebo něco takového. I když královská vlkodlačí rodina, na jedné honosné usedlosti, pobývala. V té době, všichni potřebovali vedení. A tak se to, kdysi dávno, rozhodlo podle bojů, alfy z alfou.

Ten, co vyhrál všechny souboje, se právoplatně, stal králem, všech smeček ve státě. Všechno se to odehrálo víc, jak dvacet generací zpět, ale i nadále, se všechno dodržuje, dle tradic.

Prapředek Jareda Blacka, byl právoplatně druhý v pořadí, na královský trůn. To právo, se následně dědilo, z generace na generaci, až k stávající Alfě. Jared Black i se svou smečkou, měl a pořád má, právo na trůn, ale jen za předpokladu, kdyby vyzval na souboj stávajícího krále, o co zájem, ani v nejmenším, neměl. Dle jeho slov, měl rád svou svobodu a tu by pak ztratil.

Nebo by musela vymřít, pokrevní královská linie. Co se nestane, protože díky bohu, stávající král, má tři syny. Ve chvíli, kdy ji ještě Jared, něco vysvětloval, ohledně královské rodiny, Jessie zaslechla v hlavě, tak silný hlas, že od toho, jak se ho lekla, málem sletěla ze židle, na které seděla. Kdyby jí v tu chvíli, nezachytil její Vlček, už by seděla rozpláclá na zemi.

*******************************

Zdravím vás lidičky, máte tady novou kapitolku. Užijte si čtení a hezký večer vám všem přeji.

Vaše Shiori :-)