Ztracená minulost

Kapitola 20

Probudil se dřív, než začali zpívat, ptáčci za oknem. Zrovna vycházelo slunce a jeho paprsky, svítily přímo na jeho Květinku. Vypadalo to tak nádherně, když ji paprsky dopadaly na vlasy. Tak krásně se třpytili. Celou noc Květinka spinkala schoulená v jeho objetí. Neuměl ani popsat, co cítil, když se ráno vzbudil a viděl její krásnou tvář.

Vzpomněl si, na včerejší polibek. Jejich první, opravdový polibek. Byl z něj u vytržení, měl co dělat, aby se zastavil. Věděl, že jeho Květinka, byla stejně vzrušená, jako on. Všechny ty emoce, co z ní sálali, všechny je cítil. Jenže ona, nebyla ještě připravená. Věděl, že v tu chvíli, by mu dovolila všechno, ale musel to zastavit. Nechtěl jí ublížit tím, že by uspěchal, jejich první milování.

Když si představí, že jednoho dne, se bude chtít vrátit zpět domů, do toho bytečku. Neví, co udělá, až ta chvíle nastane. Už teď měl potíže, být bez ní pár hodin, co bude pak, netuší. Nakonec se rozhodl, že to bude řešit, až tehdy, když ten čas nastane.

Neustále ji pozoroval a nemohl s ní spustit svůj zrak. Dnes, bude vidět jeho vlka, Nera. Moc se těší, až se oni dva, poznají a ještě víc, se těší na čas, kdy se Nero pozná z její vlčicí. Jak se na ni díval, všiml si, že se pomalu probouzí.

Vzbudili ji sluneční paprsky, které ji svítily přímo do obličeje. Pomalu otevřela oči a hned se zahleděla do Vlčkových, zelených oček. V tu chvíli, si vzpomněla na jejich polibek a celá zrudla. Rychle si schovala obličej, do Vlčkovi hrudi a doufala, že si nic nevšiml.

Když Alex viděl, jak reagovala, věděl přesně, na co si vzpomněla. Přesně na to samé, co on, když vstal. Byla tak roztomilá a byla jeho. Jemně ji pozvedl hlavu, zadíval se jí do očí a něžně ji políbil.

Když se mu dívala do očí věděla, co má v úmyslu udělat a nechala ho. Chtěla znovu cítit, to chvění, které začalo v bříšku a pokračovalo, do celého jejího těla. Byla tím polibkem doslova unešená. Líbali se dlouhou chvíli, než Alex polibek přerušil. Opřel si čelo o její a společně se snažili uklidnit své rozdováděné srdíčka a popadnout dech.

„Dobré ráno, Květinko. Měli bychom pomalu vstávat, nemůžeme proležet celý den." Řekl zadýchaně Alex a přitom se jí díval do očí.

„Tobě taky dobré ráno, Vlčku. Mám hlad, půjdem se najíst?" Řekla mu stejně zadýchaně. Alex jen souhlasně pokýval hlavou a pomalu se zvedal, z vyhřáté postele.

Jessie už svůj pohled nesklopila a zaujatě si ho prohlížela. Byl neskutečně přitažlivý po ránu, co o sobě říct nemohla.

„Líbí se ti, co vidíš?" Zeptal se jí její Vlček s úsměvem a nezapomněl se otočit kolem své osy. Jessie zrudla a rychle se postavila.

„A nemělo by?" Odpověděla mu otázkou a co nejrychleji, přešla do koupelny. Alex ji následoval. Zastavila se před zrcadlem a nemohla uvěřit tomu, co vidí. Vypadala, jako čarodějnice. Alex se postavil hned za ní, objal ji a dal jí něžnou pusu na tvář.

„Si nádherná i po ránu, pro mě jsi ta nejhezčí." Pověděl ji to, protože tušil, na co přesně myslela.

Ona na něj pohlédla a říkala si, jestli není náhodou slepí. Nakonec nad tím, co řekl zakroutila hlavou a usmála se na něj. Spolu pak spáchali ranní hygienu a hned potom se šli najíst. Když přišli do kuchyně zjistili, že doma už kromě nich, nikdo nebyl. Bylo už po deváté a Alexovi rodiče, už byli v práci. Pomalu se nasnídali a Jessie se zeptala Vlčka jestli nezapomněl, že ji má ukázat svého vlka. On se jen usmál a políbil ji do vlasů.

Bylo něco před polednem, když se vydali společně do lesa. Alex chytil Květinku za ruku a pomalu ji vedl cestou k mýtině, kde měl v úmyslu se proměnit. Bylo to jeho oblíbené místo. Chtěl vidět její výraz, když spatří tu nádheru. Cesta trvala asi půl hodiny a mezi tím si spolu povídali.