Ztracená minulost

Kapitola 34

Kaře se po synově otázce vzápětí vybavilo, co všechno prováděli na setkání po letech a červeň, která se jí v tu chvíli nahrnula do tváří, byla určitě znatelná pouhým okem.

„Jak vidím a cítím, taky jste nezaháleli." Oplatil mu stejně Jared. Ve chvíli, jak vstoupili s Karou dovnitř se mu vynořili vzpomínky, na jeho poprvé se svou spřízněnou duší. Bylo to tehdy magické období a hlavně divoké. V té době, byli oba dva tak pohlcený tím druhým, že málem měsíc nevylezli z postele.

U Alexe a Jessie je to trochu jiné. To se, ale změní ve chvíli, kdy se Jessie prvně promění do své vlčí podoby. V ten okamžik se plně propojí se svou vlčicí a v plné síle ji ovládne pouto spřízněných duší.

Což znamená, že bytostně bude toužit po tom, vlastnit svého druha tak, jako on touží vlastnit ji. Co se projeví tím, že bude mít neutuchající touhu si ho označit.

Popravdě nechápe, jak to mohl jeho syn doteď vydržet bez toho, aby si ji označil. No úplněk se, už kvapem blíží. A to znamená, že její proměna taky. Už se těší, až ji uvidí ve vší parádě.

Jessie by se nejraději zahrabala pod zem, když ji došlo, že vědí všechno, co se mezi ní a Vlčkem odehrálo. Pohotově si hlavu zavrtala do Vlčkovi hrudi a doufala, že si nikdo nevšiml, že je rudá asi až na zadku.

Kara si všimla Jessiine rozpaky a zatahala Jareda za rukáv. V myšlenkách mu řekla, že je načase jim dát prostor a na chvíli se vypařit. Na synovi viděla, že je šťastný, jako blecha v psím kožichu a plně ho chápala.

Každý Alfa doufá, že jednou najde svou Lunu. A on našel výjimečnou Lunu. Byla nadšená, že Jessie patří do jejich smečky a zároveň i do jejich rodiny.

To, že se ještě neproměnila neznamená, že k nim nepatří. Ve chvíli, kdy její syn zjistil, že ona je ta pravá, již tehdy patřila k nim. Oficiální přijetí do smečky znamená, její uvítání ve smečce a hlavně seznámení se, s jejími stávajícími členy.

Když na ně dva tak koukala, říkala si jestli pak použili ochranu při milovaní. Nakonec se rozhodla, že jakmile se dají do klidu, v soukromí si s Jessie promluví.

Ne, že by nechtěla být babička, to chce. Jen ještě mají čas na to být rodiče. Teď je čas, aby si užívali jeden druhého a pak budou mít dost času založit si rodinu.

„Ty si nějaký vtipný táto. Jsem moc rád, že jste už doma. No mohli by jste se jít i vybalit," Alex ve vteřině svůj pohled stočil, jen na svého tátu. „nebo potřebuješ po tom víkendu pomoct do schodů?" Zeptal se ho se smíchem a doufal, že pochopil. Viděl na Květince, že je z toho všeho nesvá a nechtěl, aby získala dojem, že udělala něco špatně. Cítil její rychle bijící srdíčko a potřeboval ji uklidnit.

Ve chvíli, kdy se jeho rodiče odebrali do své ložnice, pohladil svou Květinku po tváři a následně ji jemně prsty pozvedl bradu, aby se mu podívala do očí. V jejím pohledu zahlédl stud a nejistotu.

„Květinko, není za co se stydět, ano? To, že o nás rodiče vědí, neznamená, že se něco změní. Nemusíš se bát." Ujistil ji. Viděl na ni, že není ve své kůži, od té doby, co přišli jeho rodiče. Cítil z ní nejistotu, strach a ještě něco, co nevěděl identifikovat.

„Já, stydím se, že jsme se milovali v jejich domě. A nechci, aby si kvůli tomu, mysleli o mě něco špatného." Svěřila se mu s obavou, která ji vyvstala v mysli ve chvíli, kdy se Jared zmínil o tom, co cítil, když vstoupil do domu. Neměla sebemenší tušení, že na to může někdo tak lehce přijít a to jí dělalo starost.

„Jsi má spřízněná duše, má družka, má Luna a v neposlední řadě, co je nejdůležitější, jsi má láska. Mí rodiče tě mají moc rádi a věř mi, že plně chápou situaci mezi námi. Sami si tím prošli, když byli zhruba v našem věku." Díval se jí do očí a pozoroval, jak se její vystrašený a nejistý pohled pomalu mění. „Nemusíš mít vůbec žádné obavy, že by na tebe, kdy změnili názor. Ano?" Jen, co mu přikývla na souhlas, že pochopila, cítil, jak se její tělo uvolnilo a jeho družka se znovu spokojeně uložila na jeho hrudi.