Ztracená minulost

Kapitola 23

Doma jsou už přes dvě hodiny. Za ten čas se stihli i s rodiči naobědvat a teď se oba poslušně věnují učení.

Když přišli domů, bylo v kuchyni veselo. Písničky hráli na celý dům a Jared s Karou tančili uprostřed místnosti. Byla to moc hezká podívaná. Bylo na nich vidět, že i když jsou spolu, už přes dvacet let, pořád se milují stejně, ne-li víc.

Jakmile to uviděl Alex, hned vzal Jessie kolem pasu a začal s ní téže tancovat. Kroutil ji tam snad do všech stran. Z toho jak se s ní otáčel, po celé místnosti, měla pocit, že se neudrží na nohou, jak se s ní točil celý svět.

Po dvou bláznivých písničkách, se konečně spustila pomalejší. V té chvíli jak začala hrát, Alex si ji přitáhl do náručí a zlehka ji objal. Tančili spolu, až dokud z té písničky nedozněl poslední tón.

Její Vlček ji, něžně objímal a pohupoval se s ní ze strany na stranu, po celé kuchyni. Jessie byla moc ráda, za pomalí ploužák. Když se už písnička blížila k závěru, Alex ji prsty pohladil po tváři a přiblížil se k ní natolik, aby ji mohl políbit. Něžně přitiskl své rty na ty její a vzápětí polibek prohloubil.

Jessie se v té chvíli nebránila, právě naopak. Byla tak omámená z jeho doteků počas písničky, že si ani neuvědomila, že v místnosti jsou ještě další dva lidi. Alex jejích polibek ukončil, ve chvíli kdy dozněl poslední tón písničky a láskyplně se podíval své Květince do očí. A právě v tu chvíli, na sebe upozornili Vlčkovi rodiče tím, že se zeptali jestli jsou hladový.

Jessie se v tom okamžiku, probrala ze svého poblouznění a okamžitě zrudla, když si uvědomila, že všechno, co se tam právě odehrálo, stoprocentně viděli.

Teď sedí nad algebrou a vůbec ji nechápe. Pohlédla na svého Vlčka a přemýšlela, jestli by jí to nevysvětlil. Když ho viděla, jak kouká do dálky, věděla, že učení, teď moc neřeší. Netušila, nad čím zrovna přemýšlel, ale vypadal u toho božsky. On snad u všeho co dělá vypadá božsky, pomyslela si. Když přistihla sama sebe, jak se na něj zasněně dívá, okamžitě sklopila hlavu, aby si nevšiml, že je rudá pravděpodobně až na zadku.

Alex si všiml, že ho Květinka pozoruje. Byla tak roztomilá z tužkou v ruce, se kterou klepala do sešitu na algebru. Nemohl jinak, jen se na ní stále usmívat, protože i když se to snažila před ním skrýt, všiml si, že přitom jak ho pozorovala, nádherně zčervenala.

Ve chvíli, kdy se ho chtěla zeptat, jestli ji to vysvětlí, jí neskutečně rozbolela hlava. Bolest se stupňovala a ona cítila, jak jí vlhnou tváře.

„Alexi, to strašně bolí!" Stihla ještě vykřiknout. Pak, už jen cítila, jak jí Vlček obejmul a na někoho křičel. To bylo poslední, co vnímala, pak už viděla jenom tmu.

Alex rychle přiběhl k Jessie a vzal si ji do náručí. Nevěděl, co se to děje. V jedné chvíli se na něj usmívala a v té druhé se chytala za hlavu a po tvářích ji stékali slzy. Kdyby neseděla na zemi a nepsala na posteli, možná by si i ublížila. Jakmile se vzpamatoval a zjistil, že nevnímá jeho hlas, začal křičet.

„Mami, tati, prosím přijďte sem. Z Jessie je něco špatně!" Chvíli po tom, jak to doslova zařval, rozrazili se jeho dveře od pokoje.

Kara hned přispěchala k Jessie a zkontrolovala její životní funkce. Jako nemocniční sestra, věděla přesně co dělá.

Jared ten se hned vyptával Alexe, co se stalo a když mu to dopověděl, okamžitě volal Jeffovi, aby ho informoval a hlavně, aby zjistil, co mají dělat dál.

„Alexi broučku, uklidni se. Všechno bude v pořádku. Jessie jen omdlela. Její tělo, nezvládlo tu bolest a prostě se vypnulo." Řekla mu konejšivě a doufala, že ho to trochu uklidní.

Alex se díval na svou Květinku a nemohl uvěřit, co se to děje. Vypadala tak klidně, když ležela v posteli. Měl o ní velký strach a nevěděl, co má dělat. Z jeho pochmurných myšlenek ho vyrušil otec.

„Volal jsem s Jeffem, za chvíli přijde. A Alexi, tobě odkazuje, aby ses uklidnil. Prý to nebude nic vážného, no pro jistotu, se tady přece jen zastaví." Nerad vidí svého syna, trápit se. Sedí u své družky a vypadá tak vyděšeně, až mu to trhá srdce.

„No jo. Tobě se to lehce říká. Není to tvoje družka." Hned jak si uvědomil, co řekl a jak to řekl, zarazil se. „Promiň, já to tak nemyslel. Jen mám strach." Omluvně se podíval, na svého otce. Podle toho jak se jeho otec tvářil usoudil, že si z jeho malého zoufalého výbuchu nic nedělá. Pevně věřil, že se už nic jiného nestane. Uběhlo tak půl hodiny, od toho, co Alexův otec, volal s Jeffem. A Alex byl minutu od minuty, nervóznější.

Když viděl, že se otevírají dveře jeho pokoje a dovnitř vstupuje jeho máma s člověkem, na kterého tak netrpělivě čekal, spadl mu kámen ze srdce. Situace se opakovala, protože Jeff je znova poslal všechny čekat za dveře. Po pár minutách vyšel ven a konečně promluvil.

„Jak jsem si myslel, nic vážného. Tak jak řekla tvá matka, Alexi. Jessiino tělo, nezvládlo ten nápor bolesti, tak se vypnulo. Dá se říct, že přešlo do nouzového režimu." Oznámil jim Jeff a viděl, jak si Alex úlevně vydechl. „Jen, co se prospí, bude v pořádku. Jen ji hlídej, protože může být zmatená. Když se vzbudí, měla by, už slyšet svou vlčici a to jí může rozhodit. Bude to pro ni nové." Dořekl a podíval se na svého příštího Alfu. Byl sice ještě mladý, no už teď věděl, že svou smečku, jednoho dne bude vést, stejně dobře, ne-li líp, než stávající Alfa. Ti dva si byli tak podobní, že se mu tomu nechtělo ani věřit.

„Děkuju Jeffe, jsi moc hodný, že si tak narychlo přišel. Opravdu díky." Usmál se na něj Alex a pak se dál věnoval své Květince. Rodiče doprovodili Jeffa k autu a nechali mladým soukromí.

Alex už jen čekal, kdy se jeho družka vzbudí. Byl sice netrpělivý, ale uspěchat její probuzení neměl v úmyslu. Pořád si představoval, jak asi bude vypadat ve vlčí podobě. No to zjistí, až za patnáct dní, v tu dobu by měl být úplněk a tehdy se jeho Květinka, prvně přemění. Byl moc rád, že tenhle úplněk padne na sobotní večer. Nebudou muset aspoň vynechávat školu, co Květinku určitě potěší. Přitom jak ji pozoroval všiml si, že se probouzí. Taky Nero mu s nadšením zařval v hlavě, skoro dostal infarkt, jak se lekl, že slyší hlas své družky. Držel ji za ruku a čekal, až otevře oči.

Pomalu se probouzela na zvuk hlasu, který ne a ne utichnout. Už měla chuť zařvat ať sklapne, že ona chce ještě spát. No když si uvědomila, že ten hlas ji někoho připomíná, vystřelila dosedu.

Byla zmatená, viděla Vlčka, jak ji drží za ruku a následně na to jí začal objímat. Chvíli trvalo než si vzpomněla, co se stalo. A v tom znovu uslyšela, ten hlas. Byl slabounký, no přece tam byl. Ještě přesně neslyšela, co říkal, ale byl tam. Zářivě se usmála na svého Vlčka a chtěla mu to říct, ale on se začal ptát dřív.

„Květinko, jsi v pořádku? Nebolí tě nic?" Zeptal se starostlivě. No když viděl, její úsměv, kterým ho obdařila, všechny jeho obavy se rázem rozplynuly.

„Alexi, jsem v pořádku. Jen něco slyším, ale ještě nevím co. Je to strašně slabé i když, když jsem spala, zdál se mi ten hlas hlasitější." Řekla mu zklamaně. Doufala, že už bude mluvit se svojí vlčicí, no asi si bude muset ještě počkat. Chtěla se jí co nejdříve omluvit, za to, že byla celé ty léta zavřená v kleci, jako nějaký zločinec.

„Dej tomu čas, Květinko. Její hlas bude sílit, možná už zítra, si s ní budeš moc normálně popovídat." Spadl mu kámen ze srdce. I Nero mu říkal, že ji slyší. Všiml si, že jeho Květinka byla dost nedočkavá, co mu udělalo radost. Protože, ty obavy, které měla se spojení se svou vlčicí, ji nejspíš opustili. Alespoň to předpokládal z toho, jak netrpělivá byla.

***********************

Ahoj lidičky, nová kapitolka je na světě. Snad se vám bude líbit. Těším se na vaše komentáře. Užijte si čtení a hezký zbytek neděle přeji. Zatím pá pá.

Vaše Shiori :-)