Ztracená minulost

Kapitola 22

Ráno ji vzbudila dost nepříjemná bolest hlavy. Unaveně otevřela oči a pohlédla na svého Vlčka. Klidně si oddechoval a i přitom vypadal božsky. Jeho uvolněný výraz ve tváři ji napovídal, že se mu z říše snů, ještě nechce odejít. Uvědomila si, že je stále schoulená v jeho náručí. Cítila se moc spokojeně. Nikdy nezažila při nikom nic takového, jako teď z Alexem. Cítila se neskutečně šťastná a ten pocit bezpečí, co při něm vždy měla, byl pro ni nepopsatelný. Pomalu se snažila vymanit z jeho objetí, aby mohla jít do koupelny, no nepovedlo se jí to.

Alexe probudil náhlý pohyb na jeho hrudi. Nevěděl, co má jeho Květinka za lubem, tak nechal oči zavřené a čekal, co se bude dít dál. Cítil, jak se postel začala prohýbat. Jeho Květinka se snažila dostat z jeho objetí, no to ji nedovolil. Hned, jak se začala zvedat si ji stáhl zpět, na svou hruď.

„Kampak by chtěla jít moje drahá polovička, tak zavčas rána? Krásné ráno Květinko." Zeptal se jí z úsměvem a políbil ji do vlasů. Všiml si, že se jeho Květinka mračí, jen nevěděl proč. Chvíli si musel na odpověď počkat, než se Jessie vzpamatovala, z jeho náhlého útoku.

„Dobré ráno, Vlčku. Chtěla jsem jít do koupelny a pak si najít prášek na hlavu. Strašně mě bolí, jako kdyby mi v mozku někdo běhal se sbíječkou na beton." Odpověděla mu sklesle a koukala na něj, štěněčíma očima. Opravdu potřebovala jít do koupelny a hlavně na záchod, ale to mu říkat nechtěla. Musela přimhouřit oči, protože ta bolest hlavy se jí zdála být chvilkami nesnesitelná.

Alex se na ni pozorně díval a pak svůj stisk povolil. Ještě než ji pustil úplně, široce se na ni usmál a políbil ji na nos. Pomalu se oba zvedli a společně přešli do koupelny. Jessie si to razila hned na záchod a Alex si mezitím čistil zuby, pak se vystřídali.

Bylo už něco po osmé ráno a Alex přemýšlel, jestlipak jsou rodiče ještě doma. Po tom, co spáchali ranní hygienu a převlékli se, šli spolu ruku v ruce dolů do kuchyně. Když vstoupili do místnosti, na stole je už čekala snídaně. Jessie si sedla ke stolu a pozorovala, jak její Vlček otvírá snad všechny skříňky v kuchyni.

Alex ještě než si sedl ke stolu, chtěl Květince najít prášek na bolest hlavy. No ať hledal, jak chtěl nemohl to vůbec najít. Zničehonic, ho někdo vylekal tak až nadskočil.

„Dobré ráno, děti. Broučku, copak to tam tak úporně hledáš?" Zeptala se ho máma se smíchem. To jak se lekl ji moc pobavilo.

Alex se vyjeveně otočil na svou mamku a nechápal, co ještě dělá doma. Za matčiny zády, se objevil i jeho táta.

„Dobré ráno Karo, Jarede. Karo děkujeme za snídani, ale nemusela jsi si dělat starosti. Zvládli bychom si něco udělat." Pozdravila je Jessie s úsměvem. Nebylo jí příjemné, že u nich prakticky bydlí, i když dočasně a nic neplatí. Nechtěla je využívat.

„To je v pořádku holčičko. Už jsem ti říkala, že pro mě je to radost, ne starost. Tak si z toho nedělej hlavu, jo?" Usmála se na ni Kara.

„Mami, tati, dobré ráno i vám. Potřebuji prášek, na bolest hlavy pro Květinku. A co děláte doma?" Překvapeně pozdravil rodiče. Nevěděl kam mamka dávala prášky na bolest. Možná proto, že je vlastně skoro nikdy nepotřeboval.

„Dnes, jsme si vzali volno. Nechtěli jsme vás v tom nechat samotné. Jessiina vlčice by každým dnem o sobě měla dát znát." Odpověděl mu Jared. Měl starost o Jessie. Když tehdy doprovázel Jeffa k autu, upozornil ho, že opětovné splynutí Jessie a její vlčice, pro ni může být dost bolestivé. „Jarede hlídej ji, neříkal jsem to před Alexem, no podle toho, co vím, už splynutí myslí mezi nimi proběhlo, v jejich deseti letech. Jenže nestihla proběhnout fyzická proměna, proto se jim i když nechtěně, povedlo těmi prášky, její vlčici potlačit." A podle toho, co si stihl zatím všimnout, tak to z největší pravděpodobností začíná. Prý by to mělo přijít nárazově. Synovi to neřekl, nechtěl ho zbytečně děsit. Zatím chce ještě počkat a uvidí, co bude dál. Jeff mu nařídil, že mu musí okamžitě zavolat, pokud by měl pocit, že to Jessie nezvládá. Prozatím, to byla jen bolest hlavy a Jared doufal, že horší už to nebude.

Kara mezitím, co její manžel mluvil, vybrala prášky, které její syn nevěděl najít. Podala je Jessie s tím, že by se ji po nich mělo ulevit. Aspoň v to doufala. Jessie Kaře poděkovala a prášek si hned vzala. Pak jim Kara i Jared popřáli dobrou chuť k snídani a odešli do obýváku k televizi. Jessie s Alexem se s chutí pustili, do své snídaně. Jak jedli domlouvali se spolu, jak stráví celý den. Nakonec to vyhrála dopolední procházka lesem a odpolední učení.

Jessie nechtěla zanedbávat školu, pokud nebylo potřeba. Alex z jejího rozhodnutí nebyl nadšený, ale i tak souhlasil. Po snídani všechno v kuchyni uklidili. Vlčkovým rodičům řekli, že odcházejí a společně se vydali na procházku lesem.

Jak s Alexem kráčeli lesní cestičkou, Jessie začala myslet na svou kamarádku. Naposled s ní mluvila ve středu a od té doby se jí neozvala. Přemýšlela jestli ji zavolá a i kdyby ji zavolala, co by ji řekla. Byla zamyšlená asi dlouho, protože její Vlček zničehonic zastavil a upřeně ji pozoroval.

„Květinko, copak se děje?" Zeptal se Alex. Viděl na ni, že ji něco trápí jen nevěděl co.

„Víš, přemýšlela jsem nad Rinou. Chtěla bych ji zavolat, jen nevím co jí říct." Pohlédla na něj utrápeně a viděla, že už vytahuje mobil. Než stihla cokoliv říct, Alex stlačil tlačítko volat a na druhém konci, už to zvonilo. Ani ne po třech zazvoněních to zvedl Ryan. Alex neměl sice číslo na Rinu, ale byl si jistý, že bude s Ryanem.

„Ahoj Ryane máš čas, viď?" Zeptal se Alex a na odpověď nečekal. „Je tam s tebou Rina? Květinka by s ní chtěla mluvit." Jen co to dořekl, ozvala se Rina. Jessie se rozzářily oči, když uslyšela její hlas. Nakonec spolu všichni mluvili, přes půlhodiny a dobře se bavili. Jeho Květinka pak byla o něco klidnější. Mluvili spolu celou cestou k Vlčkovi domů.

„Vlčku, děkuji. Rina je má první kamarádka a nechtěla bych ji zanedbávat." Řekla mu s úsměvem. Byla moc spokojená. I když nevěděla, jak ji časem vysvětlí, že je vlkodlak. Neměla v plánu, něco ji tajit a doufala, že ji její kámoška pochopí a nebude se jí bát.

Alex se na Květinku shovívavě usmál. Věděl, že přátelství s Rinou je pro ni moc důležité. Asi tak, jako je jeho přátelství z Ryanem, důležité pro něj. Dělalo mu radost vidět Květinku šťastnou a spokojenou. Musel se nad sebou pozastavit. Sám si všiml, jak moc se změnil, za tak krátkou dobu. Nikdy tolik nemyslel, na dobro druhého. Cítil, že ho Jessie pomalu mění a z nějakého důvodu, mu to vůbec nevadilo. Bylo to tak nenásilné a přirozené. Musel se pousmát nad tím, jak rychle dokáže láska změnit člověka.

„To je v pořádku, já to chápu." Řekl Alex a zastavil je v chůzi. Podíval se Květince do očí a přitáhl si ji do objetí. Květinka mu objetí oplatila a ještě než ji pustil, políbil ji do vlasů. „A teď už jdeme domů, protože už mám hlad, jako vlk." Pronesl se smíchem a ruku v ruce se společně rozešli k Alexovi domů, kde už na ně čekali rodiče s obědem.

******************************

Tak lidičky, máte tady novou kapitolku. Snad se vám bude líbit. Zatím pá pá.

Vaše Shiori