Ztracená minulost

Kapitola 38

Alex koukal na svou družku a nemohl uvěřit vlastním očím. Dosud ještě nikdy neviděl vlčici a ani vlka, s takovou barvou srsti. Byla nádherná a byla jeho. Její čumáček byl rozkošný, očka měla krásně modré, jako v lidské podobě. A její srst? Její srst byla tak bílá, jako právě napadaný sníh.

„Jessie, lásko zkus se postavit na své nožky." Řekl jí s láskou přes vlčí spojení, které měli jen oni dva, jako spřízněné duše. Následně ji olízl, její roztomilý čumáček.

„Alexi, já tě slyším!" Vykřikla nadšeně k němu a snažila se postavit. Tedy zpočátku si myslela, že to nebude tak těžké, no opak byl pravdou. Neuměla udržet rovnováhu a tím pádem sotva stála na svých vlčích packách. Díky Vlčkovi se jí to, ale povedlo. Postavil se totiž vedle ní tak, aby se v případě potřeby o něj mohla opřít. Vůbec netušila, co bude dělat, když budou chtít, aby chodila. To si určitě rozbije čumák, pomyslela si. Načež se tomu její Vlček zasmál, nakolik všechno na, co myslela, slyšel.

„Tak a teď zavolám tátu." Řekl jí něžně a svým čumákem, se otřel o ten její. „Ať už to přijetí do smečky máš za sebou." Tak jak řekl, tak i udělal. Přes smečkové spojení řekl tátovi, že jeho Květinka všechno v pořádku zvládla a můžou přijít.

Netrvalo dlouho a objevil se u nich velký, černý, statný vlk. Na první pohled bylo znát, že je Alfa. Ta autorita, co z něj přímo sálala, byla víc, než znatelná. Jessie byla nesmírně ráda, že se udrží, jak tak na svých nohách. Samozřejmě s Alexovo pomocí.

Jared, jen co se od syna dozvěděl, že Jessie už prošla proměnou, vyrazil okamžitě k mýtince, kde na něj ti dva čekali. Jakmile tam dorazil, spatřil svého syna a vedle něj stála krásně sněhobílá vlčice.

Uvědomil si, že to o čem se bavil s Karou a týkalo se to Jessie a jejich zesvětlených vlasů, je nejspíše pravda. No zatím byl čas, to řešit. Vše se ukáže až na Vlkodlačím královském plesu. Prozatím všechno nechá volně plynout.

Přistoupil k nim a nemohl se neusmát. Byli spolu tak roztomilý. Vlk černý, jako ta nejtemnější noc a vlčice bílá, jako právě napadlý sníh. Moc jim to spolu slušelo. A on věděl, že cokoliv se jim v životě stane, spolu to ustojí. Tak, jako on se svou družkou.

„Tak Jessie, teď se jeden druhému ukloníme a společně si zavijeme na měsíc. Je to náš rituál dá se říct a to bude i signál pro smečku, že má přijít a že od teď, oficiálně patříš k nám." Řekl jí mile. Všiml si, že se sotva udrží na nohách a nechtěl ji víc trápit. Hold chvíli jí bude trvat, než se se svou vlčici sžije natolik, aby dokázala běhat. Ale to přijde časem.

Jessie udělala, jak jí Jared řekl. S obtížemi se mu uklonila a on se následně uklonil ji. Pak si společně zavili na měsíc a když přiběhla celá smečka, zavili si všichni znovu. Moc se jí to líbilo. Hlavně to, že její Vlček vil s ní.

Pak se celá smečka na čele s Alfou a jeho družkou, odebrali zpět k Jaredovi domů. Jessie a Alex zůstali na místě, aby se proměnili do své lidské podoby a mohli se obléct. Proměna z vlka na člověka se Jessie zdála být o něco kratší a méně bolestivá. Vlček ji to vysvětlil tak, že čím častěji se bude měnit, tím ji to půjde snáz. Po tom, co se oba dva oblékly, šli po cestě zpět k domovu.

Alex si ji držel blízko u sebe. Na uvítání nového člena smečky, bylo hodně nezadaných vlkodlaků a on byl dost žárlivý. Aspoň to si na sobě všiml od doby, co poznal svou Květinku.

Když přicházeli k domu vrhl se na ně Ryan. Byl už v náladě a chtěl Jessie představit hodně lidem, co se Alexovi moc nezamlouvalo. A už vůbec ne po tom, co si u své družky všiml polekaný výraz ve tváři.