Ztracená minulost

Kapitola 4

Pomalu kráčela na hodinu hudebky a její myšlenky se neustále stáčeli k Alexovi. Ke klukovi s černými vlasy a zelenýma očima. Nevěděla, jak to myslel s tím poutem a vlkem. Ať přemýšlela, jak chtěla, na nic nepřišla. Asi nad tím dumala víc, než se zdálo, protože ani nevěděla jak a ocitla se před učebnou.

Když vstoupila do místnosti zahlédla tam i Rinu, tu milou dívku se zrzavými vlasy. Místo vedle ní nebylo obsazené, tak s myšlenkou, že ji snad nevyhodí, se odhodlala a posadila se vedle ní.

Rina vyjeveně koukala na novou spolusedící a přemýšlela jestli se náhodou nespletla. Málokdo měl dosud odvahu si k ní sednout. No, nakonec usoudila, že dívka, která si k ní přisedla, je ve škole nová a určitě ještě neví, co za drby o ní kolují. Bylo jí líto, když si uvědomila, že jakmile se to dozví, tak místo vedle ní, bude znovu prázdné.

Jessie se na dívku sedící vedle ní nesměle usmála a chtěla jí něco říct, ale přerušilo jí zvonění. Asi pár vteřin po začátku hodiny, se s hlukem otevřeli dveře a do učebny vešel učitel. Rozhlédl se po celé místnosti a přešel ke své katedře. Z jeho pohledu, který se zastavil přímo na ni, neměla moc dobrý pocit.

„Dobrý den, žáci. Pro ty, co mě neznají, jsem Lerry Lockwood váš učitel. Dnes je první hodina, protože jak už víte, minulý týden jsem tady ještě nebyl přítomný. Máme tady, jak vidím novou žákyni. Tak, jak se jmenuješ a na co přesně se specializuješ?" Zeptal se jí a ona zamrzla. Vůbec netušila, co by mu měla odpovědět, poněvadž měla v hlavě, doslova vymeteno. Dívka sedící vedle ní, si očividně všimla jejího rozpoložení, jelikož ji trochu nakopla. Načež se Jessie, jako mávnutím kouzelného proutku vzpamatovala.

„Já jsem Jessie Rains a nevím jestli je to specializace, ale ráda zpívám." Vyletělo to z ní tak rychle, že tomu sama nevěřila. Pak se nesměle rozhlédla po učebně a zjišťovala, co je blíž, jestli okno, nebo dveře, přes které by mohla utéct. Nakonec svůj plán na útěk zavrhla a následně přemýšlela, jestli se dá umřít studem.

„Tak si tě poslechnem. Copak by si chtěla zazpívat? Jen tak, na zkoušku." Nevěděla jestli si z ní dělal legraci, nebo ji chtěl vážně zabít. Z té představy, jak zpívá před tolika lidmi, ji chytala panika. Měla strach z toho, že se jí budou všichni smát do konce vysoké. Z jejího přemýšlení, ji vytrhl učitel, když na sebe znova upozornil. Jessie zpozorněla, zhluboka se nadechla a po chvilce začala mluvit.

„Znáte Lvího krále 2? Tam kde zpívá Simba a jeho dcera Kiara? Tak ta je má nejoblíbenější, pokud mohu tak ji zazpívám." Učitel jen přikývl na souhlas a tím ji pobídl, aby začala. Jessie se nesměle rozhlédla po učebně a snažila se ze své hlavy vyhnat nepříjemné myšlenky. Učitel se na ni netrpělivě podíval a nahlas si odkašlal, aby na sebe upozornil. Jessie se zhluboka nadechla, aby se aspoň trochu uklidnila. Potom se postavila i s trémou, která se ji nikdy nechce pustit a začala zpívat.

„Život náš je pralesem,
nejednou bloudíš v něm a ztrácíš směr.
I když ví kam jeden jde,
jinam jej dovede, než kam by chtěl." 

Takhle pokračovala dál, dokud písničku nedozpívala. Čím déle zpívala, tím se cítila lépe. Tréma z ní pomalu opadávala, až se nadobro ztratila. Když dozpívala posadila se a čekala, kdy se začnou všichni smát. A světe div se, nic. Nemohla tomu uvěřit. Čekala, že se ji vysmějou. Nevěřícně koukala po učebně, když se učitel chytil slova.

„To bylo moc pěkné Jessie." Pronesl uznale, učitel stojící před katedrou. „Hezká písnička. Docela ti sedla i přednes byl moc dobrý. Máš unikátní hlas. Ještě na něm zapracujeme a bude úžasný." Skoro ji vypadli oči z důlků, když učitel mluvil. Myslela si, že špatně slyší. Nemohla uvěřit, že se jim to líbilo. Pomalu se uklidnila a hodina pokračovala dál. Pozorně poslouchala, jak učitele tak spolužáky, kteří se chlubili, jak daleko už se svým studiem jsou. Netrvalo dlouho a hodina se blížila ke konci. Rusovlasá dívka se se zvoněním zvedla a chtěla odejít, ale Jessie ji pohotově zastavila.