BTS oneshot

52. NEBEZPEČNÝ pt. 2

Jimin

Přecházím po svém pokoji, jako šelma v kleci a rozhodně nejsem daleko od pravdy. Od doby, co mě unesli, otec mi na stálo přidělil dva chlápky, kteří mě mají hlídat na každém kroku. Když jsem ve svém pokoji, stojí přede dveřmi. Když si chci zajít jen do kuchyně pro něco dobrého k jídlu, minimálně jeden z nich je mi vždycky v patách.

Ale co mě nejvíc ze všeho vytáčí, že mi otec zabavil telefon. Nemůžu se vůbec spojit s Yoongim, což je ten hlavní důvod, proč mi ho otec nechce vrátit.

Potřebuju ho mít u sebe. Chci se schovat v jeho náruči a poslouchat jeho hluboký hlas, jak mě uklidňuje a neustále opakuje, že jsem v bezpečí. Že nikomu nedovolí, aby se mi něco stalo.

Trvá to už týdny. Co když na mě Yoongi skutečně zapomněl? Dostal, co chtěl. Spali jsme spolu. Bez zaváhání jsem se mu odevzdal, protože on byl u mě, objímal mě a já v tu chvíli opravdu potřeboval, aby mě někdo utěšil.

Ale pořád mi v hlavě běží ta poslední chvíle, kdy jsme se viděli. Dal mému otci přímo najevo, že od té chvíle patřím jemu. Přece to pro něj nemohlo být tak pomíjivé. Nebo snad ano?

Vztekle dupnu nohou a rozejdu se ke dveřím ze svého pokoje. Prudce je rozrazím a zahledím se těm bodyguardům do očí.

„Chci mluvit se svým bratrem," vyštěknu napruženě, ale Han se mi ihned ukloní a odejde splnit můj příkaz.

Dveře znovu zabouchnu a znovu se pustím do přecházení po pokoji. Jijang nejspíš nemá moc co na práci, protože dorazí poměrně rychle.

„Na rovinu ti říkám, že ven jít nemůžeš," pronese, jen co otevře dveře do mého pokoje.

„Fajn," odseknu, že pozvedne obočí, ale kývnu na něj hlavou, aby mé dveře zavřel. Chci s ním mluvit o samotě. „Kde je můj telefon?" zeptám se prudce, že Jijang poklesne v ramenou a zatváří se ublíženě.

„Jimine," vydechne mé jméno, jako nějakou modlitbu a svalí se na mou pohovku před postelí. „Nedostaneš ho."

„Ale proč kruci?"

„Protože bys mu napsal," odvětí pohotově a trhne rameny. „Min Yoongi je nejnebezpečnější muž v zemi. Několik let byl u armádních složek. Naučili ho, jak někoho zabít a nezanechat po sobě stopy. Dokonce se proslýchá, že byl na tajné misi na severu a zabil spoustu severokorejských generálů. Jenže nejsou proti němu žádné důkazy a každý, kdo o tom ví, mlčí. Doopravdy se nemůžeš zaplétat s takovým člověkem."

„Je mi to jedno!" zavrčím.

„Do háje Jimine," zaskuhrá znovu Jijang. „Vždyť se ho bojí i jeho vlastní otec."

Pozvednu překvapeně obočí, protože tohle mě zaujme. Ne proto, že já bych se měl Yoongiho bát. Pokud mluvil pravdu, já jsem ten poslední člověk na tomhle světě, kterému by ublížil. Spíš mě to zaujme proto, protože v tuto chvíli ho chci mít vedle sebe ještě urputněji než před tím.

Jenže Jijang si to vysvětlí po svém. Nejspíš nabyl dojmu, že tohle mě přesvědčilo a já bych se měl Yoongiho doopravdy bát.

„Je to tak," pokračuje. „Starý pan Min mu jde z cesty. Yoongi nikdy neposlouchal, co mu říká, ani jeho rozkazy. Má svůj vlastní byznys, který rozjel společně s Jeon Jungkookem. Naposledy máme informace, že odkoupili značnou část pozemku od Jung Sihyuka. Kdo ví, co tam chtějí stavět. Jsou tam jen ruiny. A to nemluvím o tom, že řídí svou vlastní organizaci v našem světě."

„Ve světě mafiánů myslíš?" odfrknu a založím si paže na hrudi, když Jijang jen trhne rameny. O tomhle toho moc nevím. Snad jen to, co každý, kdo je v tom zapletený a to je, že můj otec a pan Min se předhánějí, kdo z nich je mocnější.