BTS oneshot

46. KRVEŽÍZNIVOST

Yoongi

„Mě nezajímá, že ty prachy ukradl Hyunjin, Taemine," vyštěknu do sluchátka telefonu a poklepu na rameno Namjoona, který řídí auto. Zakroužím prstem, aby to otočil, protože o tomhle si budu chtít s Taeminem promluvit osobně. „Byla to tvoje zodpovědnost a ty to taky zařídíš a..."

Zarazím se, protože mi to ten zmetek položil a kouknu na Namjoona za volantem.

„No chápeš to?" zabručím, ale on se jen zasměje a potřese hlavou.

„Předpokládám, že ho budeš chtít navštívit osobně," houkne, tak kývnu hlavou a vytočím Jungkooka.

„Chci tebe i Hoseoka u Taeminova domu," zavrčím. I Jungkook mi to hned položí, jenže na rozdíl od Taemina, vím, že on mě poslechne. „Mám já zapotřebí, řešit takové sračky?" odfrknu směrem k Namjoonovi.

„Měl jsi víc pověřovat a méně se angažovat," opáčí Namjoon.

„Víš, že potřebuju vědět, co se v mém byznyse děje," pronesu a je mi jasné, co mi na to odpoví.

„Tak si nestěžuj."

Pomalu na něj zavrčím, jak mě tím vytočí, ale zkrátka tak pracuju. Už tak jsem svěřil převoz peněz někomu, komu bych neměl věřit ani nos mezi očima a hele kam to vede. Musím ho jet navštívit osobně, že mě takhle podělal.

Namjoon k Taeminovu domu dorazí dřív než Jungkook s Hoseokem. Zaparkuje u chodníku, abychom na ně mohli počkat, když Taemin vyjde z domu.

„Co to ten psychouš dělá?" zamumlám, když natáhne ruku se střelnou zbraní a vystřelí na naše auto.

„Nejspíš nám chce poškrábat lak," vydechne frustrovaně Namjoon, protože tohle auto je jeho láska. Mimo jiné. Stará se o něj, jako o vlastní. Taky je neprůstřelné, takže se ani jeden z nás nevzrušujeme, že takové kraviny dělá.

„Pokud ho takhle uvidí Hoseok, zabije ho," utrousím klidně, když se ozve zvuk pískajících pneumatik a do ulice vjede Jungkook s Hoseokem. Nezastaví za námi, ale rovnou vjedou na trávník před Taeminovým domem. Div, že ho nepřejedou. Bohužel, stihne uskočit na stranu.

Oba vystoupí z auta a Hoseok na něj míří zbraní, zatímco Jungkook k němu napochoduje jako Bůh pomsty a pustí se do něj pěstmi.

Zhluboka si povzdechnu a hlavou se opřu o opěrku sedadla. Nechávám ho, aby trochu upustil páru. Navíc, zaslouží si to. Žádný zmetek, jako je on, mě nebude okrádat.

„Já ty prachy neukradl," zaslechnu křičet Taemina, tak se znuděně ohlédnu. Jungkook ho opravdu nešetří. Má tvář celou od krve a nejspíš mu zlomil nos.

„Ale střílel jsi po našem šéfovi," utrousí klidně Hoseok a zadkem se opře o dveře auta u řidiče.

„Myslel jsem, že je Hyunjin," brání se, ale akorát se uchechtnu a zakroutím hlavou, když v dáli na chodníku uvidím nějakého studenta vysoké školy v uniformě. Chci vytočit Hobiho, abych je varoval, ale ten kluk se najednou rozběhne přímo k nim a do Jungkooka strčí, že o několik kroků ustoupí.

„Vidíš to, co já?" pronese Namjoon a já se nestačím divit.

„Fakt si ten usmrkanec teď dovoluje na Jungkooka?" zasměju se a vytočím Hobiho.

„Yoongi?" osloví mě schválně hlasitě, že Taemin celý ztuhne, zatímco ten student po Jungkookovi ječí.

„Kdo je to?"

„Počkej," opáčí Hobi a dá si telefon na hruď. Pokusí se s tím klukem mluvit, ale ten je jako utržený ze řetězu. Strká do nich a odhání je, jako by toho kokota bránil. „Co jsem stačil pochopit, tak nejspíš jeho brácha. Mladší brácha."