BTS oneshot

51. NÁMLUVY

Taehyung

„Koukni na paní Kim," šťouchnu do Sunoo a rozesměju se, protože ta dáma je tak nervózní, že mi to přijde vtipné.

„Tae, ty jsi příšerný," podotkne Sunoo, ale na paní Kim se povídá. A cukají mu koutky. „Není divu, že je tak roztěkaná. Každou chvíli by se tady měl objevit její vzdálený synovec."

„Už je tady?" zjeví se vedle mě náš nejstarší bratr Jin.

„Neříkej, že i ty se na něj těšíš?" ušklíbnu se.

„Myslíš na vysoce postaveného manažera v korporátní firmě v hlavním městě?" odfrkne Jin a zakoulí očima. „Samozřejmě, že jsem zvědavý. Co jsem slyšel, vlastní několik nemovitostí a jedna z nich je i tady. V tomhle... zapadákově."

„Chceš si ho snad vzít, nebo co?" utrousím ironicky. „Kolikrát ti to mám říkat, měl by sis vzít někoho z lásky ne z povinnosti vůči rodině."

„Tohle jsou tvé ideály," opáčí jednoduše. „Mně stačí někdo, kdo se o mě postará. Ale pochybuju, že by to měl být zrovna pan Kim. Naši nemají takové postavení, aby někoho z nás přijal do rodiny."

„To nikdo z tohohle města," zasměju se. „A všichni jsou z něj tak udělaní, přitom ho ještě neviděli. Třeba má bradavice."

„Anebo tři bradavky," nadhodí Sunoo, že se na něj s Jinem ohlédneme. „Jó. Měl bych přestat koukat na sitkomy."

Zasměju se a chytím toho troubu kolem ramen. Rozhlédnu se po velkém sále paní Kim, kde pořádá večírek pro všechny své přátele. Beztak je to jen kvůli tomu, aby se pochlubila, že má v rodině někoho tak významného.

„Odskočím si," houknu na své bratry.

„Dělej, ať ho neprošvihneš," sykne Jin.

„Jako by mi na tom záleželo," odfrknu a vydám se pryč ze sálu, abych si mohl dojít na záchod. Po cestě vrazím do nějakého černovlasého muže, tak se mu ihned omluvím a pousměju se, ale fakt spěchám, proto kolem něj v podstatě jen projdu, aniž bych si všiml, kdo to je.

Jin měl pravdu. Synovce paní Kim skutečně prošvihnu, ale zato mám o zábavu postaráno, protože se kolem toho vysokého dlouhána, který se jmenuje Kim Namjoon, motá asi deset mladých dívek a kluků, aby si získali jeho pozornost.

„No jinak to ani dopadnout nemohlo," zachechtám se a zatřesu hlavou, když se k nám přižene matka.

„Co tady děláte?" sykne tiše a založí si paže na hrudi.

„No... nic?" houknu, ale ona dupne nohou a chytne Jina se Sunoo za předloktí.

„Tak to nic dělejte co nejblíž pana Kim Namjoona," dodá a táhne je k tomu hloučku. Nechci matce dovolit, aby je před ostatními ponížila, proto je rychle následuju. „Taehyungu, drž se dál, a hlavně nebuď drzý. Nebo raději vůbec nemluv, pro jistotu. Pan Kim přijel s přítelem a já ti garantuju, že si všimnou mých nejkrásnějších synů."

Zakoulím očima, když se matka prodere do popředí toho zástupu a hluboce se ukloní.

„Pane Kime, pane Mine, smím vám představit mé syny?" spustí matka a všimnu si, jak se usměje na paní Kim, která na ni důvěrně mrkne. „Tohle je můj nejstarší, Kim Seokjin a nejmladší Kim Sunoo. A Kim Taehyung. Prostřední dítě. Pokud promluví, neberte ho moc vážně," dodá se smíchem a mně zčervenají tváře, když se oběma mužům ukloním.

Občas zapomínám, jak dokonale mě pokaždé umí ztrapnit. Napřímím se a spojím ruce za zády. Jen si ty muže zběžně prohlédnu a ani mě nepřekvapuje, že jsou atraktivní. Jsou bohatí a z hlavního města.