BTS oneshot

49. NÁHRADNÍCI pt. 2

Yoongi

Yoongi: U tebe anebo u mě?

Už dvacet minut hypnotizuju telefon a svou konverzaci s Taem, protože mi ještě nenapsal, kde se sejdeme. Dneska ráno se vrátil po týdnu tráveném na Jeju. Měli tam naplánované nějaké focení, takže jsem ho přesně osm dní neviděl.

Nemůžu se dočkat, až se do něj zabořím.

Už je to nějaká doba, co se spolu vídáme a užíváme si dobrý sex. Občas spolu zajdeme i do kina anebo na večeři, ale převážně spolu trávíme čas v posteli. Tam skončíme pokaždé.

„Dneska jsem nějak mimo," houkne vedle mě Hobi, tak zamknu telefon, aby mou konverzaci s Taem neviděl. I po těch měsících o našem zvláštním vztahu nikdo neví. Vlastně ani o tom, že bychom se nějak scházeli. Tak nějak všichni žijí ve svém vlastním světě, se svou vlastní prací a že se vídám s Taem, jde úplně mimo všechny naše přátelé.

Možná to bude i tím, že jsme se od nich trochu distancovali. Ne, že by mi na nich přestalo záležet, jenže jsou ve společnosti lidí, které nějak nemám náladu vídat.

„Taky mám v plánu to brzo zabalit," opáčím a znovu kouknu na telefon zrovna ve chvíli, kdy se Hobi zvedne z židle a mně přijde zpráva od Taeho.

„Nechceš si zajít do baru na panáka?" zeptá se mě Hobi, ale já si rychle otevřu konverzaci s Taem a padne mi brada.

Tae: Hádej?

Poslal mi jen jedno slovo s fotkou jeho, od krku dolů, ve spodním prádle, ve kterém se napíná jeho vzrušené péro. Musím polknout slinu, jak dokonalé to je, že si ani na první pohled nevšimnu, že leží v mé posteli.

Hobi za mnou najednou vypískne, že rychle zamknu telefon a ohlédnu se na něj.

„Ty se s někým vídáš?!" vyhrkne nadšeně a sedne si zpátky na židli vedle mě.

„Čteš si mou konverzaci?!" odseknu rychle naštvaně a telefon schovám do přední kapsy kalhot.

„Omylem jsem zahlídl tu velice žhavou fotku," hájí se a dá si ruce na srdce. „Ale kdybych to neudělal, nejspíš bych to ani nikdy nevěděl. Tak povídej? Kdo je to? Vypadá sexy."

„Je to soukromé," zavrčím a uložím všechny soubory, které mám otevřené v počítači, abych v tom mohl pokračovat zase zítra.

„Mhm," přitaká Hobi. „Takže někdo slavný?" nedá si pokoj, že protáhnu obličej. Znám ho moc dobře a vím, že toho jen tak nenechá.

„Mohl bys to prosím, vypustit z hlavy?" zeptám se ho přímo a zahledím se mu do očí, zatímco vypínám počítač.

„Takže je to čerstvé?" nedá se odbít. „Jak dlouho se vídáte?"

„Hobi!" okřiknu ho a zvednu se ze židle. Z věšáku popadnu svou oblíbenou koženou bundu, kterou jsem od Taeho dostal k Vánocům. Nejspíš proto, je moje oblíbená. On ode mě dostal obyčejný svetr. Moc jsem se s tím nepáral, vzhledem k tomu, že se jednalo o Vánoce v přátelském kruhu.

Ale později, když jsem ho vezl domů a nechal se pozvat na skleničku vína, ode mě dostal pravý dárek, který bych mu před ostatními dát nemohl.

Spoustu, ale opravdu spoustu nemravných oblečků, které si ještě neměl odvahu obléknout.

„Můj osobní život je komplikovaný, to přece víš," houknu, když si navlíkám bundu. „Řekněme, že se nevídáme tak dlouho, abych měl potřebu o něm mluvit. Stačí ti to?"