BTS oneshot

53. ZVLÁŠTNÍ

Taehyung

„Tak dost!" okřikne mě učitelka, protože jsem si z Marca udělal boxovací pytel. Narovnám se v zádech a znechuceně shlédnu na jeho domlácený obličej. Kdyby to nebyl kretén, nic bych mu neudělal. „Kim Taehyung do ředitelny!"

Ušklíbnu se, ale popadnu svůj batoh a projdu kolem dalších studentů v téhle díře. Nejhorší škola vůbec.

Po cestě se zastavím ještě na pánských záchodech, abych si umyl krev z rukou, ale zanechalo mi to šrámy na kloubech prstů.

Otráveně jdu do ředitelny a usadím se v kanceláři sekretářky. „Ahoj Sun," promluvím, když si mě změří očima.

„Už zase?" protáhne, tak jen trhnu rameny. „Stojí ti to vůbec za to?"

„Milá konverzace nezabrala," odfrknu, když se otevřou dveře do ředitelny.

„Taehyungu," osloví mě ředitelka, tak vstanu. Všimne si mých poničených kloubů a zakroutí nade mnou hlavou. „Už zase?"

Znovu trhnu rameny, když ustoupí ze dveří a já za ní vejdu do kanceláře. Rozvalím se do křesla naproti jejímu stolu a čekám na další přednášku, kterou mi udělí.

Jenže ona se jen usadí a pustí se do papírování. Čekám dobrých pár minut, aniž by mi věnovala pozornost.

„Tvůj přestup," řekne najednou a podá mi složku s papíry z této školy. „Měl bys skončit až na konci pololetí, ale bude pro všechny lepší, když už se sem nevrátíš."

„Jaké překvapení," houknu a schovám všechno do svého batohu. Takže mám dva týdny prázdnin než se přesunu do nové školy. „Ještě něco? Nějaké slova na rozloučenou?"

„Jsi chytrý kluk, Taehyungu," pronese, že poklesnu v ramenou, protože jsem už nedoufal. „Dost chytrý, abys získal stipendium na nejlepší škole ve městě. Ale měl bys být chytřejší. Tam ti tvé výbuchy hněvu nebudou tolerovat jen kvůli tvému prospěchu."

„Díky za radu," pronesu a vstanu z křesla. Mírně se ukloním a vyjdu z její kanceláře.

Zastavím se ještě v knihovně, abych si opatřil nějakou krabici a mohl si vyklidit skříňku. Vidím na svých spolužácích, jak se jim ulevilo, že už tady nebudu. Nemám tady ani žádné přátele, se kterými bych měl potřebu se rozloučit.

Prostě odtud odejdu, s čistým svědomím a ani se neohlédnu.

Domů musím jet autobusem. Matka ještě nedorazila z práce, tak se zavřu v pokoji. Na skříni mi na ramínku visí má nová školní uniforma. Díky stipendiu jsem si ji mohl dovolit, stejně jako nové učebnice i nový bágl. Najednou mám spoustu peněz, ale všechno padne na školné. Alespoň něco dobrého vzešlo z toho, že mám fotografickou paměť.

Svalím se do své postele a nespouštím zrak z té uniformy. Bude to divné, být na nové škole, mezi novými lidmi. Nikdo mě nebude znát ani o mně nic vědět. Znovu si budu muset udělat jméno. Vydobýt respekt.

Nové začátky je něco, co skutečně nesnáším.

Už jen, když dorazím první den do nové školy, vím, že to bude na nic. Stačí se jen rozhlédnout po okolí. Luxusní auta učitelů, ty, skoro až limuzíny, které vezou studenty do školy, příliš mnoho make-upu na tvářích holek, a dokonce i některých kluků.

Zhluboka si povzdechnu a vejdu do té obrovské historické budovy. Luxusní škola pro zbohatlíky. A sem já budu další dva roky chodit.

Už ve velké chodbě si všimnu, jak se po mně několik studentů ohlíží. Dám si dohromady svou poslední návštěvu téhle školy a taky plány budovy z internetu a vím, kam mám jít na svou první hodinu.