*O tři dny později*
"Pojď!" Luke vítězně vykřikl po zvládnutém matchballu. S úsměvem od ucha k uchu jsem k němu doběhl a skočil na něj. Obličej jsem mu zabořil do krku a jemně ho kousnul, ale přesto jsem si dával pozor, aby to nikdo nepoznal. Ještě pořád jsem se nedokázal vyrovnat s tím, že by to o nás věděl celý svět. Dokud jsme se na veřejnosti zvládali ovládat, nic nám nehrozilo.
Se soupeři jsme si u sítě podali ruce a zamávali jsme fanouškům. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsme došli už tak daleko - čtvrtfinále bylo před námi otevřené. Každým dalším dnem se mi můj sen plnil víc a víc.
"Super, super! Máme na to, Calume! Ještě trochu zlepšit podání a říkám ti, že nebudou vědět!" smál se Luke šťastně.
"Máš pravdu, ale i tak myslím, že umíme hrát i líp," mírnil jsem ho. Přikývl a hned řekl: "Jo, jasně že jo. Ale držíme se líp než jsem čekal... a můžeme toho dokázat ještě víc. Proboha, pospěš s tím balením, nemůžu se dočkat, až ti dám pusu!" zněl úplně jako malé dítě, které nevydrží ani pět minut v klidu, jak se těší, až na Vánoce najde pod stromečkem svoje dárky. Usmál jsem se, protože jsem se nemohl dočkat stejně jako on. Ale ještě předtím, než jsme stihli zmizet v šatnách, si pro nás přišel nějaký týpek s mikrofonem, a vytáhnul nás přímo doprostřed kurtu. Luke se sice usmíval, ale všimnul jsem si jeho zaťatých pěstí.
"Gratulace vítězům, Luke Hemmings a Calum Hood, dámy a pánové!" řekl se širokým úsměvem a dav začal jásat. Mohl jsem jakkoli pospíchat, ale tohohle potlesku jsem se prostě nemohl nabažit. Šťastně jsem se podíval na Luka a on jen pokýval hlavou, jako by tím chtěl říct, že si to plně zasloužím. "Calume, jak hodnotíte dnešní strhující zápas? Viděli jsme mnoho chyb, ale také mnoho povedených úderů ze strany vaší i soupeře. Jaké jsou vaše pocity?"
Ani jsem o tom moc nepřemýšlel a hned jsem začal mluvit: "Ano, máte pravdu, byl to snad jeden z nejvyrovnanějších zápasů, co jsem kdy odehrál. Víte, hrát proti tak dobrým a zkušeným hráčům není nikdy snadné a právě proto jsem moc rád, že jsme to dneska s Lukem zvládli a dostali jsme se zase o krok blíž. Cítím se naprosto skvěle! Nemůžu se dočkat, až se dozvíme jména dalších čtvrtfinalistů. Budeme bojovat až do poslední chvíle, viď lás- Luku?"
Dav se opět rozvášnil a já poodstoupil od mikrofonu, který držel ten maník. To bylo o fous, stačilo malinko a skoro jsem se prořekl.
"Vaše cílevědomost je úchvatná. Jako pár jste překvapili nejen publikum, ale také protivníky. Hodláte pokračovat spolu nebo se po turnaji vaše cesty rozejdou?" Okamžitě jsem se na Luka vyděšeně podíval. On si pouze nervózně skousl dolní ret.
"P-prosím?"
"Jestli plánujete hrát spolu na nastávajících turnajích?" zopakoval. Cítil jsem tu tíhu, která se náhle uvolnila z mého hrudníku. Doslova jsem slyšel, jak mi spadl kámen ze srdce. Luke si skoro neznatelně vydechl. "Ehm... ještě jsme moc o budoucnosti nepřemýšleli a myslím, že by bylo dost předčasný teď něco hrotit. Soustředíme se na to, co je právě teď. Chápete?" Potom se k němu naklonil a něco mu pošeptal. Ať už to bylo cokoli, toužil jsem po tom to slyšet taky. A taky jsem chtěl cítit jeho šimravý dech tak blízko u mého ucha. Dost blízko na to, aby mi naskočila husí kůže.
"Dnešní vítězové - Luke Hemmings a Calum Hood!" vykřikl. Luke naposledy zamával do davu a hned potom mě čapnul za zápěstí a odtáhnul ze stadionu. Musel být snad ještě nedočkavější než já. Přísně ukázal dvěma malým pomocníkům, kteří nesli na ramenou naše tašky, aby je položili do šatny a hned zase odešli.
Rozpaloval mě už jenom jeho výraz. Bleskově za námi zamknul a přirazil mě na dveře. Ruce si ihned opřel za mojí hlavou, přirazil proti mně pánev a začal mě líbat. Byl to ještě větší adrenalin než když jsme dneska vstoupili na kurt.
