Já ani Calum jsme s jídlem nikterak nepospíchali. Určitě i on měl v sobě ten divný pocit, úplně ten stejný, který se usídlil i ve mně. Co všechno chtěl pojmout tím 'Mám dojem, že si potřebujeme promluvit'? Vůbec se mi to nelíbilo. Sužoval mě ten pocit, že už jsme překročili tu nějakou mez.
S Calumem jsme se hned po obědě odebrali směrem k Charlieho pokoji. Když jsme míjeli můj pokoj, dostal jsem chuť se ještě na chvilku pozastavit a poňuchňat se, ale Calum mě nepodmíněčně táhnul za sebou. Prokouknul moje úmysly. Hlasitě jsem si povzechl, ale nezkoušel jsem nic. Ruku v ruce jsme došli až na místo určení.
"Ať už nám chce cokoli, jsem s tebou," řekl jsem tiše přede dveřmi. Koutky se mu rozšířily do roztomilého úsměvu. "Jo a když nebudeš muset mluvit, tak nemluv. Nech to na mě."
"A-ale... dobře, pokusím se." Usmál jsem se a políbil jsem ho. Potom jsem zaťukal, načež se okamžitě ozval pokyn, ať vstoupíme dovnitř.
"Posaďte se," řekl velkoryse Charlie. On taky většinou byl velkorysý. Opatrně jsme si sedli na kraj postele a Calum ani teď nerozpletl naše prsty. Silně se ke mně tiskl, jakoby se bál. Trenér se naproti nám opřel o zeď a chvíli na nás koukal jako na něco opravdu vzácného nebo něco, co už je na pokraji vyhynutí.
"Moc hezky se na vás dívá, to musím uznat. Mladá láska, ach, kde jsou ty časy. Vzpomínám, kdy jsem Margaret poprvé pozval na rande. Měla na sobě takové bleděmodré šaty s puntíky, pamatuju si, jak jí ladily k očím. Nezapomenutelný den..."
Rozpačitě jsem si odkašlal přerušil jsem ho: "Jsem si jistý, že by tohle Margaret určitě ráda slyšela, jak o ní básníš, ale proč to vykládáš nám? To už si můžeme zajít do kina na nějakou romantiku, ne?" Charlie se zašklebil a začal to rychle zamlouvat: "No jo no jo, jsem děsně sentimentální, viď? Snad si člověk může čas od času zavzpomínat."
"Dobře, ale kvůli tomu jsi nás sem určitě nevodil. Nemohl bys to trochu zrychlit, abysme potom měli s Calumem víc času pro sebe?" navrhnul jsem se šibalským úsměvem. Calum mi nenápadně šlápnul na nohu, ale zůstal zticha.
"To je ono, to je přesně ono. Teď jsi na to kápnul. Hele... nemyslete si, že si na vás ode dneška nedám pozor. Dám a to zatraceně velkej. Kluci," povzdychnul si a sednul si před nás na bobek, "snad jste už dost velký na to, abyste věděli, co se kdy smí a kdy se to nesmí."
"Ale já opravdu-"
"Calume, nemusíš si tu vymýšlet historky, abych nepoznal, že tě tady... pan kolega má na svědomí." Zamračil jsem se na Charlieho a vyslal k němu nesouhlasný pohled. "A podle toho, jak chodíš-kulháš, tuším, že to jemný taky zrovna dvakrát nebylo."
"Charlie!" okřikl jsem ho.
"Jo, omlouvám se, je to čistě vaše věc, jak si to... no... no. Teda spíš to bude vaše věc. Do tý doby, než tady skončíme, to nechci vidět. Po Australian Open si dělejte co chcete, to je mi šumák. Ale teď jste tady, tak se podle toho chovejte. Vy musíte být schopni odehrát ty zápasy co nejlíp a nemůžete si dovolit nějaký handicapy. A jenom kvůli tomu, že dostanete chuť si za-chuť na sex. Je mi líto, ale musíte se umět trochu ovládat. Bez toho žádný vlak nejede," vtloukal nám do hlavy. Jen jsem protočil oči, protože jsem měl pocit, že jsem tenhle monolog slyšel už tolikrát. 'Na zítra musíš být fit, jinak to prostě nepůjde.'. Samozřejmě, že to někdy prostě nešlo. Nezáleželo jen na tom, být v pohodě jenom fyzicky, ale taky psychicky. Každý den nebyl posvícením. A když budu na dvorci úplně zdeptaný z toho, že se Caluma nemůžu - bez trenérova souhlasu - pořádně dotknout a natož mu udělat dobře, moc vnitřního klidu mi to taky nepřineslo.
"A budu mu moct aspoň vykouřit?" zeptal jsem se se skoro pohřbenými nadějemi v hlase.
"Proboha, Luku," syknul vedle mě Calum, celý rudý. Obětoval bych cokoli za to, abych to mohl udělat.
"Tys mě neposlouchal nebo co? Řekl jsem, že žádný sex! A jestli ti to nestačí, tak můžeme přitvrdit," zvýšil hlas. V ten moment jsem mohl zareagovat jen jediným způsobem. Položil jsem druhou ruku na Calumovo stehno a olíznul jsem si rty. "Přitvrdíme."
"Lucasi!" Calum zalapal po dechu. Charlie pohoršeně vrtěl hlavou. Využil jsem situace, kdy byli oba poměrně oněmělí a přitáhnul jsem si Caluma k sobě. I přestože se nejprve bránil, nakonec se tomu poddal. Nechal jsem prsty v jeho vlasech i potom, co se odtáhl. Po celou dobu jsem na nás cítil Charlieho pohled, ale to mi nepřekáželo absolutně v ničem. Byl jsem dokonce rád, že se na nás díval. Doufal jsem, že by mu aspoň mohlo dojít, jak moc Caluma potřebuju.
"Hele, jsem fakt rád, že jste si nakonec takhle padli do oka, protože ty první dny jsem se vážně bál, že to spolu nezvládnete," v jeho hlase jsem cítil značnou úlevu. "To ale neznamená, že vás teď nebudu moct opruzovat já. Nechci po vás tak moc. Chci po vás jen několik dní. Po turnaji jste volní. Rozuměli jsme si?"
Jen několik dní. Jen několik dní! Jak to může jenom říct? Jak mohl dát do jedné věty 'jen' a 'několik'?! Ta vidina mě sžírala zevnitř. Tentokrát po mě chtěl nesplnitelný úkol.
Ale čeho jsem se bál ještě víc - že Calum se toho nesmyslně chytne. Bude mě svědomitě odmítat a odmítat. Sakra, já ho tolik potřebuju. Já ho tolik chci!
"Jo, rozuměli," zamumlal jsem poraženě.
"Skvěle!" vykřikl nadšeně Charlie. "Tak tahle věc je za námi, to jsem rád. Teď bych s vámi chtěl probrat strategii pro příští zápas..." Přestal jsem poslouchat. Zíral jsem na jedno místo do klína a začínal se připravovat. Ten Charlieho výmysl si bude žádat hodně síly.
Když mě Calum začal hladit po zádech, zavřel jsem oči. Určitě nebudu dost silný.
