Luke
Propadl jsem spánku stejně jako Cal, ale díky mému neustálému převalování z jednoho boku na druhý jsem to dlouho nevydržel. Už od samého rána jsem cítil, jak mě uvnitř něco ošklivě tíží. Nedalo mi to spát.
Dal jsem Calumovi pusinku na odhalené rameno a tiše jsem se zvedl z postele. Sebral jsem z nočního stolku mobil a v kontaktech jsem najel na Mattovo číslo. Pořád jsem neměl v jedné věci jasno. A trhalo mi srdce, že se takhle zachoval právě on. Po chvíli vyzvánění se na druhé straně ozval jeho hlas. Odhadoval jsem, že taky spal.
"Luku? Co do háje potřebuješ v tuhle hodinu? Jestli mě omluvíš, tak bych se rád vrátil ke svojí původní činnosti."
"Tvůj spánek je to poslední, co mě teď zajímá," řekl jsem se zatnutými čelistmi. "A nedělej, že kurva nevíš, co chci. Víš, ono je to docela normální práskat na svoje kamarády tak důvěrný informace," prskal jsem do telefonu s nuceným úsměvem. Šel jsem radši do úzké chodbičky ke dveřím, abych nerušil Caluma.
"Ráno se s tebou budu bavit, Luku," odporoval tvrdohlavě. Pěstí jsem udeřil do zdi a poté se o ní čelem opřel. "Ne. Budeš se mnou mnou bavit, dokud mám s tebou ještě špetku trpělivosti. Dej mi jeden důvod, proč si o tobě nemyslet, že jsi absolutní kokot! Ulevilo se ti? Udělalo ti to radost? Chtěl sis tím dokázat že jsi něco víc? No řekni mi, kvůli čemu jsi to udělal!" tlačil jsem na něj.
On se pouze zasmál. "Luku, měl by ses naučit mě aspoň trochu respektovat. Jako občan téhle planety mám právo na svobodu vyjadřování. A navíc, já jsem hráč. Kdybych měl záminku, shodil bych tě před celým světem už dávno. Jenže co je lepší, než tohle? Ta pomsta je ještě sladší než jak se o ní říká," liboval si spokojeně a já jenom nechápavě nakrčil nos. O čem to mluví? Nebyl jsem si jistý, zda nemluví z polospánku.
"Jaká pomsta? Co jsem ti kdy udělal, že máš potřebu se mi mstít?" nechápal jsem.
"Byl jsi ten lepší. Vždycky. Byl jsi ten nejskvělejší Luke Hemmings a já nikdy nebyl víc než 'ten druhej, co hraje s ním'. Celý čtyři roky. Viděl jsem, jak ti to dělá dobře a jak jsem ti já úplně u prdele. Hele... to je jedno, neřeš to. Mohl bych ti mluvit několik hodin o tom, jak špatnej člověk jsi, Luku, a to mi nevyvrátíš. Nikdy ti nezáleželo na nikom, než na sobě. Calum je ještě dítě, ale časem to taky pozná. Doteď nechápu, jak se ti podařilo ho získat a-"
"Zmlkni," zašeptal jsem. Jeho slova mě zasáhla jako blesk. Nesnášel jsem o sobě slýchávat tohle, protože jsem věděl jedno - celé to bylo víceméně pravda. Minimálně do tohohle turnaje. Pak přišel Calum a já zčistajasna začal smýšlet úplně jinak. Moje priority nabraly jiný, opačný směr. A očividně, Calum byl číslo jedna. "Nic to nemění na tom, že to, co jsi udělal, bylo zatraceně hnusný a neohleduplný. Zkazil jsi nám zbytek turnaje, takže ti vřele děkujeme."
"Tys mi zkazil několik let, tak si nestěžuj."
"Už s tebou nechci hrát, Matthewe. Najdi si někoho, kdo se k tobě bude chovat líp než já. Přinejlepším si smaž moje číslo a všechny naše poháry naházej někam do sklepa, je mi to jedno. Dělej si, co chceš. Ale už s tebou nechci být v kontaktu a nechci, aby ses do nás ještě někdy sral. Rozumíš?"
"Spolehni se," odsekl a hned na to zavěsil. Hlasitě jsem si oddychl. Nebylo to nic příjemného, ale vyřešil jsem to. Nebyl jsem smutný z toho, že jsme ukončili naše 'přátelství' - řekl bych že z jeho strany spíš utajovanou rivalitu - spíš jako mě mrzelo to, že při jeho jednání vůbec nemyslel na Caluma a na následky, kterým bude muset čelit právě on. Rychle jsem nakouknul do vedlejší místnosti. Ležel bez hnutí přesně ve stejné poloze, ve které jsem ho nechal.
***
Sešli jsme se s Charliem na večeři. Vypadal velmi dobře naložený a ve skvělé náladě. To se nedalo říct o mém příteli, který celou dobu seděl jako zařezaný. Vidličkou se probíral svým salátem s hlavou podepřenou v dlani. Několikrát jsem na něj mluvil a on jen občas nepřítomně odpověděl. Měl jsem o něj starost. Ještě nahoře v pokoji se po probuzení usmíval jako sluníčko, potom jsem se odešel k sobě převlíct a při společné cestě do jídelny už mlčel. To mi k němu nijak nesedělo.
I Charlie to zaregistroval. "Co mu je?" naznačil rty. Pokrčil jsem rameny. Charlie si ubrouskem otřel ústa, složil ho do úhledného čtverečku a položil pod svůj příbor na prázdný talíř. Odsunul ho stranou a židli si přitáhnul blíž ke stolu. "Co se stalo, chlapče?" položil otázku. Calum nereagoval. "No tak, jsme tu jen my, nám se můžeš svěřit," postrkoval ho.
Cal váhavě vytáhl mobil ze zadní kapsy a dal mi ho do ruky. Když jsem si projel jen slabou polovinu zpráv od jeho rodičů, pochopil jsem jeho chování. Rozhodně se nedalo říct, že by to byly zprávy pozitivního charakteru.
"Ukaž mi to," vyzval mě Charlie. Chvíli zamračeně zíral na displej, ale pak se usmál. "Zítra si s nimi rád promluvím."
"Cože?" vyhrkli jsme oba naráz. Nevím, kdo z nás byl víc překvapený a vyděšený.
"Tvoje maminka právě napsala, že zítra dorazí," upřesnil Charlie.
"Panebože," Calum zoufale složil hlavu do dlaní. "Od zítřka nemám rodinu," zamumlal ještě. Přitáhnul jsem si ho do objetí a bylo mi úplně jedno, že na nás klidně mohla celá místnost viset pohledy. Několikrát jsem ho políbil do vlasů a zašeptal jsem mu do ucha: "Nejsi na to sám, broučku, nikdy na to nejsi sám. Tvoji rodiče musí být pyšní na to, že mají syna jako jsi ty. Nehledě na takovou pitomost, jako je tvoje orientace. Jsi jaký jsi, oni s tím nic neudělají a tečka. Pochopí to, určitě. Uvidíš. Zítra jim na kurtu nakopeme zadky tak, že si na tohle trápení ani na chvíli nevzpomeneš. Všechno to dobře skončí," domlouval jsem mu.
"Kde se v tobě vzal takový řečník, Lucasi?" smál se uznale Charlie.
"Vždycky jsi byl skvělej v poslouchání cizích rozhovorů, Charlie," podotknul jsem, ale otočil jsem se zpátky ke Calumovi, "a teď chci pusu nebo si jí vezmu sám." Přilepil rty na ty moje a přitom pevně svíral moje tričko v prstech, jako by se snad bál, že ho někdy pustím. Vím, jak moc se bál pádu.
Pádu, který bych nikdy nedovolil.
