"Hele? Proč se na nás všichni tak dívaj? Vyloupili jsme banku nebo co?" otočil jsem se na Luka, když jsme ráno přicházeli do jídelní místnosti na snídani. Pokukovala po nás více jak půlka přítomných. Snažili se být nenápadní. No, upřímně, nevyšlo jim to. Vzbuzovalo to ve mně pocit, že jsem vážně udělal něco špatného.
"Třeba nás včera slyšeli," uchechtnul se potichu Luke. Nemohl jsem si pomoct, ale uculil jsem se. "Nedělej si z toho srandu," zavrtěl jsem nad ním hlavou. Našli jsme Charlieho a přisedli si k němu. Vypadal nervózněji než my s Lukem dohromady. Kdyby se netvářil tolik vystresovaně, snad bych zapomněl, že dneska hrajeme čtvrtfinále. Na okamžik mě polilo horko, jak jsem si uvědomil, že jsem se - hlavně psychicky - vůbec nepřipravoval. Nebyl jsem ani trochu soustředěný.
Ale úzkost ale byla ta tam, když mě Luke pod stolem chytnul za ruku a sladce se usmál.
"Vidíš to, Charlie?" Luke kývnul hlavou směrem k ostatním stolům. Stále jsme byli jedním ze středů pozornosti.
"Co?" zvednul hlavu od svého šálku čaje. "Aha..." zadrhnul se, jakmile se rozhlédl okolo. Svraštil jsem obočí k sobě. Něco nám s Lukem uniklo...?
"To je náš zápas až taková senzace, že nás musí každej už teď svlíkat pohledem nebo co?" zasmál se Luke. Charliemu ale do smíchu moc nebylo. Pokrčil rameny a řekl: "Tenis s tímhle nemá nic společnýho, chlapci."
S Lukem jsme si vyměnili zmatené pohledy.
"Hádám, že jste nečetli nejnovější, super mega skandální informace," ušklíbnul se. Zavrtěli jsme hlavou. "O co jde, Charlie?" zeptal se nevrle Luke. Trenér vzal do dlaně mobil, jenž celou dobu ležel vedle jeho talíře s nedojezeným toastem a podal ho Lukovi. Ten po něm rychle chňapnul a zadíval se na displej.
Hood a Hemmings přistiženi! Celý tenisový svět je šokován!
Pouhý titulek stačil k tomu, aby mi spadla brada. "Luku..." pípnul jsem. Jeho stisk zesílil. Zavřel jsem oči, protože jsem to nechtěl vidět. Nechtěl jsem přečíst už ani řádek. Co řádek, slovo. Okamžitě se mi sevřel žaludek a každou další vteřinou mi bylo víc a víc na zvracení.
Bylo mi to všechno nad slunce jasné. Od teď nás všichni budou znát jenom jako 'párek teploušů'.
Omluvil jsem se a proběhl jsem jídelnou na toalety. Cítil jsem na sobě ty ostré pohledy. Věděl jsem, co mi chtějí říct. A za co mě zajisté už teď odsuzují.
Postavil jsem se před zrcadlo a zíral jsem na sebe. Tedy skoro. Nepřipadal jsem si jako já. Připadal jsem si jako někdo cizí. Někdo, kdo tady nemá vůbec co dělat.
Bál jsem se. Strašně moc jsem se bál.
"Calume! Proč jsi nezastavil, když jsem za tebou volal? Co se děje?" dorazil za mnou udýchaný Luke. Zavrtěl jsem hlavou a hlasitě vydechnul. "Ten článek?" odhadoval. Přikývnul jsem. Došel až ke mně a jemně mi položil ruce na ramena. "Ser na to."
"To je celý, co na to řekneš? Tobě to jako vůbec nevadí?" zeptal jsem se tiše.
"Vadí mi, že to na nás ten kokot prásknul. Chtěl jsem to světu oznámit sám, po svým. Nějakou romantickou formou. Ale ne takhle, sakra. Všechno zkazil," ulevil si.
"Jakej kokot?" nechápal jsem.
"No Matthew! Všechno jim to vysypal! Co viděl, co slyšel, co jsem mu včera řekl, prostě úplně všechno. Kurva, to je neskutečnej grázl. Krásně mi všechny ty společný roky oplácí, fakt. Zlato, doufám, že máš taky takový skvělý kamarády," řekl sarkasticky, "který ti budou taky podkopávat nohy, když se jim něco nebude líbit nebo nebude po jejich. Není nic lepšího na světě! Bude se ti to líbit, uvidíš. Každej o tohle totiž stojí, o tu jednu osobu, která je toho schopná." Každé jeho slovo mělo velký důraz. Byl naštvaný, to jsem viděl, co jsem si ovšem nedokázal ani trochu představit bylo jeho zklamání. I když o tom nemluvil, přímo to z něj sálalo.
Co může být horší než zklamat se v člověku, kterému věříte? Navíc, když je to váš dlouholetý přítel?
Nevěděl jsem, co mám udělat, abych ho uklidnil. Sám jsem byl ještě celý rozklepaný a hledal jsem nějaké rozumné východisko. Semknul jsem rty k sobě a zadíval se na naše špičky bot.
"Promiň. Jsem nasranej," zamumlal. Jeho ruka si našla tu mou a naše prsty do sebe perfektně zapadly. "Ale to je jedno. Chtěl jsem vědět, jestli jsi v pohodě, když jsi tak rychle zmizel."
"Budou nás nenávidět, Luku. Už teď nás nenávidí... vždyť jsi viděl, jak na nás koukali," špitl jsem.
"Jsou hloupí, jsou to jenom hloupé existence, co se chovají, jako by jim chyběl kus srdce. Jsme jiní než oni a diferenciace už odjakživa lidi přitahovala. Chápeš? Budeme pro ně něčím, co můžou vždycky odsoudit, pomluvit, zkritizovat nebo zavrhnout. Protože jsme podle nich odlišní. A to svádí k různým věcem, Calume. Vím, že jsi to takhle nechtěl a je mi strašně líto, že to vyplulo na povrch zrovna takhle. Ani já neskáču radostí. Ale věř mi, že jsou mnohem horší věci na světě. Počkej, až skončí Australian Open, celá tahle pitomá kauza odejde někam do postranní a za měsíc po tom už ani neštěkne pes. Když zvládneme první dny, Calume, zvládneme všechno." S naprostou sebejistotou se mi díval do očí. Myslím, že si ani neuvědomoval, jakou oporou mi byl. Přesně tou, jakou jsem potřeboval ze všeho nejvíc. Dal mi jí bez jediného mrknutí.
"Miláčku, ať už se bude dít cokoliv, nikdy jim nedovol, aby tě donutili si myslet, že jsi špatný. Nebo zbytečný. Slib mi, že jim to nedovolíš," dodal. Zavrtěl jsem hlavou a vrhnul se mu kolem krku. Pevně mě sevřel, jak už to u něj bývalo zvykem. Miloval jsem jeho objetí.
"Slibuju ti to," zamumlal jsem do kůže na jeho krku. "Miluju tě, Lukey."
"A já tebe," opáčil. Odtáhnul jsem se a věnoval mu krátký polibek. "Za pár hodin hrajeme, docela síla, co? Měli bysme se vrátit, abysme Charliemu nepřivodili ještě další vrásky. Už jich má až dost.
Heyyy, it's me again^^ další kapitolka pro vás, děkuju za všechno! Vám, kdo jste hlasovali pro tenhle příběh v soutěži, jsem moc moc vděčná!❤ uvidíme, jestli se GS&M dostane do semifinále:)
Děkuju!
Love ya xx
