Stav prvního setu byl prozatím 5:4 pro nás a podával soupeř. Cítil jsem šanci tuhle sadu ukončit. Rychle jsem pohlédl na Caluma - soustředil se. Přesně to jsem potřeboval. Byl odhodlaný stejně jako já.
Dvojchyba. 0-15. Další. 0-30. Ten kluk na druhé straně byl nejspíš hodně nervózní. A dvě dvojchyby za sebou mu na sebevědomí nepřidají. Situace se pro nás vyvíjela skvěle. Další míček sice trefil do dvorce, ale Calum ho tvrdě vrátil zpátky po čáře. Stav byl tedy 0-40 z pohledu podávajícího a my se tak ocitli hodně blízko získání první setu. A povedlo se. Oslavně jsem do již burácejícího davu zařval a s Calumem v závěsu si šel sednout na lavičku. Věděl jsem, kde přibližně seděl Charlie a podíval jsem se tím směrem. I z té dálky jsem poznal úsměv na jeho tváři a zaťaté pěsti.
"Výborně. Tu nejhorší část máme za sebou, věř mi. Teď už můžeš minimálně předpokládat, jak budou reagovat na tvoje balony. Hraješ moc dobře, Calume. Jen to ještě pár minut takhle vydrž," zaslouženě jsem ho pochválil. Zatím jsem se nepotkal s moc lidmi, kteří by byli tolik energičtí jako on. Rychle běhal a do úderů dával patřičnou razanci a přesnost. Byl to opravdu talent.
Tak mladý!
"Díky," usmál se. "Tenhle den bude v mým budoucím deníčku na druhým místě," poznamenal ještě.
"Jsme jediný, kdo neprobírá taktiku, že jo?" zasmál jsem se. "Myslím, že si to řekneme až po zápase, kotě. Pojď, jdeme se připravit," pomohl jsem mu se zvednout. A za potlesku diváků jsme se vrátili zpět na kurt.
***
Charlie bouchnul láhev od šampaňského. Sám řekl, že je nutností tohle oslavit. Teda samozřejmě každý jenom skleničku. Calum obezřetně kontroloval výšku hladiny ve své sklence, no po té noci se mu ani nedivím.
"Tohle je na vás, hoši," Charlie zvidhl šampaňské nad hlavu a potom si s námi všemi přiťuknul. Bylo mi skvěle.
"Pořád se mi tomu nechce věřit," řekl šťastně Calum, omotal mi ruce kolem krku a vlepil mi pusu na tvář. Jedna moje část vrněla blahem, ale v té druhé pořádně zamrazilo. Nervózně jsem se usmál. Calumův trenér pohoršeně mlasknul a něco nesrozumitelně zabrblal. Calum se na něj ovšem ani neotočil a dál se na mě culil. Občas jsem žasnul nad tím, jak mohl být někdo tak úžasně roztomilý. Dokázal bych si s jeho obličejem hrát hodiny a hodiny. Ale k tomu jsem nutně potřeboval aspoň trochu soukromí. Potřeboval jsem s ním být sám. Mít ho jenom pro sebe. Chtěl jsem, aby ho nesledovaly jiné oči než ty moje.
Jsem naivní, no a co? Jenom nemám rád dělení.
***
Odpoledne jsme se vrátili do areálu kvůli tiskové konferenci. Zavedli nás do přeplněné místnosti, kde už na nás čekaly minimálně tři desítky fotografů. Páni. Museli jsme být žhavé téma. Tak nějak instinktivně jsem Caluma chránil celým svým tělem. Bože, vždyť mu bylo jen 18. A vůbec by tu neměl co dělat. Sám vím nejlíp, jak těžké je zbavit se pozornosti. Nemůžu dovolit, aby se na něj začaly sypat jako hyeny za kořistí.
Řekl bych, že on sám nevěděl, jak se má tvářit. Úplně přesně jsem věděl, jak se musel cítit. Nejvíc ze všeho byl vykolejený. Oslepující světla foťáků se na nás linula ze všech stran a já si vážně přál, aby tahle tiskovka brzo skončila.
Byli jsme - tedy hlavně Calum - doslova bombardováni otázkami: "Calume, jak jste se ocitl na půdě Australian Open?" "Jak se vám hrálo s tenisovou hvězdou?" "Luku, proč jste si zvolil právě Caluma Hooda?" "Jak vysoko si kladete své ambice?"...
Bylo to šílené. Calum vyděšeně koukal ze strany na stranu, jak nevěděl, komu má odpovědět dřív. Navíc skoro všechny položené otázky mi připadaly silně nevhodné.
"DOST!" vykřiknul jsem do mikrofonu. "Mohl bych vás poprosit, abyste se ptali popořadě? Každý po jednom, ano?"
"Jak se vám hrálo s tenisovou hvězdou, jako je právě Luke?" zopakoval někdo otázku. Obrátil jsem oči v sloup. Jo, zamlouvo se mi, že jsem byl považován za tenisovou hvězdu, ale ne v těchto chvílích. Čtyřhra, to byla týmová záležitost. Celé je to o spolupráci. Bez toho druhého by to nikdy nefungovalo. Calum měl stejnou zásluhu na výhře jako já. Nezasloužil jsem si být nazýván tenisovou hvězdou a on něčím menším. Naše minulosti musely jít stranou, protože právě teď jsme v tom byli společně. Nikdo nebyl lepší ani horší.
To bylo všechno, co jsem bohužel neřekl. Calum měl ale odlišný názor.
"Abych byl upřímný, hrát s Lukem je něco neuvěřitelného. Jako jeho obrovský obdivovatel a fanoušek vám můžu říct, že tohle už moc zážitků nepřebije. Celá účast na tomhle turnaji je pro mě úžasná zkušenost. Do každého zápasu dám naprosto všechno, tak uvidíme, jak daleko se dostaneme. Miluju to tady." Otočil se a krátce se na mě usmál. Čistě jsem poznal, jak jeho oči říkají: A miluju tebe.
Dobře, to už byla věc druhá. Přemýšlel jsem, jestli to cítím stejně. Ano, měl jsem ho rád víc než kamaráda. Ale měl jsem ho rád dost na to, abych mohl říct, že ho miluju?
Ani jsem se neodvažoval nad tím dumat dál. Rychle jsem tu myšlenku vyhnal z hlavy - anebo jsem se o to aspoň snažil. Calum byl atraktivní, byl hodný a byl to člověk, se kterým se prostě nešlo nudit. Jenže... miloval jsem ho?
"Luku, to bylo na tebe," ozval se Calum vedle mě.
"Pardon?" vzpamatoval jsem se.
"Jak jste se s Calumem seznámil?" zeptal se nějaký brýlatý novinář. Zasmál jsem se. "Jak? Jednoduše. V hotelu," odpověděl jsem prostě. Jako... co by chtěli slyšet? Podrobnosti si opravdu radši nechám pro sebe. Další otázky byly opět směřovány na Caluma, takže jsem měl zase příležitost se ponořit do svého malého světa.
Jediné, na co jsem dokázal myslet bylo, že se nemůžu dočkat, až zase ochutnám jeho rty.
