"Neuvěřitelný, jak jsou lidi zvědaví, je to hnus," stěžoval si cestou na hotel Charlie, "jak se starají o všechno okolo, jen ne o sebe." Plni emocí jsme po nějaké době opustili areál a já osobně jsem se nemohl dočkat, až si odpočinu. Co si pamatuju, tak jsem ještě nebyl takhle vyčerpaný. Sotva jsem udržel hlavu vzpřímenou, no i ta často spadla na Lukovo rameno. Držel mi ruce v jeho klíně a hrál si s mými prsty.
"Původně jsem měl v plánu lehkou tělocvičnu, ale jak na vás tak koukám, radši se jí obloukem vyhneme. Vypadáte na umření," podotknul zepředu.
"Charlie, můžeš na chvilku zmlknout a užívat si třeba zvuk motoru?" navrhl Luke a propletl jeho prsty s mými. U jeho poznámky jsem se zasmál.
"Jen mluvte klidně dál, váš hlas mě uspává," pobídl jsem ho. Luke se na mě zamračil, sklonil se ke mně a pošeptal mi: "Ještě chvilku, miláčku." A na spánku mě políbil. Kdyby to udělal vícekrát, jsem si jistý, že už bych byl hluboko ve své říši snů, protože mě uklidňoval až neskutečným způsobem.
Nakonec jsem vydržel s otevřenýma očima až k hotelu. Vyndali jsme si tašky z kufru a vešli do budovy. Luke se mě jednou pokusil vzít za ruku, ale já jsem mu hodně rychle uhnul. Nechtěl jsem ještě víc přikládat do ohně a provokovat všechny okolo nás. Stačilo, že věděli to, co věděli. Netuším sice kolik toho na nás Matthew prozradil, ale snad to ani vědět nechci.
Charlie se s námi se slovy 'Věřím, že si vystačíte sami, ale kdybyste něco potřebovali, tak víte, kde mě najdete... jo a nezapomeňte na jídlo' rozloučil a my vpluli do mého pokoje. Jakmile si Luke sedl na kraj postele, stáhnul si mě k sobě na klín. "Tak, teď ti řeknu dvě věci, který bez odmlouvání uděláš," řekl přísně. Pomalu jsem přikývnul a usmál jsem se. "Zalezeš si do postele a ani se nehneš, dokud nepřijdu. Rozuměl jsi?" Znovu jsem přikývnul a on mi dal na oplátku letmou pusu. "Hned se vrátím," slíbil.
Udělal jsem přesně to, co mi nařídil. Při čekání jsem si pustil televizi, abych si zkrátil chvilku, ale stejně jsem jí nevnímal. Zvlášť když tam bylo nějaké mluvení o politice, o to jsem se vůbec nezajímal.
Zapípal mi mobil. Máma. Zpráva obsahovala dvě slova: Chci vysvětlení.
A je to tady. Nejspíš četla nejnovější info. To vysvětlení jsem jí samozřejmě nedal. Tak strašně jsem se bál. Ani jsem si radši nechtěl představit, co nastane, až se potkáme tváří v tvář.
Byl jsem tak zahloubaný ve svých myšlenkách, že jsem skoro nepostřehl Luka, který se konečně vrátil. Na rukou měl obrovský tác s jídlem a ve tváři rozkošně soustředěný výraz. Šel pomalinku, centimetr po centumetru, aby se mu nic nezvrhlo nebo nevylilo. Nakonec tác úspěšně odložil na stoleček vedle postele.
"Tak už chápu, proč ti to tolik trvalo," poškádlil jsem ho.
"Promiň, říkal jsi něco?" ušklíbnul se.
"Že jsi sice zlato, ale to poslední, na co teď dokážu myslet, je jídlo."
"Hádám, že to první jsem já."
"No samozřejmě," zasmál jsem se. A v tu ránu byl u mě pod přikrývkou. "Sníš si to později, ale teď se aspoň napij toho čaje, když je teplej." Poslechl jsem ho, napřímil jsem se a uskrkl jsem si z hrnku. Až jsem se divil, kde se ve mně dneska bralo to, že jsem byl tak poslušný. Obvykle bych protestoval.
Sundal si tričko, poslal ho někam do neznáma a hodil ruku přes můj - již taky obnažený - trup. Obličej si schoval do mého krku, až to tak příjemně šimralo. Nohy jsme měli tak zamotané, že jsem si pomalu nebyl jistý, které jsou vlastně moje. "Už je ti líp?" zeptal se mě po nějaké době.
"Jsem v pohodě," ujistil jsem ho, "určitě to bylo z nervozity nebo tak, jak jsem říkal."
"Tak to je dobře, to jsem rád. Nepřeju si, abys hrál, když ti bude takhle špatně. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale hrozně tím riskuješ v tomhle odporným počasí," zamumlal a jeho stisk zesílil.
"No jo, Američan, já zapomněl. Dělá ti špatně australský sluníčko?" uchechtnul jsem se. "Lásko, já tu vyrůstám 18 let a vedro zbožňuju." Jemně nasál kůži na mém krku a já jsem se zahihňal. Miloval jsem, když tohle dělal.
"Už jsem myslel, že máš něco proti Američanům, neradil bych ti to," řekl významně, až mě to rozesmálo. Byl tak rozkošný, když se snažil být vážný. "Čemu se zase směješ, ty?" štouchnul mě do žeber a že já jsem lechtivý dost. Začal jsem se svíjet a on stále přidával na intenzitě. "Co? Co? Čemu se směješ, Calume?" teď už se smál i on.
"Nech-nech t-toho, ty bestie! Lucasi, j-já pochčiju postel!" křičel jsem z plných plic.
"Teď jsem tě neslyšel, co jsi to říkal?" utahoval si ze mě a dál mě zlobil.
"Přestaň!" v křečích jsem si zakryl obličej. Naštěstí toho pár vteřin na to nechal a přitulil se ke mně. Moje ruce si přisvojil a podržel mi je za hlavou, když mě začal něžně líbat.
Dal mi úplně všechno, co jsem předtím postrádal.
"Měl by ses prospat," prohodil Luke šeptem, přehodil přese mě ruku a co nejtěsněji se ke mně natisknul. Sálalo z něj jenom teplo.
"Budeš tu se mnou?" strachoval jsem se. Jeho tvář mi pomáhala zapomenout na všechny nepříjemnosti a překážky, které se nám postavily do cesty. Bál jsem se, že až se vzbudím, tak tu budu sám.
"Budu."
"I až se vzbudím?"
"Vždycky."
-
Omlouvám se za neaktivitu, moc mi to v poslední době nevychází s časem:/ Nicméně, doufám, že jste si aspoň trochu užili tuhle cute a odpočinkovou kapitolu, moc jich už nebude!
Děkuju za trpělivost, hlasy a komentáře❤
Love ya xx
