Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Cítila se trapně.

"Jsem doma!" Zakřičela jsem, když jsem zavřela dveře od našeho bytu.

"Už jsem se bál kde jsi!" Rozeběhl se Mikey ke dveřím. Čekala jsem, že bude překvapený, že vidí osobu, co stojí vedle mě, ale vůbec překvapený nebyl.

"Já myslel, že dorazíš až zítra?" Ptal se Elišky. Nechápavě jsem se na oba koukla.

"Ty jsi věděl že přijede?" Tvářila jsem se naštvaně.

"Jak bych jinak věděla kde bydlíte, kde a do kolika pracuješ?" Zasmála se Eliška. Až teď mi to došlo.

"No, to mi nějak nedocvaklo." 

Vždycky jsem si myslela, jak u Mikeyho poznám když mi něco tají. Neumí moc lhát.

"Ani nevíš, kolikrát jsem to málem prozradil, několikrát jsem měl na jazyku tuhle tajnou akci, ale vydržel jsem!" Objal mě Mikey a dal mi pusu na tvář. Poté se přivítal s Eliškou.

"No, ráda bych si dala sprchu, nebude vám to vadit?" Zeptala se Eliška.

"Chovej se tu jako doma, já se jdu mezitím převléknout." Řekla jsem a vydala se směrem do ložnice.

"Vzala jsem nějaké šaty navíc, tak se podívej!" Vykoukla Eliška ze dveří a usmála se.

Jak víte, Eliška miluje šaty, takže jich bylo strašně moc, přehrabovala jsem je snad 10 minut. 

Protože mám obarvený vlasy na černo, tak se mi nejvíce k nim hodily červené šaty. Byly docela uplé, takže nic pro mě, ale Eliška mě dlouho přemlouvala abych si je vzala. Natočila jsem si vlasy a vzadu je sepnula gumičkou. 

Eliška si nakonec vzala tmavě modré šaty. Vlasy si nijak neupravovala, jen je učesala. Tak jí slušely nejvíce. 

"A fakt vám nevadí, že jdu s vámi? Nechci být třetí kolo u vozu." Ptala se nás Eliška už tak po páté, co jsme byly na cestě na koncert.

"Ještě jednou se zeptáš a zlechtám tě." Podíval se na ní Mikey a škodolibě se usmál. To už radši mlčela. 

Koncert byl skvělý. Byla jsem ráda, že je tam Eliška s námi. Chyběla mi. Chyběly mi ty akce, kde jsme spolu vždy byly. Pohupovaly jsme se do rytmu písniček a u toho popíjeli.

"Půjdeš pak s námi za klukama, že ano?" Ptala jsem se Elišky, když jsme si šly asi už pro třetí drink.

"Já nevím zlato, kluci mě určitě nechtějí vidět. Úplně jsem se na ně vykašlala, nebyla jsem s nimi v kontaktu. Jen s Mikeym a občas s Brooklynem." Sklopila hlavu. Nechtěla jsem, aby šla domů. 

"Eli, buď úplně v klidu, určitě naštvaný nejsou. Několikrát se mě na tebe ptali jak se máš. Mají tě furt stejně rádi." Pohladila jsem ji. 

"O čem se tu bavíte, slečny?" Vyrušil nás Mikey.

"Eliška přemýšlí, že by šla domů." Vysvětlila jsem mu.

"No to v žádném případě! Nepustíme tě! Budeš hezky s námi a užijeme si poslední dny před dovolenou!" Eliška vykulila oči a podívala se na Mikeyho.

"Cože?" Rozzářila se Adél.

"A to jsem si myslela, že tajemství udržet umíš!" Štouchla Eliška do Mikeyho.

"Ajaj, to dělá ten alkohol, promiň." Omlouval se Mikey. 

"Juchů!" Pověsila se Adél Elišce kolem krku. 

Když jsme byly malé, každé léto jsme moje a Elišky rodina jezdily na dovolenou. Byla to taková naše tradice. Vždy jsme se na to hrozně těšily.

Když koncert skončil, vydali jsme se za kluky ke klubu. Už z dálky bylo vidět, že je narvaný a rozjetý. Blikal všemi možnými světly. Když jsme vešli dovnitř, všichni jsme se mačkali. Prošli jsme okolo pár lidí, některé jsem znala z kavárny a pozdravila je. 

Kluci seděli nasáčkovaný u stolu a o něčem se hádali. Různě rozhazovali rukama a ani si nás nevšimli. 

"Tak jsme tu." Řekl Mikey. Se všemi se pozdravil. 

"Ahojda!" Také jsem je pozdravila Adél.

Všichni se nakonec otočili na Elišku. Konečně je viděla. Andy, Brooklyn, Jack i Rye. Chyběli jí, neskutečně moc. Ale za celé ty roky se bála je kontaktovat. Možná měla strach z toho, že na ní budou naštvaní vůči Jackovi. Nebo i kvůli jejímu přestěhování do Brna. Nevěděla, jak se s nimi přivítat. Nevěděla vůbec nic. 

Z ničeho nic k nim přiběhli dvě slečny. Jedna si sedla na Rye a jedna na Jacka. 

"A ty jsi?" Zeptala se holčina, která seděla na Jackovi.

"To je Eliška zlato." Skoro zašeptal. 

Cítila se trapně.