Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Kolik mám času?

"Já jsem hrozně nervózní," přiznala Jackovi Eliška.

"Neboj se," ujistil ji Jack. Byli sami v pokoji. Elišku čekala operace žeber, aby se jí lépe dýchalo.

"Kolik mám času?"

"Deset minut," řekl, když si dával zpět do kapsy svůj mobil.

Od včerejšího dne se mnoho událo. Jack zůstal s Eliškou celou noc. Měli si toho tolik, co říct. Dokonce se i dozvěděli, že se Adél probudila. 

Teď tam jen tak seděli. Jack ji držel za ruku. Celá se klepala nervozitou. Snažil se ji uklidnit, že vše bude v pořádku.

"Počkám tu na tebe," řekl a upřeně se ji zahleděl do očí.

"Děkuju," řekla a natáhla se pro pusu. Teď už věděli, že jejich city jsou oboustranné a oba si užívali čas strávený spolu, i když to bylo v nemocnici. 

Po pár minutách se rozrazily dveře. Byla v nich sestra.

"Tak můžeme?"
"Ano," řekla a pustila Jackovi ruku.
Vzali ji na kovový vozík. Nohy cítila jen částečně, ale to se mělo snad časem měnit.

"Počkám tu na tebe," řekl Jack, když ne naposledy mihla u dveří.

Stále seděl v tom křesle. Netušil, jak dlouho operace bude trvat. Byl nervózní, doufal, že dopadne skvěle a vše bude v pořádku. Elišce slíbil, že ji bude držet palce a to taky dělal. Nehty se mu zarývaly do kůže na zápěstí.

"Dobrý den, je zde slečna Zvonková?" Ozvalo se najednou za Jackovými zády. Sestřička nechala otevřené dveře, takže Jack ani nezpozoroval příchod dvou mužů - policistů. Jack jim nerozuměl.

"Dobrý den, můžete prosím anglicky?" Požádal je. Mladý policista se usmál a svou otázku zopakoval anglicky.

"Teď ji odvezli na operaci, zrovna tu na ni čekám."

"Dobře. Mohli bychom tu počkat s vámi? Máme na ní pár otázek."

"Jistě," řekl zdvořile a ukázal na křesílka v rohu místnosti.

"Vy jste rodinný příslušník?"

"Ano."

"Dobře. A neříkala přítelkyně něco o tom napadení?"
"Neříkala, nic si nepamatuje."

"A ani ji nenapadá, kdo by to mohl být?"

"Vůbec netuší. Zjistili jste něco?"

"Ano, zjistili. Máme záznamy z kamer."

"Co na nich bylo?"
"Normálně bych vám to neměl asi říkat, ale když už jste tak trochu rodinný příslušník, tak vám to teda řeknu. Napadl je houf jiných dívek."

"Dívek? To se mi moc nezdá."

"Také nám to přišlo divné, ale je to tak. Až se zeptáme Elišky, tak musíme ještě vyslechnout slečnu Hrnčířovou v Praze, slyšeli jsme, že už ji je líp."

"Ano, už nám i volala."

"Znáte i ji?"
"Ano, je to moje dobrá kamarádka."

"Nevíte, proč se mohly stát obětmi napadení?"

"Netuším. Obě jsou moc hodné, neublížily by ani mouše."

"Uvidíme, třeba zjistíme víc."

Seděli tam poté mlčky. Jeden policista byl na mobilu a druhý si vytáhl tlustý časopis. Jack mezitím chatoval s Mikeym. Klepaly se mu ruce, bál se o ni.