Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

IT doupě

Když se Adél ráno probudila, měla 50 zpráv na messengeru od Elišky typu:

Adélko, já se strašně bojím.

Nemůžu usnout, nedokážu zavřít oči.

Prosím zajdi za Tomášem.

 Jak to tak Adél četla, na 100% už věděla, že za ním tedy zajde. Pan Ájtý bydlel ve městě. Ještěže nebydlel u nás ve vesnici, protože by dolézal ještě více než ve škole. Když konečně došla k němu do domu. Zaklepala na ohavné dveře, které byly plastové. Možná si říkáte, že plastové dveře jsou pěkné. Ano, jsou jenže když tu bydlí Ajťák, nebo více podobných existencí jako je on, tak to moc hezké není. Když se konečně dveře otevřeli a Tomáš mě pozval dál. Vešla jsem dovnitř, byli tam 2 stoly na každém stolu 7 počítačů a u každého počítače seděl jeden člověk. Byla to jen jedna místnost, ve které bylo snad všechno, po kuchyň až po záchod.Slušně jsem pozdravila, jenže odpovědí jsem se nedočkala. Tomáš mojí návštěvu nečekal, ale to mi bylo jedno protože Eliška potřebovala pomoct.

"Hele Tomáši, potřebuju, aby jsi se hacknul do počítače Elišky táty. Měly by tam být záznamy z videokamery, když tohle pro mě uděláš, tak slibuji, že s tebou půjdu na ten ples, na který jsi se mě ptal před měsícem," řekla Adél s falešným úsměvem. Tomáš měl hnedka naději v očích a začal tedy psát, nebo-li jak by to řekl správný ajťák, tak tedy "hackovat". Tomáš psal ultra rychle, že jsem se ani nestačila divit. Na obrazovce se začali objevovat čísílka, písmenka a občas i obrázky.

"Z jakého dne přesně?" zeptal se Tomáš, který ani nehnul očimi z monitoru.

"Ze včerejška kolem 12 večer."

"Tak tady to máš, a na co to vlastně potřebuješ?"

"No, to je jedno, šlo by to prosím nějak poslat mi do mobilu?" zeptala se Adélka.

"Určitě," řekl Tomáš a vzal jí mobil z ruky. Znovu začal strašně rychle psát a asi po pěti vteřinách řekl:

"Máš to," jen jsem se nechápavě podívala, co se právě stalo. 

"Děkuju moc," řekla jsem a pomalu jsem se začala zvedat ze židle, na které jsem seděla. Rozloučila jsem se s kluky, ale zase jsem se nedočkala odpovědi. Když jsem došla ke dveřím, Tomáš se ke mně nahnul, jak kdyby mě chtěl políbit. Já jsem se ale uhnula. 

"Co děláš Tomáši?" řekla jsem s vážným pohledem.

"Chtěl jsem tě políbit," řekl s úsměvem.

"Chtít můžeš," řekla jsem a už zavírala dveře. Hned jsem psala Elišce sms, že mě chtěl Tomáš políbit. Ta hned odpověděla vysmátý smajlíky. Vydala jsem se na cestu domů. Pořád jsem se otáčela, jestli za mnou někdo nejde. Naštěstí ne. Když jsem přišla, Eliška už čekala u mé branky a hned se vyptávala jestli něco mám a co. Když jsme přišly ke mně, hned jsme se na to podívaly. Zjistili jsme, že ten chlapec či muž, přišel z lesa a byl u Elišky na zahradě asi hodinu a jen tam seděl a koukal na ni do okna, když viděl že se zvedla tak se zvedl taky a šel koukat do okna, kde byla. Když ale uslyšel že Eliška křičí, rychle se podíval doprava, doleva, do okna a viděl, že na něho Eliška kouká, rychle se od okna otrhl a utíkal zpátky do lesa. Když jsme to dokoukaly jako první se Eliška rozbrečela a začala se strašně klepat a jen vyslovila.

"Adél, já tam nemůžu být." Adel ji objala a řekla:

"Neboj, budeš teď bydlet u mě dokud to nevyřešíme." Sice Adel měla úsměv na rtech, jenže uvnitř ji to trhalo srdce, když viděla Elišku v takovýmhle stavu. 

"Musíme to začít řešit," řekla Eliška. Adél se na ní podívala a vyslovila:

"Neboj, začneme a dopadneme toho idiota!" řekla Adel a začala se smát. K ní se přidala i Eliška.