Vášnivá noc v Berlíně - CZ (RoadTripTV)

Konečně doma

Na nádraží pro ně měla přijet Klára. Klára, jak už jistě víte, je Adélky sestra, která se přestěhovala do zahraničí a moc svou rodinu nenavštěvuje. K Náchodskému nádraží přijela velká zelená škodovka na minutu přesně. Klárka byla vždy přesná, až se tomu holky divily. Už za jízdy otevřela okénko a řvala:

"Ahoj holky! Tak jak to dopadlo?" Byla jako malá.

Holky si otevřely dveře. Adél si šla sednout na místo spolujezdce a Eliška si sedla na sedadlo za ní. Pozdravily a Adél hned objímala svoji milovanou sestřičku.
"Bylo to skvělé, máme hrozně moc zážitků, co jsme zažily," tím začala velká debata o každé minutě strávené v Berlíně. Řekly ji snad vše, co věděly a hlavně, na co si vzpomněly. Bylo toho dost a vystačilo jim to na celou cestu ustavičného mluvení.

Eliška rychle vyskočila z auta, rozloučila se a popadla svá zavazadla. Bylo jich nečekaně víc než když odjela. V Berlíně si nakoupila spoustu potřebných ale i nepotřebných věcí. Byla ráda, že své věci narvala do zavazadel, které si vzala. 

Doma byli všichni. Rychle otevřela dveře do domu, který tak důvěrně znala. Zařvala:

"Ahoj. Už jsem doma! Vaše ztracená dcera se vrátila!"
Opětovné zařvání nenásledovalo, ale Eliška slyšela rychlé kroky, jak se blíží chodbou k ní. Z chodby se vyhrnula Elišky maminka. Elišku čekala, ale byla hrozně ráda, že ji zase po tak dlouhé době vidí.
"No ahoj, ty naše cestovatelko," řekla a už se k ní hrnula. Objala ji tak silně, že měla Eliška na chvíli pocit, že se pozvrací. Byla ráda, že svoji maminku zase vidí. Chyběla ji. Chyběla ji asi stejně jako ta vůně domova, kterou žádný jiný hotel na světě nenahradí.

"Kde je taťka?" Chtěla vědět.
"Ten je moc líný. Je na gauči v obýváku, běž ho pozdravit."

"Jojo, už letím," řekla, upustila svá zavazadla na zem a rozběhla se do obýváku.

Na gauči ležel taťka. Byl vzhůru, ale nezaregistroval, že někdo vešel do místnosti. Šla k němu blíž a zezadu mu skočila na záda. Byl překvapený. Koukl se na ni, jak kdyby byla nevítaným hostem v jejich domě. Pak však v osobě, která ho napadla, poznal svou dceru.

Když je pořádně pozdravila a uklidnila, že je celá v pořádku, šla do svého pokoje. V jejím pokoji nedošlo k žádné změně, bylo však vyvětráno.

Adél pomohla Klárce zaparkovat její nové auto a vydaly se společně domů. Klárka zde byla na měsíc a pak jela zpět do Německa, kde bydlela už pár let u své babičky. Adél se s babičkou moc neviděla, postupem času se ji odcizila. 
Ve dveřích už čekal Adélky táta. Usmíval se a za jeho ramenem byla vidět jen polovina hlavy jeho manželky a Adélky mamky.
"Ahoj dceruško, ty jsi se k nám už vrátila, jo?" Řekl a hlasitě se zasmál. Myslel si, že je hrozně vtipný, ale nikdo jiný se tomu nesmál. Jak vždy.

"Ale netrvalo mi to tak dlouho jako tady Kláře," řekla odhodlaně a drkla do své starší sestry. Ta se zatvářila ublíženě, ale nebrala to vážně.

Šly si vybalit. Měly s sebou tolik věcí, které ani nepoužily. Pak si obě sedly k večeři se svojí rodinou a začala opět velmi dlouhá debata na téma Berlín a jejich zkušenosti tam. Řekly jim snad vše až na věci, za které se styděly a nebo věci, které byly prostě jen jejich.